Že prý nastaly zlé časy

26. března 2018 v 17:31 | Misantrop

I ty dějiny člověka jen rozteskňují. Učíš se, čteš, že prý nastaly zlé časy, lidé byli nešťastní; pak se začnou zotavovat, pracují, lopotí se, hrozně trpí a namáhají se, stále připravují lepší časy. Pak ty časy přišly a aspoň samy dějiny by si tedy měly odpočinout; ale to ne, znova se objevily mraky, opět se budova zřítila, zas musí lidé pracovat a lopotit se... Lepší časy nepotrvají, uběhnou a život plyne, plyne, stále se boří a boří.


Jsou to těžké časy; myslím, že silná slova jsou na místě.


Dáme své hlasy
Pro lepší časy


Lidstvo už má stejně nejlepší časy za sebou. Nyní a potom mu zbude již jen bídná existence v znečištěném prostředí, v nesnesitelné lidské tlačenici, bez kouska živé divoké přírody, bez politické svobody, bez svobody pohybu, s čím dál dražšími a nedostupnějšími životními potřebami.


Kde jsou ty časy, kdy si jednotlivci i celé národy (malé, mnohem menší než dnešní milionové) mohli svobodně hledat svou vlast; země byla ještě velká a pustá, místa bylo pro každého dost; války a otroctví vypukly až s přelidněním.


Šťastná to doba a blažené časy, které nazvali staří zlatým věkem, a nikoli snad proto, že by zlato, jehož si náš věk železný tolik cení, bylo v oněch požehnaných letech dobýváno bez námahy, ale proto, že ti, kdo tehdy žili, neznali ještě slov tvoje a moje.


To byly časy! A proto dodnes na ty časy také vzpomínáme! Kdo si jednou vzpomene na časy naše? Nikdo - leda ve zlém. Už ta otázka zní trapně a směšně. A přitom už tehdy patřilo k dobrému tónu u římských vzdělanců vzdychat po starých dobrých prostých časech! Jaké potom asi musely být ty "prosté časy"!


Kdež jsou ty časy,
kdy Zemi husté kryly vlasy,
mohútný a bujný les!
Jak sestárla, chudák, dnes!


Možná přijde den, kdy chůze po povrchu boží země bude chápána jako neoprávněné vniknutí na pozemek nějakého ctihodného majitele. Využívejme tedy možností, které máme, než nastanou zlé časy.
(Thoreau: Chůze)


Kdepak jsou například ještě celkem idylické časy 9. století, v nichž mohl žít nejznámější český poustevník Ivan v lese po dobu dvaačtyřiceti let, než jeho sluj objevil náhodou při lovu kníže Bořivoj?


Jen tak beze všeho si postavil malou kamennou poustevnu, kde žil a zemřel. Žádné stavební povolení nemusel mít, žádnou daň z nemovitosti nemusel platit, žádné zdravotní pojištění! To byly časy!


Nebyl žádný "zlatý věk" čehokoli, nic takového jako "staré dobré časy", protože i tehdy byl všude rasismus, znásilňování a korupce.


Věz, že nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.


"Časy se změnily. Náboženští vůdci již nehlásají, že veškeré vaše přirozené konání je hříšné. Již si nemyslíme, že by sex byl odporný - nebo že být pyšni sami na sebe je hanebné - nebo že chtít něco, co patří jinému, je nemravné." Přirozeně že ne, časy se přece změnily! "Jestli chcete důkaz, jen si všimněte, jak jsou dnes církve tolerantní. Vždyť dělají všechno, co hlásáte."
Ano, časy se změnily, ale člověk zůstal stejný. I když se časy změnily a stále se budou měnit, zůstává člověk v jádru stále stejný.


Pane, to byly časy a doby, kdy bylo rozkoší žít na světě. Buď se někdo polil petrolejem a zapálil, nebo udělal sebe i rodinu nešťastnou, že ji pobil sekyrou, umučil svou matku nebo otce. Jaká to rozkoš. Ale dnes není v Praze zhola nic.
(Hašek: Z trampot lokálního referenta)


Opojení alkoholem, opojení kundou, její rousnou vidinou! Kam mizejí časy, kde jsou ty časy!


Dnes se mi zdá nepochopitelným, že jsem to tak dřív dělával a vůbec mi to nevadilo, neb místo do přírody šlo se pít a veselit se s kamarády v hospodě nebo na koncertu. Jó, to byly časy!


Časy se mění. Dnešní mladí nejsou, jako jsme byli my, kteří jsme se pyšnili dětskou průkazkou do knihovny a dychtivě jsme hltali čtyři dobrodružné romány za měsíc!


Nejinak my všecka zlatá sajeme slova,
zlatá a nad jiné hodná žít na věčné časy.


I ten nejušlechtilejší čin má jen dočasný vliv, naopak geniální dílo žije, blahodárně a povznášejícím způsobem působí po všechny časy. Díla jsou naopak nesmrtelná a zejména v písemné podobě mohou přežít všechny časy. Po Alexandru Velikém žije jméno a vzpomínka; ale Platón a Aristotelés, Homér a Horatius jsou ještě tu, bezprostředně žijí a působí.


Já díl jen dílu jsem, jenž vším byl v prvé časy,
já díl jsem temnoty, jež světlo stvořila si.


Uznávám, že byly časy, kdy komedie upadla. Ale co na světě denně neupadá?


Víra některých primitivních národů (i některých primitivních jednotlivců) spočívá v přesvědčení, že co je dnes, to bude i zítra, a co je teď, to bude i nadále, po všechny časy. Víra je to jistě velice primitivní, a také se velice mýlí; neboť věci, které jsou špatné právě nyní, jistě nezůstanou stejné navždy - ony se totiž zcela jistě ještě víc zhorší...


Časy se holt mění a lidé s nimi - ale k horšímu.


"Věčné časy se Sovětským svazem" trvaly čtyři desetiletí. OSN je na prd a Evropská Unie se ještě ani pořádně neustavila a už krokem klopýtavým spěje ke svému neúprosnému zániku. Tzv. "vláda" člověka na Zemi je také jen otázkou času.


Svítá na lepší časy. Člověk již nepatří budoucnosti. Dělá nám nesmírnou radost, jak vyhnívá jeho kořen zaživa, jak předpokládá ještě, ale jak již nerozhoduje. Svítá na lepší časy.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm