Jako měsíčňan spadlý na zem

2. března 2018 v 17:28 | Misantrop

Můj život je největším bláznovstvím, Donquijoterií, jaká myslitelna - proto, že je zároveň maximálně racionální -, proto ještě žiji, "měsíčňan" spadlý na zem.


Saturňan, na zem spadlý, nemohl by se od lidiček psychologicky více lišit než já. Lidská kultura se mne netýká... Fenomén takové osamělosti, - která, mimochodem, žádný můj okamžik nezkalila, mnohé smíchem rozjasnila, - může se vyskytnout jen jednou.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina.


Na stole leželo kladívko. Ruka mi tam jela sama. Dvakrát jsem ji uhodila. Jinak by mě určitě zabila. Když jsem ji uhodila, ještě řekla: "Ty bestie." A já řekla: "Ty bestie, tu máš. Víckrát mě nebudeš otravovat." Potom padla na zem. - Víc už nevím. Ušla komínem, ušla. Chudák. Udělala si to sama.


Kdo zabije, dá jiným návod na zabíjení a skončí stejně. Nic než ctižádostivost mě nežene, splašený kůň, na něhož vyskočím, a on mě shodí na zem.


Člověk nemá nikdy padat na zem, jen protože věří, že ho někdo zvedne.


Čmeláci vlézají si pro nektar až hluboko dovnitř květu netýkavky žláznaté. Často však se s nimi pod jejich tíhou utrhne celý k odkvetení již zralý květ a čmelák i s květem spadnou na zem.


Hémaprabha byla nejkrásnější dívka na celém světě; a jelikož to byla vidjádharka svržená kletbou na zem, ráda si hrála na houpačce, neboť jí to připomínalo létání v povětří, a nenechala toho, i když jí to zakazovali ze strachu, že spadne.


Xkrát mě kolemjdoucí míjejí a plivají, někteří na zem, někteří po mně (na veřejné ulici, ČSSR).


Měla jsem ráda život. Víte, tahleta směšná slabost je možná jedním z našich nejzhoubnějších sklonů. Copak může být něco bláznivějšího než touha vláčet břemeno, kterým chceme co chvíli praštit o zem?


Zda jest mi život ziskem?
Nemám hned se vrhnout s drsné skály,
a rozrazíc si o zem hlavu,
ujíti všem pohromám?
(Aischylos: Upoutaný Prométheus)


"On klesá, padá" - soudíte vy rázem;
leč vpravdě sestupuje on k vám na zem!


Podívejte, je to netvor, kráčí sám. Podívejte, vytahuje něco z kapsy. Hodil to na zem. Pojďte se podívat, co to je. Je to černá krabička, otevřete to... tak dobře... podívejte. Je to žal, neštěstí a bolest. Je to samota a toužení. Páni, ten bude litovat, že je ztratil.


Tulák hodí na zem čepici.
"Tak tady je střed. Točte se kolem mé čepice, tu to neporazí."


To moje srdéčko těžké je jako kámen,
potěš mě, slavíčku, slétni ku mně na zem.


Tiskneme se k zemi - jak zřídka stoupáme vzhůru! Myslím, že bychom se mohli o něco více povznést. Můžeme přinejmenším vyšplhat na strom.
(Thoreau: Chůze)


Strávil jsem v koruně dubiska dobře půl hodiny. Vůbec se mi nechtělo zpátky dolů na zem. A zpět do lágru se mi nechtělo už vůbec.


Vysoko nad zemí v jeho koruně mě lehce ovívá teplý větřík a hřeje jarní sluníčko. Nechce se mi sestoupit zpátky na zem a znovu se po ní jako bloud plahočit.


Vyšplhal jsem na vrcholek Vinatí, jenž se zdvíhá nad okolní lesy. Ach, to je nádhera! Celý svět mi leží u nohou. - Strávil jsem nahoře dlouhou dobu. Nechtělo se mi dolů, zpátky na zem z této nadzemské výšiny. Byl jsem tu sám, samojediný, jako by celý svět patřil jenom mně. Pro tyto vznešené pocity, jež skály vzbuzují, mám je tak rád.


To se procedí kal a na zem se vrací
čistá voda a řekám napájí zřídla.


Při nabírání vody z potůčku jsem zachránil tonoucího mravence. Ten koukal, co se to děje v hodině dvanácté, když jsem ho na prstu přenesl na pevnou zem!


Jsou na zemi ruce, které přenášejí červíčky, ohrožené pošlapáním, na místo bezpečné, a které letorosty zurážené ode pňů navracejí prsti, povstalé z ostatků jejich předků. Jsou srdce, odpovídající všem zvukům té pustiny, buď si to ozvěna, šelest, huk nebo třesk, jež tepou jí v prsou jako vlastní srdce její.


Lehounká jak peří sechvěla se na přistavenou lavičku, a kdo na ni pohlédnul, cítil, že samo nebe seslalo v ní na zem jednu z nejčistších svých bytostí.


V Římě bylo zvykem položit novorozeně před otce na zem; když je zvedl, uznal je tím za své, přijal je do rodiny a zavazoval se, že je řádně vychová.


Ty ho obelháváš v pohádkách, kde dobro vítězí nad zlem
Unášíš ho z reality, ale nenavracíš ho na zem


V čerokézských legendách se praví, že aby byl muž hezký, musel mít "dlouhé vlasy skoro až na zem".


Božské tóny noblesního Mozartova chorálního díla zaplavily místnost. Je to ta skladba, při jejíž pouhé četbě not z partitury upustil Formanův filmový Salieri v dojetí nad tou nebeskou krásou notové archy na zem, slze a neovládaje se v náhlém omámení citů. Je to bezesporu nejlepší Mozartova skladba, pokud to není vůbec nejlepší skladba všech dob.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm