U všech kozlů! (kozel v literatuře)

10. září 2018 v 12:12 | Misantrop

Zaslechl jsem jednoho vola říkat sousedovi, jak je to špatné pro přírodu, že nemrzne a nesněží. Jo, jasně, vole! Ty a ostatní lidi tomu rozumíte! Vy zrovna. Vy víte, co je pro přírodu dobré a co ne! Jo, vy jste ti praví! Jako kozel zahradníkem!
Také po jméně poznáte je! Všichni ti Špidlíci, Šmudlíci, Tajtrlíci, Štrajchpudlíci, Kriplíci a Pytlíci! Skoro to vypadá, jako by na pátera nebrali nikoho s běžným příjmením! Jeden se dokonce jmenuje Vlk! To je nejen urážka tohoto ušlechtilého zvířete, hrdiny všech vzácných kultů a mýtů, ale i nechtěná ironie! Jakže: Duchovní pastýř, ochránce stáda božích oveček - a vlk? To je jako kozel zahradníkem!


Vedoucí muže nemohu k smrti vystát; - takových lidí už mám za svůj život dost. Jsou jako kozli v mladém sadě; všude tropí škodu; stojí v cestě svobodnému muži, ať se hne kamkoli - a já bych nejraději viděl, kdybychom je mohli vyhubit jako jinou škodnou.


Je to k zbláznění. Někdy mám pocit, že už to nevydržím, povolím všechny duševní a nervové "svěrače", svléknu se donaha a začnu vyvádět, metat kozelce...


SI PROMISSA FACIT SAPIENTEM BARBA, QUID OBSTAT,
BARBATUS POSSIT VEL CAPER ESSE PLATO
Činí-li trčící brada snad člověka moudrým, co brání,
aby bradatý kozel jako sám Platón moh' být?

SI QUEM BARBATUM FACERET SUA BARBA BEATUM,
IN TOTO MUNDO NON ESSET SANCTIOR HIRCO
Jestliže dělává vous sám z každého vousáče světce,
na celém světě není pak světější nikdo než kozel


Lúkiános v dialogu Obrazy je poněkud nudný a příliš lidský, vychvaluje lásku k lidem, a dopouští se dokonce na jednom místě nechutné urážky staroegyptských zvířecích božstev, když píše, že egyptské chrámy jsou na pohled nádherné, ale uvnitř prý nesídlí bozi, nýbrž opice, ibis, kozel nebo kočka. Tato nespravedlivá neúcta ke zvířatům mu však nijak nebrání užívat lichotivého homérského epiteta volooká (řecky boópis), které v dřívějších dobách znamenalo "s krásnýma velkýma a výraznýma očima, jako má vůl".


Jeden filosof se ptal na nemožnosti, druhý mu zase neodpovídal k věci. Tu řekl Démónax: "Nezdá se vám, přátelé, že jeden z vás dojí kozla a druhý mu nastavuje na mléko sítko?"


MULGERE HIRCUM
Dojit kozla
Rčení, které se užívá o nesmyslném počínání.


"A co, babičko," řekl filosof, "nenašlo by se tu něco jako tento... víme, já mám v břiše jako vymeteno. Od samého rána jsme neměli v hubě ani půl sousta. My bychom vám zítra všecičko jaksepatří zaplatili," pokračoval filosof, "v hotovosti!" - A potichu dodal: "Kozla starýho dostaneš!"


U všech kozlů! To jsi asi podařený doktor! Já bych myslil, že tuze podléháš svým choutkám.
(Molière: Žárlivý břídil)


Čarodějnice obkročují pometlo, hřeblo, vidle, přeslici nebo kozla a vyjíždějí na nich jako na koních komínem do vzduchu. Lucifer vystoupí ze země dole kosmatý jako kozel, od boků výš zářící jako slunce. Čarodějnice padají před ním na kolena, líbají mu levou nohu a řiť, potom nejvyšší ďábel slouží v plném kněžském ornátu černou mši.


Satan, nejvyšší Ďábel západního světa, byl původně anděl, jehož povinností bylo oznamovat Bohu lidské prohřešky. Tak tomu bylo až do 14. století, kdy začal být zobrazován jako zlé božstvo, zčásti člověk a zčásti zvíře s kozlími rohy a kopyty.
Spojování kozla s Ďáblem nacházíme již v křesťanské bibli, kde byl nejsvatější den v roce, Den vykoupení, slaven losováním, jež mělo určit, který ze dvou kozlů "bez poskvrny" má být obětován Pánu a který Azazelovi. Kozel nesoucí hříchy lidí byl vyhnán do pustiny a stal se z něj "obětní beránek", na jehož hlavu velekněz vložil hříchy národa. Odtud pochází symbol kozla, který je používán při obřadech tajných lóží dodnes, tak jako byl používán v Egyptě, kde býval jednou do roka obětován Bohu.


Zdravíme všechny nezničitelné démony/hordy, které v posledních deseti letech podporovaly BELPHEGOR, ...heil kozel!
Na tomto albu mečí kozli a podobné zvukové efekty. Výtvarná stránka alba se rovněž povedla k mé plné spokojenosti: morbidní scény poloobnažených jeptišek chlípně "obcujících" s kozlem ležícím naznak na pentagramu a podobné blasfémie.


Místní osadníci, kteří tu bydlí na skále, ujišťují, že je v noci slyšet na písčině lidské hlasy a potom mekot dvou koz, z nichž jedna mečí silněji a druhá slaběji. Nevěřící tvrdí, že je to skřek mořských ptáků, podobný chvílemi mekotu, chvílemi opět lidskému nářku. Ale rybáři, kteří se opozdili, přísahají, že potkali nejednou za přílivu na přesypech kolem městečka, odříznutého tak od vůkolního světa, jakéhosi starého pastýře, jenž měl vždy hlavu zachoulenu do pláště a táhl za sebou kozla s tváří muže a kozu s tváří ženy. Obě příšery mají prý dlouhé bílé vlasy a neustále brebentí, hašteří se v neznámém jazyce, a když se už dost nahádaly, začnou mečet ze všech sil.


Víš, že smrdíš jak kozel? Asi sis toho už přestal všímat. Jestli ty jsi člověk, pak tohle je lidstvo.


Mnozí lidé jsou chlípnější než kozli a od zvířat se liší jen postavou, při čemž ovšem ani zdaleka nejsou tak nevinní.


Člověk je zvíře a potřebuje tučná pastviště a úrodná pole. Města bych zničil. A vůbec bych poslal k ďasu všechno zbytečné, co mi brání žít prostě, jako žijí kozli.


Život lidského jedince se podobá čtyřlístku, který slavnostně vyrašil na louce. Přijde kozel, otevře hubu - a je po čtyřlístku...
(Čechov: Ivanov)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm