Člověk, toť vtělený sebeklam

17. května 2018 v 15:38 | Misantrop

Ach ten člověk - toť vtělený sebeklam! Co ten už nám o sobě lživého navykládal! Všichni lidé jsou stejní, ať mluví o čem chtějí, vždycky je nakonec nachytáte při nějaké lži, při nějakém sebeklamu.


Před nimi všechna zvěř prchá, což si "badatelé" vysvětlují jakýmsi "strachem z neznámého". Já bych ten všeobecný úprk před člověkem spíše nazval "strachem ze starého známého", ale to je jedno, neboť tento názorný příklad jen tím krásněji dokresluje odpornou lidskou povahu a její nezměrný sebeklam.


Taková je síla lidského sebeklamu, že zabití zvířete nenazývají vraždou a masožravost nejmenují kanibalismem.


Teprve když člověk začne věřit, že se zbavil své zvířecí povahy, projeví se vlastnosti, které jsou jenom jeho: posedlost, sebeklam a věčný nepokoj.


Trautenberk - karikatura nejzkaženějšího lidství - se stále znovu a znovu pokouší přelstít přírodu, nedá si pokoje, neschopen se změnit, neschopen konat jinak, otrokem své zparchantělé přirozenosti a sebeklamu. Veliká oblíbenost těchto pohádek svědčí o jistém druhu špatného svědomí lidí (ale spíš o jistém druhu zatvrzelého sebeklamu, jenž říká: "Tohle nejsme my, takoví my nejsme, takhle se my nechováme - a když někdy přece, tak jen nechtěně a omylem."). Člověk, jako biologický druh, přežívá jen díky nekonečnému sebeklamu a náhlé vystavení nepřipraveného člověka skutečné pravdě bez příkras by ho zcela jistě zabilo. Proto ty těžké šibeniční tresty pro každého, kdo kdy hlásal pravdu!


Ale holt právě ty nejjednodušší pravdy bývají na tomto světě nejhůře sdělitelné, poněvadž musejí soupeřit s nepřemožitelným bojovníkem lidským sebeklamem, jenž i v té nejhorší bídě a v nejhorších zločinech proti přírodě namlouvá lidem, že jejich nesmyslné pinožení má nějaký vyšší smysl.


Tento stav, udržovaný násilně strohým policejním režimem, je projevem oficiálního sebeklamu.
(Pytlík: Doslov k: Hašek - výpisky z díla)


Ale slyšel jsem také zkazku o mravním vývoji člověka. Slyšel jsem ji z úst neposkvrněných masem a viděl jsem ji také napsánu velikým písmem rukou, jež nezabíjí a jež rozdává soucit marnotratně na obě strany. Ta čistotná ústa, jež neznají pachuť krve, i ty prsty, jež si zachovávají čistotu ve výběru, jsou však pošpiněny lží nejzákeřnější, jež se zove sebeklam.


Fašistická stvůra láteří uražena zřejmě tím, že ji svým zjevným vyhýbáním, útěkem a skrýváním nepovažuji za takovou od přírody dobrou bytost, za jakou se ona ve svém proslulém lidském sebeklamu považuje.


Cupuji lidskou zbabělost, odmítám jakoukoli útěchu a jakýkoli dětinský sebeklam a mám odvahu snést ztrátu všech nadějí, bez zachvění pohlédnout na pustotu života, neskrývat si žádné lidské neštěstí a přijmout všechny důsledky bolestné, ale pravdivé filozofie. Vždyť není-li k ničemu jinému, alespoň poskytuje silným hrdé potěšení strhnout pláštík ze zahalené a tajemné krutosti lidského osudu.
(Leopardi: Tristan a jeho přítel)


Podmínkou buddhistické praxe je důslednost, vnitřní i vnější poctivost, ostražitost proti sebeklamu.
(Úvod k Dhammapadam)


Pokud bych naslouchal hlasu zdravého rozumu, musel bych strávit zbytek života v zoufalství. To, že tomu tak není, snad dokazuje jen to, že mě pud sebezáchovy nutí hledat útěchu v sebeklamu.


Věděl, že si pamatuje věci, které tomu odporují, ale to jsou falešné vzpomínky, výsledek sebeklamu. Jak je to všechno jednoduché. Jen se podvolit a všechno ostatní přijde samo.


Jakmile jsem lektvar polkl, závoj sebeklamu se roztrhl - uviděl jsem svůj život jako celek.


Ideál, ne zcela nepodobný životu, jakým právě žil, byl mu tuze vhod a náramně mu usnadňoval sebeklam, kterého se mu živelně chtělo.


Jsem s to se shovívavým úsměvem vyslechnout falešný tón trubky, aniž se jím dám na delší dobu vytrhnout z oblažujícího pocitu, v němž si v slastném sebeklamu lichotně namlouvám, že poslouchám právě nejdokonalejší provedení svého nejoblíbenějšího díla.


Rčení "víc hlav víc ví" je přesná ukázka lidského sebeklamu. Je to návod k tomu, jak získat moudrost tisícihlavého a přesto bezhlavého stáda.


S lidáky je vlastně docela sranda. Je totiž legrační číst ty směšné nelogičnosti a infantilní naivnosti; směšné číst o jejich bujné fantazii a tak sprostých ideálech, a přitom sledovat, v jakém moři sebeklamu se utápějí, slabí a omylní a hříšní ve své nejvlastnější podstatě.


Jsou jen špatné instinkty v Novém zákoně, není odvahy ani k těmto špatným instinktům. Všechno v něm je zbabělost, je zavírání očí a sebeklam.


Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!


Jestli náboženství není nic než sebeklam, jaký má život smysl? Až dosud nám na všechny tyhle otázky dávala odpověď víra. Ale ta se rozplynula s Darwinem a s Freudem. Byli jsme a pořád ještě jsme ztracení lidé.


Darwinova teorie učí, že zaujetí pro pravdu není pro přežití nebo množení nutné, je naopak často nevýhodou. Mezi lidmi jsou nejlepšími podvodníky ti, kdo klamou sami sebe. Podvádíme se, abychom lépe podvedli ostatní. Milenci, který slibuje věčnou věrnost, uvěří jeho milenka spíše tehdy, pokud tomu věří i on sám; přičemž není o nic pravděpodobnější, že svůj slib dodrží. V soutěži o partnery je dobře vyvinutá schopnost sebeklamu výhodou. Totéž platí v politice a mnoha dalších oblastech.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm