Hrdina se nebojí

19. dubna 2018 v 12:18 | Misantrop

Líbilo se mi, že hrdina Cizince pravdivě nechtěl nic předstírat, nebál se činů a na životě už nelpěl.


Já jsem také takový cizinec jako hrdina Camusova stejnojmenného románu.


Já jsem napsal tragédii, jejímž zanikajícím hrdinou je lidstvo, jehož tragický konflikt co konflikt světa s přírodou končí smrtí. Ach, protože toto drama nemá jiného hrdinu než lidstvo, nemá ani posluchače! Na co však hyne můj tragický hrdina? Byl řád světa silnější než jeho osobnost? Ne, to řád přírody byl silnější než řád světa. Mého hrdinu drtí lež: nereálná snaha, s níž se pokoušel starý obsah svého lidství osvědčit ve starých životních formách. Být handlířem i hrdinou, muset být tím druhým, aby mohl dál být i tím prvním. Hyne na stav, který na něj působil jako opojení i jako nátlak zároveň. Existují viníci? Ne, jinak by existovali mstitelé, jinak by se byl hrdina lidstvo bránil prokletí být čeledínem svých prostředků a mučedníkem svého nezbytí. A pokud se prostředky života živí jeho účelem, pak si takový život žádá zabývat se prostředky smrti, aby se trávili jedem ještě i ti, kdo přežívají. Kdyby existovali viníci, lidstvo by se bylo bránilo nátlaku, aby bylo hrdinou k takovému účelu!


Tak po dlouhém blahobytu, když nahrabal hodně bohatství a udělal mnoho lidí nešťastnými, můj hrdina konečně všechny zabije, takže se stane jediným pánem světa. Takový je ve zkratce morální obraz ne-li lidského života, tak alespoň tajné touhy srdce každého civilizovaného člověka.


Ovšem asi v polovině románu mi hlavní hrdina přestává být sympatický a pociťuji k němu odpor a pohrdání.


Řeknu vám upřímně, že ta bytost, která první ve svém těle vyrobila jed HIV, musí být námi, nelidskými zvířaty, vděčně a navěky oslavována jako hrdina.


Hlavní hrdina mi sice moc blízký nebyl, protože to byl lovec a pořád se chtěl ženit a mít kupu dětí.


Hrdina se stydí bědovat a naříkat, ale za nářky v lásce se nestydí, ježto při tom nekvílí on, nýbrž druh.


Tento se vydal jak hrdina za pravdami a posléze si ukořistil malou vyšňořenou lež. Jmenuje to svým manželstvím.


Jako Nietzscheův Zarathustra se po trpké zkušenosti s lidskou verbeží navracím zpátky k sobě. Jako kdyby misantropický hrdina, tento wagnerovský titán, obtěžovaný trpaslíky, se musel cyklicky, řekněme sedmiročně, stále přesvědčovat a utvrzovat v názoru, že mu na světě není rovno a že je mu to jedno. Hovno!


Byl osudem odsouzen, jako miliony jiných, utéci od moudrosti a zachovat se jako hrdina.


Koriolanus, stejně jako Rambo, je válečný hrdina, vracející se domů z války za svou vlast, ale doma jej za prolitou krev nečeká čest a sláva, nýbrž jen další skrytá válka, již nemůže vyhrát.


Když teutonský náčelník vyzval Maria k souboji, odpověděl mu tento hrdina takto: "Kdyby mě život omrzel, mohl bych se oběsit", nabídl mu však jednoho rozložitého gladiátora, s nímž by mohl bojovat.


Kdyby v bitvě u Briennu srazil novodobý hrdina jedním máchnutím ruskému dragounovi hlavu, připadal by nám tento čin, vznešený ve století Théseově, skoro směšný. Představa neobyčejné síly je totiž v našem myšlení těsně spjata s určitým stupněm duševní těžkopádnosti.


Proto si také hrdina, jehož uvádím na scénu, přivodil nesmiřitelnou zášť, když na lidstvo, považující se za nezranitelné, útočil průlomem absurdních lidumilných tirád.


Hrdina Nikola! Jen on měl pravdu a všichni ostatní v hrdlo lhali.


Ale protože my to, co takový otrocký "vojenský hrdina" dělá z milostivého dovolení a na rozkaz, děláme z vlastní vůle a z vlastní iniciativy, proto spílá nám svět lotrů, ničemnic, zvrhlých tvorů, - jen proto, že nejdeme se ať už takové nebo makové vrchnosti zeptat, smíme-li vraždit: neboť samovolné, volné, samostatné jednání je lidem odjakživa hrůzou...
(Klíma: Soud Boží)


Velký zločinec je vždy hrdina v očích veřejnosti.


Aristotelés praví, že tragický hrdina musí být zatížen nějakou vinou, abychom se cítili být očištěni při pohledu na jeho bědný osud. Tak myslel starověk. Tragickým hrdinou dneška v tomto pojetí už není jen nějaký jednotlivý řecký hérós, je jím celý lidský rod. Jeho vina za stav světa je však natolik velká, že už není ani hrdinou kladným nebo záporným, tragickým nebo heroickým. Ne - člověk už je prostě jen darebákem, zlosynem jeviště zvaného svět.


Pravý smysl tragédie je hluboké pochopení, že hrdina neodpykává své partikulární hříchy, nýbrž dědičný hřích, tj. vinu samotného existování.


Hrdina však bojuje se zlou sudbou, bojuje proti všem.


Tak už to se mnou občas bývá, že se mou nejsympatičtější osobou nestane hlavní hrdina románu, nýbrž jiná, zajímavější postava vedlejší.


V Bibli se nevyskytuje jediný kladný hrdina, jen samí chrapouni.


Teologie všude předkládá národům jen nepravděpodobná a smyšlená vyprávění, jejichž hrdina je nadán vlastnostmi, které nelze uvést v soulad; již jeho jméno, které vzbuzuje ve všech srdcích úctu a hrůzu, je jen prázdným slovem, které lidé neustále vyslovují, ale nedovedou s ním spojit představy nebo vlastnosti, jež by nebyly vyvráceny skutečností nebo nevylučovaly zřejmě jedna druhou.


Ani jednou jsem neměla to štěstí poznat nejen hrdinu nebo velký talent, ale ani prostě zajímavého člověka. Samá šeď, podprůměrnost, nafoukanost...
(Čechov: Ze zápisků starého muže)


A na konec to nejlepší: pes je zbabělý jako člověk, je-li o samotě. Také potmě se bojí a pak není už takový sebevědomý hrdina, jako v houfu nebo s pánem. Prostě jako člověk.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm