Vymizelá úcta

9. února 2018 v 16:59 | Misantrop

Keltové strhávali z borovic jmelí zlatým srpem; už tato slova sama o sobě jsou báseň. Kdo se jmelí dotkl obnaženou, neřkuli nevážnou rukou, byl potrestán. To byli Keltové. Na Dobříši jsem viděl mladou lipku, vysazenou v aleji vedoucí do města, přelomenou vejpůl. A za ní další, rovněž zmrzačenou. To jsou lidé dvacátého věku. Toto je hlavní, smrtelně nebezpečný problém našeho života - vymizelá úcta k prostředí, k živému, ke Stvoření; psáno výslovně s velkou písmenou.


Staří Pársové neuctívají snad jenom oheň; jejich náboženství je veskrze založeno na důstojenství všech živlů. Proto ta posvátná bázeň před poskvrněním vody, vzduchu a země. Z této posvátné úcty ke všemu, čím příroda obklopuje člověka, vyplývají všechny občanské ctnosti; podněcuje a živí ohleduplnost, čistotnost a píli. Tato posvátná úcta byla základem vzdělávání půdy; protože stejně jako neznečišťovali toky, tak pro největší úsporu vody zakládali a udržovali v čistotě kanály, z jejichž oběhu pramenila plodnost země, takže říše byla tehdy desateronásob obdělána.
(Goethe: Poznámky a pojednání)


Můžeme sledovat rostoucí oblibu satanismu. Jakožto ostatní svatouškovská náboženství převrácená naruby, je to tudíž neobyčejně zdravá životní filosofie. Zvlášť cenná je úcta k individualitě, tolik šafránovitá u jiných filosofií. Protože tohle uctívání jedince vede k nabytí sebevědomí, odstraňuje tím jeden z prvků, jenž kazí svět.


Úcta, poslušnost, náklonnost, domov, morálka a náboženství jsou ohavná tyranství.
(Shaw: Člověk nikdy neví)


Nejsme-li svobodní a divocí,
zjišťujeme náhle, že naše úcta k životu se vytrácí.


Jak tedy vzniklo ctění, zbožňování žen a co to vlastně je? Věřil jsem kdysi, že k tomu dala podnět synova úcta k matce, ale obávám se, že jsem se zmýlil. Nevěřím už, že je nějakým úctyhodným aktem "rodit živá mláďata".


Římané projevovali ženám v mnohém ohledu úctu, například tím, že jim ustupovali z cesty, že nesměl nikdo v přítomnosti ženy vyslovit nic neslušného ani se ukázat nahý, jinak byl obžalován u hrdelního soudu.


Tím větší je moje úcta k tobě, protože jsem se přesvědčil, že jsi nečinila dobro na odiv světu, nýbrž z náklonnosti, jež se stala téměř tvou přirozeností.


Krindapána, v tomhle cviku a obřadech se lépe vyznám než v tom sračičkaření s těmi ženami, samé sračičky, úcta, Dvojnásobná úcta, zase znova, objímání, prdelkování, Ruku líbám Vaší Milosti, Vašemu Veličenstvu, Buďte nám vítán, třesky plesky! Houby, to jsou hovínka. Hrome, neříkám, že bych si někdy pořádně necucl z bečky a že bych se nedostal k lizu. Ale tohle prdelkování se samým Má úcta mě týrá více než půst.


Má nenávist k lidstvu je tak veliká, že si už málem ani nedovedu představit, že by to nebyla zášť též všeobecná. Podezřívavě se proto dívám na všechny humanisty a milce lidí s neodbytným pocitem, že snad jejich láska k člověku je pouze hraná, neupřímná a předstíraná a že tento jejich zvrácený cit je toliko jakousi povinnou úctou, tributem a úlitbou bohu, jímž je člověk sám sebou udělán. Často si také myslívám, že láska k člověku neděje se z opravdové lásky, jako spíše ze strachu před zuřivou ješitností člověka, jemuž nebyla obětována úcta smrtelníků a k jehož pyšnému frňáku se nevzneslo dost dýmu z kadidla a dost kouře z továrních komínů.


Úcta k občanství je zákonný Bůh. Na kolena! Stát může zabíjet, ten má právo rozhodovat o občanství. Když dá povraždit dvě stě tisíc lidí ve válce, vyškrtne je ze seznamu občanů, vymaže je rukama svých písařů. Konec. Ale my, kdo nemůžeme měnit zápisy na radnicích, musíme mít k životu úctu.


Úcta vždycky znamená uznání síly, nadřazenosti, moci.


Velký bratr je podoba, v níž se Strana ukazuje světu. Jeho funkcí je působit jako úběžník lásky, strachu a úcty - citů, které je snazší chovat k jednotlivci než k organizaci.


MAIOR E LONGINQUO REVERENTIA
(Tacitus, Letopisy 1,47)
Zdáli (na dálku) se vzdává větší úcta
Myšlenka císaře Tiberia o tom, že bude lepší, když ke vzbouřenému vojsku pošle své syny. Vyhoví tak přání senátu a zároveň jeho autorita neutrpí při případném nezdaru, neboť "zdáli se vzdává větší úcta."


Z nařízení vládců se vzdávala úcta i jejich sochám, když je lidé nemohli uctívat osobně, protože bydleli daleko. Proto, aby si osobu jim vzdálenou zpodobili, udělali si viditelný obraz uctívaného krále, a tak nepřítomnému pilně pochlebovali, jako by byl přítomen. A k rozmachu té úcty i u těch, kteří ho neznali, přispěla ještě ctižádost umělce.


Hrdinný Memnón zahynul předčasně v mladistvém věku. Úcta k němu se vbrzku rozšířila po všech krajích dalekého východu. Nejvíce byl uctíván v Egyptě a v Aithiopii, kde mu stavěli krásné pomníky. Proslulé byly dvě obrovské sochy v egyptských Thébách. Po ránu z nich změnou teploty a vánkem v štěrbinách vznikal jakýsi zvuk, o němž se bájilo, že je to ztlumený hlas Memnonův. To utěšoval svou matku, když pro něho plakala.


I skácena Perunova modla z Vyšehradu, přestala úcta strašné Morany; mračná její socha v háji na Skalkách stržena, a káceny a ničeny modly mnohé.


Úcta národa, který klesl na jistý stupeň ponížení, je úcta spíše zneucťující než lichotivá.


Přijde čas - a já vám zvěstuji, že ten čas přijde! - kdy znovu budou se slzami vděčnosti a s posvátnou úctou do rozechvělých ruk čtenářů brány a dychtivýma očima čteny české knihy.


Když padne zmínka o jménech impozantních intelektuálních velikánů této rasy, lidská srdce se dmou pýchou, lidé milují pohádky o jejich skvělých výkonech. V žilách všech lidí přece proudí tatáž krev a tím, že se vzdává úcta velikánům, vzdává se vlastně úcta i tomu nejposlednějšímu člověku.


Uvážíme-li, čemu všemu se dosud prokazovala úcta jako "nadlidskému duchu", jako "géniovi", dospějeme ke smutnému závěru, že intelektualita lidstva musela být ve svém celku přece jen čímsi velmi nízkým a ubohým.


Vydavatel ponechal z úcty k Mistrovi všechno tak, jak to napsal, včetně chyb pravopisných a chyb v diakritice. Tak to má být! Nicméně Já bych alespoň některé z jeho nechtěných pravopisných chyb opravil, citlivě, protože některé tam takzvaně "sedí" jako součást lidové mluvy. Jenže s tím by asi byla spousta práce, i pro inteligentního redaktora, a tak to prý nechal pan nakladatel být. To je úcta, co? Mně nakladatel opravoval i věci, které tam integrálně patřily, i když ne zcela, avšak záměrně a významotvorně nebyly podle současných pravidel, která se však mění každých dvacet let vždy s novým politickým režimem. V tom bych si asi s Váchalem rozuměl. Vždyť mně opravili i slovo "zoo" na "ZOO" jen proto, že to tak bylo napsané v internetovém prohlížeči Google! Zřejmě budu muset také zemřít, aby si na mne někdo vzpomenul, vyzdvihnul mě ze zapomnění a také mé dílo takto pietně uctil!


Ve jménu přísahy Hippokratovy, který staví úctu k lidskému životu nade vše, vytvořili lékaři nejrafinovanější formu moderního mučení: přežívání. Úcta k lidskému životu už nemá smysl, když vede k dlouhému trápení toho, kdo odchází, i těch, kdo zůstávají.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm