Nevěřím (1.)

14. dubna 2018 v 14:33 | Misantrop

Nevěřím, že mě bude tato laskající ruka schopna kdy udeřit!


Nevěřím už, že je nějakým úctyhodným aktem "rodit živá mláďata".


Nevěřím lidem ani pozdravení!
Nevěřím televizním zprávám ani znělku.
Nevěřím novinám ani číslování stránek.


A toto je má zpověď (nevěřím-li v kněze ani v lékaře, stále ještě věřím, že se najde alespoň jeden poctivý novinář).


Nevěřím nikomu a ničemu lidskému, zvlášť ne, pokud je za tím humbukem nějaká jejich nutnost, nemoc, resentiment, znouzectnost, přání-otcem-myšlenkismus, nějaké to podle-sebe-soudím-tebe, nějaké jejich žluklé máslo na hlavě, kostlivec ve skříni, nějaké to jejich "protože to by jinak nešlo, to by byla anarchie".


Ano, kamaráde, nevěřím dnes ničemu. Nejlepší hesla jsou zvrácena.


Nikomu nevěřím. Jsem morous, kamaráde, hrozný morous!
(Čechov: Opilci)


Nevěřím vínu, protože dovede nebezpečně a záludně zaútočit na lidský rozum.
(Claudius Aelianus)


Chudák, prosící tragicky jako v Římě nebo komicky jako ve Francii, mě pohoršuje: předně nemám rád, když mě někdo vyruší ze snění, a za druhé nevěřím ani slovu z toho, co říká.


I kdyby se rozpřísahal (potrhal samými přísahami), já mu nevěřím.


Nevěřím lidem, ani když na sebe vezmou podobu kajícníka. Svou zparchantělou podstatu změnit nemohou.


Ale kdybych moralizoval, znamenalo by to, že věřím, že se lidé můžou změnit - a v to právě nevěřím. Nevěřím taky, že se zbavím - že mě lidé zbaví - mého timor populi.


Říkají, že vrah, jednou, po reinkarnaci, si bude muset protrpět stejnou násilnou smrt. Tomu Já nevěřím. Na světě taková osudová spravedlnost neexistuje.


A je-li strom, třebaže já tomu nevěřím, necitelný, není pro to méně živý, a zničit ho znamená ubíjet život stejně, jako když zabijeme zvíře.
(France: Blouznivá snění)


Pokaždé si zkontroluji, jestli nedřepí na posedu nějaký bouchal. Misantrop nikdy neví, co je napadne. Nevěřím jim.


A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.


A tak mu vypravuji a těším ho věcmi, které čtu a kterým sám nevěřím a ve kterých při nejlepší vůli pravdy najít nemohu.
(Hašek: Fejeton)


Nevěřím na přátelství. Nevěřím na přítelkyně, manželky, manžele, v jakékoliv formě.


Jejich oči září temným a mocným plamenem, i nevěřím nejdřív, že by ty dvě ženy náležely k mému druhu.


Navíc ta ženská vůbec neovládá správné tvary přivlastňovacích zájmen, a Já už z toho důvodu jí nevěřím.


"Nedivte se mně, prostému člověku, že učeným pánům nevěřím."
"A proč?"
"Nejsem sám. Ti učení byli a jsou vždycky proti nám. Pěkně mluví, ale nakonec přece jen dokazují, že po právu se nám děje, když nás utiskují."

2. část >>>

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm