Běda těm, kdo jídají jehňata

3. září 2018 v 12:29 | Misantrop

Jehňata rostou
bez chřestítek a nikdo k nim nebere kojnou
či chůvu s tou její sladkou a šišlavou mluvou,
dle období roku je nebalí do různých šatů;
nepotřebují zbraní a vysokých hradeb
k ochraně jmění; jim všecko v hojnosti rodí
země sama a příroda, tvůrkyně všeho.


Cestou jsem viděl několik oveček s jehňátky - krásné tvory, jimiž krvelačná lidská sběř pro jejich mírnost tak pohrdá.


Každý, kdo je statečný, kdo má svou vůli, je zlý: my jsme zlé, Cesare je zlý, tigr je zlý, lev je zlý, orel je zlý, - ale hodné je hloupé jehně, holub, každý dobrácký idiot!
(Klíma: Soud Boží)


Oddá-li se mi žena s odevzdaností a důvěrou, oddám se s nemenší důvěrou a odevzdaností též já jí. Ale zapamatuj si jedno a nikdy na to nezapomeň: vlci a jehňata se na sebe nedívají zamilovaně.


Dělníci, kterých jsem se zastal, byli v té době špatně organisovaní, nesmírně zbabělí a hloupí až k pláči. Zlobila mě sice ta jejich úžasná blbost, ale hněvat trvale jsem se na ta ubohá jehňata nemohl.


Viděl jsem úžasně rozkošné stádečko oveček i s malými černými jehňátky v prostém přístřešku z balíků slámy a pár prken. Malá roztomilá jehňátka zvědavě vstávala, na vratkých nožkách a s vyvalenýma očima a vztyčenýma ušima zírala na podivného nomáda s přenosným domovem na zádech. Byl to tak bukolický obrázek, až z toho srdéčko plesalo. Ale - a to jsem celý Já - za těmito kulisami rajské Arkádie jsem si představil také hned člověka, jenž se láduje jehněčím masem a považuje to za tu nejpřirozenější věc na světě, již nestíhá žádný trest ni pohana.


Jestliže si myslíte, že jste zrozeni právě pro takovou potravu, jakou se teď chystáte sníst, zabíjejte sami zvířata, která chcete jíst. Dělejte to ale sami, bez pomoci tesáku, kyje nebo sekery - tak, jak to dělají vlci, medvědi a lvi, kteří zabíjejí a hned také snědí. Zkuste roztrhat vola vlastními zuby, roztrhejte vepře, jehně nebo zajíce na kousky a požírejte je tak, jak to činí ti dravci.
(Plútarchos)


Stejně tak jsou na tom s citem - nebo spíš s necitem - i všichni ostatní řezníci. Jedni jako druzí. Když jsou tyto bezcitné, bezduché, bezmyšlenkovité kreatury schopné bez milosti podřezat krk jehněti, kůzleti, seleti, teleti, kuřeti, proč by se měli nějak zvlášť žinýrovat při pohledu na dětskou krev crčící z jejich měkkých, vláčných hrdélek, kdyby jim bylo dovoleno zabíjet co jest lidského rodu? Nu - proč by se měli upejpat i v takovém případě? Jim je přece jedno, koho budou zabíjet. Oni přece zabíjejí humánně! - A ani toto není pravda, ať už to slovo "humánně" znamená cokoliv.


DÍTĚ: "Nevěřím, že mě bude tato laskající ruka schopna kdy udeřit! Cožpak mě moje máma nemá ráda?"
SVĚT: "Dítě zlaté, ovšem, že tě má tvoje máma ráda. Ale tak, jako mají rády všechny zvířecí mámy svá mláďata. Mateřská láska je jen pud, ale pravá láska je ušlechtilý cit. Krom toho, ovčáci přece taky hladí malá jehňátka, aby se nebála, když je vezou na jatka."


- Co vlastně máte v tom pekáči...? - Vy jste zešílel! To je jehně? To je dítě! Troubo! Pojďte se podívat, co chtěl upíct ten blázen!
- To jsi přehnal.
- Máte výpověď, hulváte!


Blíž k polní cestě, po níž se ubírám, jsou malá roztomilá jehňátka. Avšak dívaje se na ně, vyvstává mně před duševním zrakem nikoli veselé bečení, nýbrž nářek porážených. A lidé, kteří jim podřezávají kvílivá hrdla, mají černé brady, na hlavách bílé čepičky a v rukou dlouhé obřadní nože, celé rudé od krve. Ale ti lidé ve skutečnosti nejsou lidmi, jsou to jakési necitelné samohyby bez schopnosti základního soucitu s ostatními živými tvory.


Není v tom výtka, že člověk je masožravý živočich? Pravda, může žít a také do značné míry žije díky tomu, že požírá jiné živočichy, ale tohle je hanebný způsob obživy - jak by se mohl poučit každý, kdo by si šel chytit králíka do oka nebo odpravit jehně -, a myslím, že lidstvo bude jednou jako svému dobrodinci blahořečit tomu, kdo je naučí uspokojit se s nevinnější a zdravější krmí.


Ano, jistě, rostliny hynou pod ostřími kombajnů či vytaženy i s kořenem ze země, ale přece je to lepší než proříznout hrdlo jehňátku. Takových zločinů proti přírodě se může dopouštět s dobrým svědomím jen člověk s velkým Č, morální zrůda, psychisch abnorm, sadistický úchyl, a jediná smysluplná reakce na toto jeho řádění, jež nemá v celé přírodě obdoby, je nesmiřitelná nenávist k celému lidskému rodu, protože jedni se těch zločinů proti přírodě dopouštějí, druzí jim to tolerují a žerou; takovýchto poznávacích znamení jsme my ne-lidé již naštěstí ušetřeni.


Hannibal: "Co jste tam viděla, Clarice? Co jste viděla?"
Clarice: "Jehňata. To naříkala jehňata."
Hannibal: "Poráželi jarní jehňata?"
Clarice: "Ano. A to ona tak naříkala."
Hannibal: "A vy jste utekla?"
Clarice: "Ne. Nejdřív jsem se je snažila pustit. Já... otevřela jsem vrata ohrady, ale ona neutíkala. Jen tam tak zmateně stála a neutíkala. Nemohla."
Hannibal: "Ale vy jste mohla, a tak jste utíkala, že?"
Clarice: "Ano. Popadla jsem jedno jehně a utíkala jsem, co to šlo."
Hannibal: "Kam jste utíkala, Clarice?"
Clarice: "Nevím. Neměla jsem jídlo ani vodu a bylo velmi chladno, velmi chladno. Myslela jsem... myslela jsem, že zachráním aspoň jedno..., ale bylo moc těžké. Bylo tak těžké... Nedostala jsem se dál než pár mil daleko, když mě sebral šerif. Rančer se naštval a chtěl mě poslat do luteránského sirotčince. Už jsem ten ranč nikdy neviděla."
Hannibal: "A co se stalo s tím jehnětem, Clarice?"
Clarice: "Oni je zabili."


Jehně odchované na jatka
odpouští i noži řezníka.


Sice stále dokola opakovaným ideálem a vzorem nevinnosti je biblickému lidu stádní poslušná ovce, ale tomuto milému, krotkému, mírnému a dobrotivému domácímu zvířeti se lid Bible přesto nepodobá ani trochu, neboť naše fanatické "boží ovečky" zvlčily, či spíše zepsuly, a jsou na rozdíl od skutečných oveček poněkud zdivočelé, vzteklé a masožravé, podobajíce se spíše smečce vyhladovělých honicích psů než pokojně se pasoucím beránkům a vesele skotačícím jehňátkům.


Řekl bys: jehňátka nevinná,
hřích u nich, kdepak by ten se tu bral!
Snad jen zkoušejí šat či chystají bál -
však čert, ten je lépe zná.
(Shelley: Ďáblova procházka)


Pod rouchem jehněte zuřivý vlk,
je mi hroznější nežli psa
trojhlavého jícen.


Člověk zabíjí v oběť býka i ubíjí člověka, obětuje jehňátko i láme vaz psu, přináší obětní dar i krev z vepřů dává, pálí kadidlo i dobrořečí ničemné modle. Jejich duše si libuje v ohyzdných modlách. Já zase vyvolím jejich zvůli a uvedu na ně, čeho se lekají.


Běda těm, kdo jídají jehňata ze stáda. Nikdy nezapomenu na žádný jejich skutek.


Domníváte-li se, že zcípnu jako jehně někde na mezi, ukrutně se mýlíte! Bránit se budeš, jako to dravé zvíře!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm