S maskou svatouška

5. března 2018 v 17:12 | Misantrop

Tartuffe je podlý licoměrník s maskou svatouška, leč není - téměř - potrestán; dobří naivní lidé se pouze zachrání z jeho úkladů. Kde v tom je mravní poučení? Nikde. Jako v životě.


Dědicův pláč je jenom maskou pro smích.


Jednou jsem dostal takový šílený nápad: Pořídit si karnevalový kostým medvěda a v tom chodit po lese. To bych dopadl! I v masce člověka jsem nápadný a podezřelý, natož v huňatém kožichu zvířete! Sice by mě nemusel nikdo vidět, ale všude se potlouká spousta ožralých bouchalů, kteří si spletou i malé dítě na sáňkách s divokým prasetem, natož takové sousto na myslivecký guláš na divoko, jako jsem Já! Ne, vím moc dobře, kde je moje místo: co nejdál od nich!


Bez jakékoli masky, již si obvykle nasazuje rdivá hanba či krutý zločin, myslivci ve státní televizi klidně šíří své lživé slovo, svou velkou osvětimskou lež.


Láska však, zdá se,
je smrt v krásné masce.
(Jaroslav Seifert)


Dělá mi dobře, že zase jednou slyším mužské hlasy po několika měsících, jež jsem strávil v sentimentálním vrkání, ve výlevech falešné počestnosti a pokrytecké nevinnosti. Jako by člověk odhodil masku, jako by ze sebe dávil všechno to farizejství zastírající oplzlost.


"Přirovnal bych Kanta k muži na plese, který se celou noc točí kolem maskované krásky v marné snaze získat ji, a když ona nakonec odhodí masku, odhalí se mu jeho vlastní žena." V Schopenhauerově fabuli bylo tou manželkou, předstírající, že je tajemná kráska, křesťanství. Dnes je to humanismus.


Potřeba zachraňovat lidstvo je skoro vždy falešná maska zakrývající potřebu mu vládnout.


Moc panovníkova nebo vůdcova roste tím okamžikem, kdy národ zbohatl a rozmnožil se. A když je dost silná, odhodí masku, utlačuje lid, ničí každé vlastnictví, olupuje národ; neboť zpravidla se člověk zmocní všeho, co může uchvátit.


Lidé jsou pořád krutí jako děti, jež se ještě nenaučily skrývat svou krutost za masku mravnosti. Ale byť zamaskovaná morálkou, krutost je tu ještě.


Za jejich svatouškovskou maskou s úsměvem buzeranta
Poznávám fašistickou zrůdu


Možná, že lidé, odění v cáry kajícníků a v masku lásky k bližnímu, byli v každé době nejukrutnější!


Podstata všech zákazů je vždycky oplzlá a v mých očích se obrací proti původci zákazů. Třeba když nějaký mně neznámý dosud člověk něco zakazuje nebo se snaží zakázat, hned jako by se mu odchlípla maska, jako by se prozradil, co je ve skutečnosti zač. To si pak pomyslím: "Vida, jak jsi se nám vybarvil!"


I papírovou masku pesimismu a hraného misantropismu si neváhá nasadit tato celosvětová lepra jménem lidstvo; ale když se pozorněji podíváte pod její masku, pod její obvazy a fáče plné hnisu, spatříte zase jen nestvůrnou tvář člověka. A máte-li dost trpělivosti s lidstvem - víc než Já -, můžete se od něho dočkat jen toho, že svou škrabošku nakonec sundá, odchlípne se mu nebo se mu věkem zkroutí, zpráchniví a odpadne sama - a jeho ohyzdné nehojící se strupy a boláky a hnisavé vředy se opět ukáží a rozhojní nákazu, otráví svět a zničí jeho krásu i divokou majestátnost. To je lidstvo.


Věcem, které se v naše představy příliš svůdně vemlouvají, máme snímat masku, uvědomovat si jejich bezcennost a zbavovat je hezkého zevnějšku, jakým se honosí. Neboť klamná představa je nebezpečný podvodník, a právě tehdy, když se domníváš, že se obíráš věcmi obzvláště důležitými, býváš obzvláště podváděn.


Rozum musí strhnout masku překrásných slov se shnilé lebky lidského života, ukázat postrašenému lidstvu veškerou její nestvůrnost a hrůzu.
(Arcybašev: Zločin dr. Luriera)


Jako existují univerzální léky, budiž toto univerzální antikritikou proti všem anonymním recenzím, ať už pochválily špatné nebo pohaněly dobré: "Holomku, řekni své jméno! Neboť napadat v masce a zakuklení lidi, kteří vystavují odhalenou tvář, to nedělá žádný čestný muž: to dělají malí kluci a lotři."


Skutečně strhávám masku z jeho zrádného obličeje, plného bláta, a odhazuji vznešené lži, jimiž sám sebe klame, jednu za druhou jako slonovinové koule do stříbrné mísy; je tedy pochopitelné, že neporučí klidu, aby mu vložil ruce na obličej, i když rozum rozptyluje temnotu pýchy.


Toto není násilnická revoluce! Ve jménu Poslední Revoluce Myslí nesmí být spácháno nic ohavného! Ne, pouze odnímám špatným činům jejich pokryteckou masku, a to samo o sobě nás posouvá vpřed!


Ujednáno, vykonáno. Sňala jsem masku a jednala vždy tak, jak se mi ze srdce chtělo.
(Goethe: Zpověď krásné duše)


Království nebeské je ve snu. Jen ve snech - a v samotě - jsme sami sebou, nemyslíte? Když se probudíme, bereme na sebe úlohu, masku, jež nám tak zcela nepřísluší, a hrajeme divadlo sami před sebou a před jinými.


V minulosti skrýval kacířské myšlenky pod maskou konformismu. Nyní o krok ustoupil, podřídil své vědomí, ale doufal, že nitro si udrží neporušené.


Žádný rozumný tvor, kterého by někdo zavedl do tohoto cirkusu, by se nemohl domnívat nic jiného, než že je svědkem řádění bláznů nebo vzteklých zvířat. Všichni si tady byli podobni, žádná inteligence nesvítila v jejich pohledech. Nemohl jsem jednoho od druhého rozeznat. Všichni byli stejně oblečeni a všichni měli stejnou masku bláznovství.


A když mi spadne maska idiota s obličeje, lidé jsou nemile překvapeni a jakoby dotčeni.


ČERNÝ HLASATEL snímá černou masku: je to Nadčlověk!
Uf, to byl zápach! Já nesnáším lidi, dělá se mi z nich špatně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm