Hmota je živá

16. dubna 2018 v 17:00 | Misantrop

Thalés z Milétu (asi 624-548 př. n. l.), předsókratovský přírodní filosof, coby hylozoista, tvrdil, že "vše je plné bohů" a že i domněle mrtvá, nehybná a neteč hmota je živá.


Od Hérakleita a dalších hylozoistů máme první záznamy o té strašné zvěsti: hmota je živá - každá hmota žije, cítí, vnímá a má vůli - všichni jsme vrazi a dokud žijeme, nepřestáváme neustále vraždit!


Džinismus přisuzuje živou duši všemu na světě, tedy nejen lidem, zvířatům a rostlinám, ale i horám, vodám a jiným neživým objektům. Od přírody jsou tyto duše jasné a vševědoucí, ale v průběhu existence na nich ulpívá hmota neživých prvků, která duše zatemňuje a zbavuje pravého vědění. Tato hmota zvaná karman ulpívá na duších vlivem jejich činnosti, protože každý, i sebebezvýznamnější skutek přitahuje karmickou hmotu - a čím je skutek horší a sobečtější, tím nebezpečnějším karmanem zatěžuje duši. Některé duše mohou však dosáhnout vysvobození z tohoto věčného koloběhu životů a činností, a to tak, že zničí karmany askezí a správným způsobem života zabrání ulpívání další nežádoucí karmické hmoty.


Všecko se vyvíjí a vine
odtamtud, kde má svou hmotu a příslušné prvky;
z čehokoli se nemůže cokoli zrodit,
protože každá ta hmota má mohutnost zvláštní.


Filosofové byli marně dotazováni, co je to hmotná duše: museli uznat, že to je hmota, jež má vjemy. Ale kdo jí dal ty vjemy? Hmotná duše; to znamená, že je to hmota, jež dodává vjemů hmotě; z tohoto bludného kruhu se nedostanou.


Samozřejmě - nemyslícím neboli skoro všem řečeno - jest i "hmota" duševním stavem.
(Klíma: Egosolismus, Egodeismus)


Starý dualismus učí, že hmota nemá inteligenci a vědění může existovat jedině tam, kde je duch. Po pravdě řečeno - vědění nepotřebuje ducha, ba ani nervové systémy, nachází se ve všech živoucích věcech. V pravěku a po celé dějiny věřili animisté, že hmota je plná ducha. Proč nepřivítat živoucí důkaz této starobylé víry?


Slyšte mě tedy a nečervenejte se, nevyčerpatelné karikatury krásna, beroucí vážně směšné hýkání své nejvýš opovrženíhodné duše; a nechápající, proč si Všemohoucí jednoho dne, ve vzácné chvíli znamenité šprýmovné nálady, která zajisté nepřekročuje velké obecné zákony grotesknosti, dopřál podivuhodné potěšení, že osídlil jistou oběžnici divnými drobnohlednými tvory, jimž se říká lidé a jejichž hmota se podobá hmotě růžového korálu.


Věc vyroste v člověka, kousíček hmoty se stane lidským tělem, lidskou duší.


Život je tvárná hmota v tvých rukách.


Snad jest "hmota" víc než duch, snad hrubá krev víc než éter.


Život není vůbec nic jiného než stálé střídání hmoty za pevného trvání formy. Z druhé strany je exkrece, stálé vydechování a odvrhování hmoty, totéž, co ve zvýšené potenci smrt, protiklad plození. Jako jsme vždy spokojeni, když zachováváme formu, aniž bychom truchlili pro odvrženou hmotu, tak se máme chovat stejným způsobem, když se totéž ve zvýšené potenci a celkově děje ve smrti, co každý den a hodinu probíhá v jednotlivci při exkreci. Z tohoto hlediska se nám právě proto jeví zvrácené dožadovat se přetrvávání své individuality, která je nahrazována jinými individui, jako stavu hmoty svého těla, jež je stále nahrazována novou.


Nikterak v soudržnou masu ta mateřská hmota
stmelena není; vždyť každý předmět se scvrká,
vysokým věkem se jaksi rozplývá všecko
a pro svoje stáří nám mizí znenáhla z očí,
ačkoli vesmír je celý dál.


Není pravda, že duše je věčná a hmota pomíjející, ale naopak: jen hmota je věčná.


Můžeme sice podle potřeby studovat zákony hmoty, ale úspěšný život žádné zákony nezná.
(Thoreau: Chůze)


Je nutno se ujistit znovu,
že není nic nežli hmota, smíšená s prázdnem.


Zvířecí trus je normální, přírodní hmota, téměř totožná s prstí; rychle se rozkládá a nezapáchá tolik jako lidské sračky; je přirozenou součástí koloběhu všech věcí v přírodě, recyklační materiál dál využitelný a důležitý. Ale lidská hovna zasmradí okolí takovým mimozemským puchem, že není divu, že je musejí splachovat do podzemních kanalizací!


Celá příroda produkuje odpadní látky, jež jsou výživné a využitelné, "recyklovatelné". Koloběh výměny látek v přírodě se však náhle zastavuje, když doputuje nějaká hmota k člověku.


Člověče! Nenáleží tvé tělo kapitálu, co mrtvá hmota, a naposledy pathologiím k rozřezání?


Nebýt nešťastných náhod, kdy i uprostřed nejhlubší noci občas potkám nebo vidím někde na ulici nějakého opozdilce, nebýt těchto nehod, kdy se takto jakoby srazí nebo i jen přiblíží k sobě dvě odlišné hmoty - hnusná hmota s temnou antihmotou - a málem to třískne a dojde k anihilaci (přičemž to budu jedině Já, kdo bude zničen), nebýt těchto nehod, přešel by mě snad všechen vztek a dokonce bych si začal myslet, že lidstvo buď vyhynulo, nebo že nesdílí se mnou společnou planetu.


Ten proklatý ani živočich ani mrtvá hmota, ani ryba ani rak, tedy co vlastně?


Člověk je možná napůl duch a napůl hmota, tak jako polyp je půl rostlina a půl zvíře. Na pomezí se vždy vyskytují velice podivní tvorové.


Hyde při vší své životní síle byl nejen něčím, co zplodilo peklo, ale takřka i čímsi neorganickým. Tohle bylo to nejhnusnější: že ten propastný sliz jako by vydával hlasité skřeky, že ta amorfní hmota posunkovala a hřešila, že si to mrtvé a beztvárné osobovalo životní funkce.


U samotářských zvířat přetrvává jejich prvotní kolektivní cítění ještě z těch prvopočátečních dob, kdy taky žila společně, ale výhodnost žít jednotlivě, vyplývající z jejich způsobu života - neboť každá hmota a každá vůle má jiné vlastnosti - je odloučila.


Nejsem hmota bez vůle rozměklá,
jsem Misantrop - vyšší typ člověka!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm