Když na tebe zlosyn cílí

25. srpna 2018 v 12:27 | Misantrop

Vůle či vnitřní podstata světa vůbec není Jehovou, spíš je něco jako ukřižovaný spasitel nebo také křižující zlosyn, podle toho, jak se rozhodne.


Zlosyn, jenž zdánlivě dobro plodí,
pod rouchem jehněte zuřivý vlk,
je mi hroznější nežli psa
trojhlavého jícen.
Úzkostně nasloucháme, hle:
Kdy? Jak? Kdeže vyšplíchne
obludy této
úskočné číhavé zlo?


Pro zlatku zlosyn podřezal
spícího kamaráda!
Kdo as nelidsky tak jednal,
společnost nyní - hádá...!


Šťastného uvrhnou zlosynové v neštěstí, aby přitom sami získali.


Théseus stručně otci vylíčil, s kolika zlosyny se utkal, než stanul před branami slavných Athén.
Prokrústés byl zvlášť podlý zločinec. Když spatřil pocestného, vlídně ho přivítal a zval ho do své chatrče, kde ho častoval jídlem a pitím. I nocleh mu nabídl, aby ho zbavil starosti, jak přečká noc. Přitom ukázal na dvě postele, z nichž jedna byla nápadně krátká, druhá neobvykle dlouhá.
Nevyšel živ, kdo se dal zlákat a k Prokrústovi zavítal. Byl-li menší postavy, lupič ho uložil do velké postele. A pak natahoval jeho údy a napínal mu celé tělo tak, aby vyplnil délku té obrovské postele. A neustal, dokud ubožákovi oči nevylezly a dokud naposled v krutých bolestech nezaúpěl.
A ještě hůř zacházel s pocestnými vysoké postavy. Ty se snažil vecpat na onu malou postel. A protože to nešlo, usekával jim přečnívající údy, až je přece jen v kalužích krve vtěsnal do krátkého lůžka.
Théseova pádná pravice odňala život i tomuto zlosynovi, jemuž se v ukrutnosti sotva kdo vyrovnal. Dodýchal také na té krátké posteli.


Když na tebe zlosyn cílí,
spusť ty naň již v tuto chvíli.
Couvat před zlosynem je jako zničit ducha, aby se zachránilo tělo.


Bezbožný, posměvačný, skeptický zlosyn, který si dělá co chce, je rozkladným prvkem každé společnosti. Tím, že stojí vysoko stranou všeho davu a všech jeho posvátných mínění, tím také víc pohrdá a nenávidí. A společnost bez pout lásky, či bez pout nevyhnutelnosti a společenských potřeb, je společnost nemožná, stojící jen na hliněných nohou otřásaných všeobecným bojem jednoho proti druhému.


To je typická akční pitomost, nad kterou se nesmí moc přemýšlet, jinak si našinec nevychutná všechny ty zlosyny, kteří ubližují nevinným lidičkám v čele s paní předsedkyní Nejvyššího soudu.
(Misantrop: Komentář k filmu Na pokraji smrti)


Kdykoli dostane nějaký národ novou formu vlády, z minulých hrdinů se stanou zlosynové. To platí i pro náboženství.


Lenin nebo Stalin a jejich klika byli zlosynové tisíckrát ďábelštější než kterýkoli satanizovaný a mediálně propíraný pohlavár Velkoněmecké říše. Hitler prý zlikvidoval šest milionů Židů, ale Lenin se Stalinem povraždili dohromady asi 70 milionů vlastních lidí!


Ctižádostivec, který se první povznesl nad své spoluobčany, tyran, který po nich šlapal, fanatik, který je drží u svých nohou, všechny ty rozličné metly člověčenstva, různé ty druhy zlosynů, dobře cítily, že jejich moc se zakládá jen na nevědomosti a ohlupování lidu; a vždy také ukládali mlčení každému, kdo odhaloval národům pravé principy morální a byl by jim ukázal všechna jejich neštěstí, ale také všechna jejich práva, a byl by je vyzbrojil proti nespravedlnosti.


Nalezli mistra Hanuše na loži, jako bez sebe. Horečka jím lomcovala a oči měl zavázané. S hrůzou vyslechli sousedé, co se mu v noci stalo, jak ho ti zakuklenci přepadli a že ho oslepili. Oči mu sami zavázali. O tom již ani nevěděl, neboť omdlel za jejich strašného díla.
Zvěst o tom zločinu poplašila všecku Prahu. S rozhořčením mluvili o těchto zlosynech; marně však je hledali a stíhali. Jako by do země zapadli.


Oidipús nařídil, aby se pátralo po vrahu krále Láija. A také sám se horlivě vyptával, zdali o tom zločinu někdo neví nebo nezná-li někdo nějakou podrobnost, která by vedla k dopadení zlosyna. Král si tedy pro věštce poslal. Když se Oidipús k němu přiblížil, věštec se zachvěl hrůzou a ucouvl. "Hledáš vraha, ale zatím jsi vrahem ty sám."


Jeho vina za stav světa je však natolik velká, že už není ani hrdinou kladným nebo záporným, tragickým nebo heroickým. Ne - člověk už je prostě jen darebákem, zlosynem jeviště zvaného svět.


Ó, zlosyne ty samozvolný,
jak mám tě v zášti s rodem tvým!
Tvůj zmar, tvých dětí úmor bolný
já s krutou slastí pozdravím!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm