Nelíbí se mně, je-li muž zbabělý

13. března 2018 v 16:55 | Misantrop

Líbí se mně, je-li muž statečný a energický. Ale on je lenivý a zbabělý - buď je surovec, nebo baba.


Je-li biskup nejbarbarštější z lidí, je to proto, že je měkký a zženštilý, nepoctivý a zbabělý - a nic není podle Montaigne krutější než slabost a zbabělost.


V Antigonově vojsku sloužil voják chorobného vzezření a chatrného zdraví. Na královu otázku, proč je tak bledý, přiznal, že trpí tajnou chorobou. Král se ho ujal a přikázal svým lékařům, je-li ještě nějaká naděje na záchranu, aby mu věnovali všemožnou péči a nic neopomenuli. Milý voják se vyléčil, ale ta tam byla jeho touha po nebezpečí a smělost, takže se i Antigonos divil té změně a vytýkal mu to. A voják se netajil s příčinou, nýbrž odpověděl: "Králi, tys to sám zavinil, že jsem nyní zbabělý, když jsi mě zbavil útrap, pro které mi byl můj život bezcenný."


Člověk válčí úplně přirozeně, tak jako dýchá. I když z nějakého důvodu válčit nemůže nebo nechce (je-li např. zbabělý, líný, slabý), válčí jinak: bojuje za mír, za víru, za něčí práva, za svobodu, za budoucnost dětí apod. - ale válčení se nikdy nevzdá.


Musím být tolik nedůsledný a tolik zbabělý, abych zabředl do primitivní filantropie a nepsal, co cítím a co nyní ani jinak cítit nemohu, neboť žiji ve skutečném světě, mezi skutečnými lidmi kolem dokola a chci o skutečnosti také psát? Ne! Seru na vás!


Ústupky? Zakopat se před každým, třeba i před celým světem, a neustoupit, neuhnout ani o centimetr! Raději statečně zhynout v zákopu, zasypán spoustami, než si zachránit bezectný život zbabělým ústupem a ztratit tak každou naději na vznešené bytí!


Dřív přece bylo pro mne nejkrásnějším a nejušlechtilejším úkolem účastnit se boje. Nejsem zbabělý ani teď.


Velmistr seděl v čele stolu jako vtělené rozhořčení. Když komtur skončil, neváhal tomuto moudrému a rozvážnému rytíři vmetnout ve tvář urážku, že je váhavý a zbabělý. "Víte, že nepřítel už překročil hranice našeho území?"


Já vím, ty chceš říci, že ty nejsi zbabělý; že jsi dneska srazil k zemi chlapa, kterého se všichni báli. Zlodějíčka dovedeš chytit za krk, ale velikému zloději jsi ustoupil z cesty.


Zbabělý kdos a kdos uplacen.
Pořádek učiním. Duše mi sténá,
v troskách můj domov, řád rozvrácen.


Každá snaha o nápravu a převrat světových řádů je zbabělý kompromis.


Touto moderností jsme stonali - shnilým mírem, zbabělým kompromisem, vší ctnostnou nečistotou moderního Ano a Ne.


Zjemnělá kultura tě udělala zbabělým.
(France: Ametystový prsten)


Proč se stále ještě bojíš ukázat nám, kdo jsi? Chceš, abych ti řekl, jakého člověka jsi nám ukázal? Člověka, který se k nám uvádí jako zbabělý!
(Epiktétos: Rozpravy)


Riemer má proto úplně pravdu, když ve svých Zprávách o Goetheovi říká: "Skrytý protivník je podlý zbabělý padouch, který nemá ani tolik odvahy, aby se hlásil k tomu, co soudí, jemuž tedy nezáleží ani trochu na vlastním mínění, nýbrž jen na skrytém potěšení z toho, že nepoznán a beztrestně si může zchladit žáhu."
Proto by měla každá, třeba i zcela zběžná, a nadto nehanlivá zmínka o anonymním recenzentovi užívat jen epitet jako "ten zbabělý anonymní lump tam a tam" atd. Toť věru slušný a případný tón vůči takovým tovaryšům, aby se jim jejich řemeslo znechutilo.


Kdo nechce osobně převzít zodpovědnost a hledá úkryt, je zbabělý lump. Kdyby se ale přece jenom nějaký takový chlápek pokusil sem vloudit, lze jej lehce objevit a nevybíravě okřiknout: Pryč, zbabělý lumpe! Ustup, umažeš schody; neboť hlavní schodiště do panteonu dějin není pro pokrytce, nýbrž pro hrdiny!


Víš to dobře: tvůj zbabělý ďábel v tvém nitru, jenž by rád ruce spínal, ruce skládal v klín a pohodlněji žil - ten zbabělý ďábel ti namlouvá: "Bůh jest!"


Ty zbabělý ničemo, k tobě se stydí hlásit sama příroda.
(Shakespeare: Král Lear)


Zbabělý je ten, kdo se zříká vlastnictví potřebných věcí jen proto, že má strach, aby je neztratil; tak by se totiž člověk nemohl radovat, ani dostalo-li se mu bohatství, slávy nebo moudrosti, ze samého strachu, aby nebyl o ně oloupen.


Zbabělý bohatec podobá se psovi, s kterým si sice hrajeme, ale jinak je nám lhostejný.


Pes je zbabělý jako člověk, je-li o samotě. Také potmě se bojí a pak není už takový sebevědomý hrdina, jako v houfu nebo s pánem. Prostě jako člověk.


Kdo se vzdaluje od komárů, je moudrý, ale kdo se vzdaluje od lidí, je zbabělý. Tento rozpor je tím větší, když si uvědomíme, že komáři nejsou zdaleka tak démoničtí jako lidé. Ne zbabělý, ale moudrý je každý, kdo odchází z civilizace!


Život je tvárná hmota v tvých rukách a nebudeš-li zbabělý, budeš mít sílu uhájit svoji svobodu, kterou tak miluješ, a špatný svět proměníš v lepší.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm