Spojeni v bratrství osamocených

6. března 2018 v 15:35 | Misantrop

Nikdy se tu necítím osamocený. Vždyť les, to je takový společný příbytek.


Jednou při stmívání jsem ve veliké dálce pozoroval dalekohledem osamoceného černého býka. Dělal jakoby nic, jako by se pásl tu i onde, ale přitom se nenápadně, leč cílevědomě, přesunoval z louky k lesu. Určitě v jeho jednání byla cílevědomost; takhle na dálku bylo naprosto zřejmé, že věděl, co dělá. A samozřejmě netrvalo dlouho a skutečně v tom lese nakonec zmizel! Takže zaznamenávám prvního letošního uprchlíka.


V knize jsem také našel zmínku o jedné pařížské postavičce v rozedraných šatech a dlouhého vousu, jménem Chodruc-Duclos, "moderní Diogenés", duchaplný muž, který se "věčně osamocený" procházel s rukama založenýma za zády a s hlavou vysoko vztyčenou po Paříži a po luxusní třídě před královským palácem jako nějaký bezdomovec, v tom dobrém, řekněme indickém smyslu slova.


Lehounká jak peří sechvěla se na přistavenou lavičku, a kdo na ni pohlédnul, cítil, že samo nebe seslalo v ní na zem jednu z nejčistších svých bytostí. Bože, jak si tu připadala pojednou osamocená, opuštěná a zbytečná, zbytečná při vší pozornosti, kterou jí věnovaly kamarádky, při vší té novotě a nevídanosti strakatého života, kterému nerozuměla a smysl jeho jedva chápala!


Dva lidé si nikdy neproniknou až do duše, až na dno myšlenek, jdou často vedle sebe v těsném objetí, ale nikdy v naprostém splynutí, mravní bytí každého člověka zůstává v životě věčně osamoceno.
(Maupassant: Příběh jednoho života)


Obyčejné lidské hovado, jež své vášně nedokáže krotit a ovládat, přikládá samozřejmě těmto bezvýznamným věcem lásky velký význam, a to dokonce i u géniů, a mylně jim proto přisuzuje umělecký stimul. Skutečnost může být přesto právě opačná a mnozí velcí filosofové a umělci vytvořili svá nesmrtelná díla zcela osamoceni; u velkých světových myslitelů je jistý druh poustevnictví dokonce pravidlem a jejich podmínkou (namátkou kupř. Nietzsche - viz nejlépe jeho vlastní slova v Genealogii morálky o tomto předmětu!); ale též mnozí umělci vytvořili svá nejlepší díla, když byli toho času právě bez ženy a měli tedy na tvorbu nerušený klid (např. J. S. Bach složil své slavné "Braniborské koncerty" přesně v krátkém mezidobí mezi ovdověním a novým sňatkem).
(pozn. Mis. k: Rolland: Beethoven a ženy)


Kam chce celá filosofie se všemi svými oklikami? Činí něco jiného, než že takřka překládá do rozumu jakési vytrvalé a silné puzení, puzení k osamocenému bydlení, čistotným, prostým a takřka vojáckým zvyklostem, zkrátka ke všem těm věcem, které právě mně nejlépe chutnají, právě mně nejvíce prospívají?


Náš moderní, levný a náramně plodný tisk, přes všechny překlady, které vydává, přispěl málo k tomu, aby nám přiblížil heroické básníky starověku. Ti působí stále tak osamoceně, a litery, jimiž jsou tištěni, tak vzácně a kuriozně jako kdykoli předtím.


O bordelu v knihovně svědčí i Senekova kniha O duševním klidu. Místo na samostatné polici s antickou literaturou, kam patří, ji mají zařazenu mezi historickými pracemi, kde se krčí naprosto osamocena. Já jsem ji šťastně našel jen podle katalogizačního čísla.


Vesmír nemůžeš změřit nebo dát do rovnice, když zároveň nechceš, aby se člověk cítil jako zvíře a docela osamocený.


Podle Rousseauových domněnek tehdy lidé žili naprosto osamoceně.


Až lidé pochopí, že tam, nad hvězdami, nikoho není, že jsou nikým nechráněni, osamoceni a nešťastni v samé své bytnosti, pak naleznou, co jest jim dělati. Snad zničí neprospěšný svůj život, snad budou zabíjet sebe i ostatní, snad že se spojí ve skutečném bratrství osamocených, jen sobě a vzájemně si blízkých tvorů; ale ať by učinili cokoli, bude to přece jen jistota a bude lepší té nepěkné, dusící muky, jež po tolik věků už na lidstvo doléhá jako zdlouhavá, trapná, nesmyslná a omrzující agónie.
(Arcybašev: Zločin dr. Luriera)


Druhým rokem na vojně jsem měl i já nepsané právo šikanovat, ale já se rozhodl přerušit ten začarovaný kruh a zůstal jsem jako vždy osamocený. Dokonce jsem nepožíval za to velké obliby u většiny mazáků a dokonce ani u většiny holubů(!).


Sám a osamocený proti celému světu! Jeden proti všem! Poslední mohykán, stojící hrdě proti převaze bílých dobyvatelů! Poslední pohanský bůžek vyvrácený jejich nenechavou rukou!


Mudrc vždy stál osamocen, nepochopen, umlčen, často i upálen. Vždy to tak bylo a vždy to tak bude. Žádný filosofický pokrok neexistuje. Všechno důležité už bylo dávno vymyšleno. Jen není jednoduché to přijmout. Pro normální lidi ovšem. Za všech dob.


Skutečná svoboda v lidské společnosti nikdy nebyla, není a nebude, protože její zastánci jsou vždy jen osamocení, bezmocní, výjimeční jednotlivci utiskovaní většinou.


Když je lidská bytost osamocená - tedy svobodná - je vždycky poražena.


Osamocen chci jednou ležet na umrlčím loži. Neboť nejen můj život, vy byste mi zkazili i moje umírání!

Henry Wallis: Chattertonova smrt (1856)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm