V čem spočívá záchrana člověka?

2. dubna 2018 v 14:52 | Misantrop

Záchrana člověka spočívá v tom, aby se pokoušel o pochopení božské Prozřetelnosti a nemyslel si, že se může těmto zákonům vzpírat.


Thoreau měl pravdu: V divokosti je záchrana světa. Vždycky jsem věděl, jak to myslel.


Jedině toto by tedy byla ta pravá záchrana. Jinak jsou všechna ostatní opatření na ochranu přírody bezvýsledná a bezzubá, neboť jsou tu až příliš silné tlaky zcela protichůdné.


"V divokosti je záchrana světa", jenže pokud divočina neustále rok od roku mizí, pak tento svět nemá nejmenší šanci na přežití.


Přirozenost světa se vytratila, nahrazena byrokracií, světem počítačů a mobilních telefonů. Román je naše poslední záchrana. Tedy i moje, chrání mě před agresivním světem.
(Milan Kundera)


Hudba je záchrana před obyčejným slovem.


Třetí možnost je výhodnější. Záchrana skokem do vody, nebo vyhnutí se místu, o němž víme nebo předpokládáme nebezpečí. A právě takovou možnost by měl každý mít - což by ovšem mohlo znamenat rozbití jakéhokoli státu.


To, že tě zde nikde nechtějí, s tebou nepočítají, je pro tebe znamení, znamení niterné záchrany. Nikdys neměl takovou svobodu.


Zavřel oči před okolním světem a pohroužil pohled do vlastního nitra. Existuje-li nějaká možnost záchrany, pak je tam, a ne na zemi nebo na nebi.


Ďáblovy spáry svíraly čím dál pevněji vzpouzejícího se proklatce a již se zdálo, že pro čaroděje není záchrany. Náhle se však v duši kouzelníkově vynořila vzpomínka z dětských let na píseň, které se kdysi naučil snad od chůvy, i začal ji se vší vroucností zpívat. Sotva píseň dozněla, ozval se shůry rozkaz, aby ďábel od Twardowského ustoupil. Pekelníkovi nezbylo než poslechnout a Twardowski zůstal opuštěn mezi nebem a zemí.


Seděl v svém pokoji a uvažoval o plánu cesty, jako dovedný zloděj nebo čaroděj ve vězení někdy vytahuje nohy z uzamčených pout, aby v sobě živil přesvědčení, že jeho záchrana je možná, ba mnohem bližší, než se domnívají jeho krátkozrací strážcové.


Člověk se snadno vyhne odplatě ušlechtilých lidí, už zbabělost a strach stačí k jeho záchraně.
(Leopardi: Myšlenky)


Je velký rozdíl v tom, jaký život je a jaký by měl být, a kdo nevidí, jak lidé jednají, ale jen to, jak by jednat měli, učí se spíš své zkáze než záchraně.


Už pot náš se v zlato jeho nepromění,
chce k záchraně naší téci i k potěšení...


Náš jazyk je tak složitý, popisný a přesný, že jeho používání přímo podporuje správné myšlení. Proto svět, který používá jako jediný všeobecný dorozumívací jazyk jednoduchou a nepřesnou angličtinu, nutně hloupne a tone v šílenství. Záchrana národa, jakož i celého světa, tedy spočívá v udržování a v zdokonalování národních jazyků, hlavně takových složitých a významotvorných, jako jsou jazyky slovanské.


Všichni občané jsou zajedno, že ten den, který by znamenal konec svobody ve Městě, byl by zároveň zkázou a zánikem Města. Leží-li ti opravdu na srdci záchrana Říma, dopřej nám, abychom žili jako národ svobodný.


Možná že skutečně existují dobře financované, tajné buňky vědců, kteří pracují na tom, aby vyhladili velký počet lidí. Avšak záchrana planety Země pravděpodobně není jedna z jejich pohnutek.


A zbraňují-li někomu v sebevraždě, podobá se to spíš donucení žít a pracovat dál než záchraně života.


Není to tu jinak, než jako by v tomto jednotlivém jevu měl být navždy zničen celý svět, a celá bytost tak ohroženého živého se ihned přeměňuje na nejzoufalejší odpor a obranu proti smrti. Pohleďme např. na neuvěřitelný strach člověka v ohrožení života, na tak rychlou a vážnou účast každého údu a bezmezný jásot po záchraně.


Vznikne boj, v němž jeden druhého zabije. Jediná záchrana zbývá, aby nevznikly další a další veliké oběti na životech přátel i nepřátel.


Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.


Kdyby bylo na mém místě jakékoli nevědomé zvíře, bylo by vědělo lépe než já, co by mělo k své záchraně dělat.


Pro koho z těch dvou skočíš do vody, pro koho se víc zmácháš, abys ho zachránil? Pro člověka, nebo pro zvíře? Přece pro toho, koho život považuješ za cennější a jejž ti tvůj cit poukáže k záchraně. Zvíře bych zachránil, ale člověku bych leda tak ještě podržel hlavu pod vodou - pokud bych se ovšem neštítil vůbec se té lidské obludy dotknout.


Oni nakonec tento svět zničí. Je naprosto marné snažit se tomu vzdorovat, jakkoli takový defétismus neschvaluji. Pouze se tomuto marnému úsilí, ať o záchranu nebo o šetření Země, cynicky směji. Je totiž úplně jedno, jestli se zadusíme pod horami odpadu vytříděného nebo nevytříděného. Udusíme se stejně. Něco zničit, pošpinit, otrávit je totiž vždy snazší a rychlejší než to pak pracně obnovovat, čistit a ozdravovat. Každodenní ničení životního prostředí, každodenní chrlení tun odpadů a chemikálií, čemuž se říká vznešeně, leč falešně práce, zaměstnání, povolání, dokonce živobytí, to všechno navíc vysoko převyšuje jakékoli dobře míněné práce obrozovací a napravovací. Není naděje. Ať se naivkové dál snaží snížit svou "uhlíkovou stopu", ať se dál přehrabují v kontejnerech a tak dále - stejně to dělají jen proto, aby mohli v co doufat, čemu věřit; aby měli naději, že přežijí a že budou moci otravovat Zemi dál, donekonečna a ve stále větším počtu. Směšné, nic než směšné je jejich počínání a myšlení. Není naděje, leda v brzkém vyhynutí lidstva; jedině v tom zbývá poslední naděje na záchranu planety Země.


Jen v nenávisti je záchrana světa, ne v lásce. Podívejte se, kam láska všech ke všem vede! K tomuto:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm