Nebojte se mne, nejsem člověk

7. dubna 2018 v 16:41 | Misantrop

Nejsem člověk; nemám na to dost chorý mozek; jsem Feuerteufel - mám svou tvrdou hlavu, opatřenou trkavými rohy nezávislého rozumu!


Nejsem člověk. Omyl by to byl, že bych byl něco tak bídného. Jsem božská, nade vše povznesená, nevyslovitelná bytost; nejvznešenější metafyzický "netvor"; jsem něco hrůzného, nejdokonalejšího, nejvyššího. Tedy nemohu nic jiného chtít, než stále sám sebe potvrzovat: být sebou, sebe milovat.


Bylo by jistě hezké mít nějakou pěknou samičku, ale žena by ze mne udělala znovu - člověka. A to nechci. Vždyť to, že jsem přestal být člověkem a nejsem lidská bytost, neboť vše lidské je mi cizí, to je to nejlepší, čeho jsem v dosavadních třiceti letech života dosáhl!


Mít děti, k tomu musí být člověk bytostně spokojený se světem a naopak bytostně nespokojený sám se sebou. Což u mne neplatí ani v jednom bodě této obžaloby. Navíc nejsem člověk.


Pilně jsem krmil kavky na parapetu za oknem mého pokoje. Aspoň někdo se má ze zvířat v blízkosti lidí dobře, třebaže Já nejsem zrovna člověk a s lidmi mám pramálo co společného; kdyby ostatně záleželo jenom na mně, neměl bych s lidmi společné ani to poslední zbývající pramálo.


Mauglí se převalil ve vodě a řekl: "Já nejsem člověk. Patřím k svobodnému lidu."


Srnec běhal v okrajových houštinách a hlučně troubil jako opravdový jelen v říji, jako kdyby se mě tím snažil zastrašit a odehnat. Ale Já se nedal. Vlastně je pro něj dobře, že nedůvěřuje té podivné maskované bytosti podobné člověku, ač člověk nejsem a člověkem být odmítám. Po mně přijdou horší mužové v zelených uniformách, jichž se věru bude muset obávat víc, je-li mu život drahý.


Zastavil se deset metrů ode mne a hlavu i krk si může ukroutit, jak se horlivě snaží rozpoznat z různých úhlů pohledu toho velice divného sedícího tvora před sebou. Měl jsem na sobě hnědé tričko, a tak možná zkoumal, jestli nejsem taky srnec nebo srnka. Rozhodně jsem si v tu chvíli nepřipadal ani trochu lidsky.


Nebojte se mne, nejsem člověk. Pocházím z krajů, kde není zvykem pojídat s gustem zamřeliny a pálit stromy.


Těším se ze všeho po způsobu zvířat. Jestliže se můj neklidný, zmučený, prací nadměrně vyvinutý duch pozvedne k nadějím, které nepatří naší rase, a pak klesne zpět k opovrhování vším, poněvadž u všeho vidí nicotnost, mé zvířecí tělo se opájí vší opojností života. Miluji oblohu jako pták, lesy jako slídící vlk, skály jako kamzík, hlubokou trávu, poněvadž se v ní válím, poněvadž v ní běhám jako kůň, a jasnou vodu jako ryba, poněvadž v ní plavu. Cítím v sobě jakési záchvěvy všech druhů zvířat, všech pudů, všech nejasných tužeb nižších tvorů. Miluji zem. Když je hezky jako dnes, mám v žilách krev starých lascivních tuláckých faunů, nejsem bratr všech lidí, ale bratr všech tvorů a věcí!
(Maupassant: Na vodě)


Ach, proč jen jsem člověk, ač jím být odmítám, proč nejsem zvíře a proč nemohu žít divoce v lesích jako srny?


Jak, trpělivost! Pryč! - to slovo jest
pro dobytek a ne pro dravé ptactvo,
ji lidem kaž, kdo jako ty jsou prach -
nejsem z řady tvých...
(Byron: Manfred)


- Netlačte se na mne, člověče!
- Neříkejte mi "člověče"! Já u vás nejsem žádný "člověk"!


Předsudek to je, že bych byl člověkem.


Ovšem, kdyby byl kapitál! Ano, ano, dobré by bylo, kdyby byl kapitál… ale bez kapitálu, jakýpak jsem to člověk?


Občas nastala dlouhá rozpětí jasu, doby, kdy si myslel, že není člověk.


Já jsem ve vašem cechu pouze svým vnějším životem, ale nejsem vaším druhem duší a svými skutky, neboť znám ovoce činů.


Nesouhlasím, že všechno je v mysli, nebo že bychom se museli stále vracet na svět v té či oné podobě, pokud se neprobudíme ze sna života... - láry fáry, na takové lidské plky už nejsem prostě dost lidský a ani jsem nikdy nebyl.


Dnešní člověk je příliš nedokonalý.
"Hle, já nejsem člověk, jsem Misantrop!"


Jednou mě ta lidská spřež dožene k nějakému strašnému činu - třeba k lidožroutství. Vlastně by to nebylo nic tak neobvyklého: nebyl by to kanibalismus, protože nejsem člověk, ale Misantrop - odlišné species od druhu Homo Sapiens Technicus Stupidus Retardia.


Jakmile jsem překročila Rubikon tím, co jsem udělala, nejsemčlověk lidský.


Tohle není člověk snad,
co mi líčíš, to je zrůda, stvůra z nejrůznějších vad.
Co mi ještě o něm povíš?
(Plautus: Milenci)


Vyšší člověk je nečlověk a nadčlověk - tak to náleží k sobě.


Hle: Já nejsem člověk, ani milosrdný bůh; jsem živel nepřátelský člověku! Jsem ztělesněná pomsta vůči člověku. Jsem jeho zhouba. Jsem jeho zlá předtucha, jsem jeho špatné svědomí. Jsem jeho soudce i kat. Mé jméno je Misantrop.


Syme je nejen mrtvý, je zrušený, je nečlověk. Každá zmínka o něm, která by ho identifikovala, byla smrtelně nebezpečná.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm