Nejjistější cesta k lidem vede přes hospodu

12. března 2018 v 17:27 | Misantrop

Bylo už skoro dvacet hodin a výčepy, do kterých chodili proléti (říkali jim "hospody"), byly přecpané zákazníky.


To jsou patriarchové-gründeři z pražských hospod z konce minulého a začátku tohoto století, kteří se vevalili, jako start vyzunkli tablet, který právě kolem nesla servírka, načež zavolali: paní hostinská! podsypat!, připlatili zlatku nebo pět korun a močili rovnou do pilin pod stolem svých čtyřicet padesát nebo taky sedmdesát piv.


Dnes se mi zdá nepochopitelným, že jsem to tak dřív dělával a vůbec mi to nevadilo, neb místo do přírody šlo se pít a veselit se s kamarády v hospodě nebo na koncertu. Jó, to byly časy!


Sókratés, v očích bohů i lidí nejmoudřejší smrtelník, se chlubíval, že se nikdy nepodíval do hospody.


Je tam příliš živo na můj vkus. Vypadá to tam jako v hospodě: spousta lidu a zápach připálené uzeniny. Horror non vacui!


Je totiž víkend, nedělní odpůldne, a tak se tu hemží a plazí plno lidského hmyzu, který vleze všude a všechno prošťourá. V hospodě byli včera večer a dnes už se to nehodí, protože časně ráno musejí vstávat... - takže se jdou flákat ven do přírody.


Nemohl bych už chodit do hospod. Nechutnalo by mi tam jídlo a pití. Podobně říkají lidé, že by nemohli žrát společně s prasaty u žlabu.


Udělal bych pro blaho lidu všechno, ale myslím, že bych raději polovinu každého měsíce strávil ve vězení než s lidmi v hospodě.


Afekt strachu jsem skoro zcela zapomněl - nanejvýš mě ovane, pomyslím-li si, že najdu v hospodě milého človíčka, který má ve zvyku dávat se se mnou do řeči.


Nejhorší jsou ty lidi. Odpudivá verbež, od níž by sis v hospodě raději odsedl, abys nemusel poslouchat ty jejich idiotské žvásty.


V nějaké knize četla jsem tuto poznámku geografickou: "Kdo pluje do srdcí lidských řekou Ctnosti, nedopluje; nejjistější k nim cesta vede přes hospodu." - A je pravdivá tato poznámka.


Sebevražda se mi vždycky líbila. Je to důstojný a čestný odchod. Udělat to dřív, než se dostaví bolest, nemoc a nemohoucnost. Nedopustit Klímův "vyhazov ze života jako z hospody".


Hrdý odejde ze života, kdy chce; všichni však lidé nechávají ze z něho jako z hospody vyhodit.
(Klíma: Filosofické fragmenty)


Pan Povondra se dal na rybaření. Je to lepší, než kdyby chodil do hospody a dělal politiku.


Švejk prohlásil, že on nikdy o politice v hospodě nemluví.


Stále s myslí rozhořčenou nemohu zapomenout na včerejší vražedný večer. To nebyl myslivec, to nebyl hajný, to byl bouchal. To snad nebyl ani bouchal, to byl pytlák - vždyť nechybělo mnoho k tomu, aby nejen svou oběť hledal z auta s rozsvícenými dálkovými světlomety, ale aby ji také tímto vyloženě pytláckým způsobem uštval a ulovil! To byl parchant! Určitě ještě téhož večera dával k dobru tuto "mysliveckou historku" někde v hospodě a chlapi ho za to obdivně plácali po ramenou. Pakáž jedna!


Všichni lidé jsou stejní, ať je to svatý muž, filosof, věštec, muž míru a lásky, nebo ať je to obyčejný pobuda z hospody.


Pes je odporný egocentrik - jako člověk. Všechno se musí točit kolem něho; na každého štěká, všechno a každého očuchává a chčije na každém rohu jako chlap vracející se z hospody.
Moji sousedi jsou taky pěkná verbež: jeden nás shora pravidelně vytápí vodou, když usne ožralý ve vaně, načež se potom dušuje, že za to nemůže, zatímco u nás kape voda ze stropu jako v krápníkové jeskyni, ale on nic, on je jenom blbý člověk; a druhý chodí domů z hospody s tak agresivní opicí, že jsem ho jednou musel důrazně upozornit, aby se do mne nenavážel, nebo že mu dám přes držku, za což mě teď paradoxně nejvíc nenávidí nikoli on, nýbrž, kdo ví proč, jeho manželka; jindy nemohl v podroušeném stavu odemknout, a rozbil proto dveře.


Čtu si hluboko po půlnoci, avšak ticho a klid na četbu přesto nemám úplný, neboť končí páteční noc a lidáci se vracejí ožralí z hospod.


Starám se jen o sebe. Když půjdu do hospody, musím dopředu počítat s tím, že tam bude nahuleno, ale když přijde kuřák ke mně do bytu a zapálí si, vyrazím mu tu smradlavou věc z ruky!


Ve městě byl frmol. Školáci se právě vyrojili do ulic. V parku před školou bylo nahuleno jako v havířské hospodě po šichtě.


Celý den bloumám po lesích. Když se unavím, tak odpočívám, ne jako člověk, jenž se strhává v práci a potom se jde dorazit do zahulené hospody.


Na ženské logice je nejsvízelnější ta vlastnost, že uniká, že je nereprodukovatelná. Každý muž by o tom dokázal snést spoustu příkladů ze své praxe; druhý den ne a ne si vzpomenout, co ona to -, ale hlavně, jak to řekla, a když se jí člověk zeptá, ona na tuto otázku zásadně neodpovídá přímo, nýbrž ihned začne tu věc zaplétat, takže muž vstane a odchází do hospody.


Ovšem, tady jde o nedorozumění. Patnáct set až dva tisíce dělníků pracuje bez oddechu v nezdravém prostředí, vyrábějí špatný kartoun, žijí z ruky do úst a jen zřídkakdy v hospodě vystřízlivějí z toho hrůzného snu.
(Čechov: Případ z praxe)


Zmenšení pracovních hodin jen zvětšuje dobu, kterou tráví po hospodách.


V okolí Levyho kalhot najdete krčmu na každém rohu, což napovídá, že mzdy v této oblasti jsou propastně nízké. V mimořádně zoufalých blocích jsou až tři nebo čtyři hospody na každém průsečíku ulic.


Nejblíž čeho vlastně chceme přebývat? Zajisté ne blízko hospody, kde se to hemží lidskou spodinou, ale blízko věčného zdroje našich životů.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm