Všecek nesvůj

13. září 2018 v 11:29 | Misantrop

Vrátil jsem se domů všecek rozrušen a nesvůj; jako jsem jist, že se střídá den s nocí, tak jsem teď také jist, že v mé blízkosti žije neviditelná bytost, která se živí mlékem a vodou, jež se může dotýkat věcí, chápat se jich a přenášet je, bytost tedy nadaná hmotnou přirozeností, kterou však naše smysly nevnímají, bytost, jež bydlí se mnou pod jednou střechou...


Přiznal, že se většinou cítí hrozně nesvůj před lidmi ze svého okolí. Prý to s ním myslí špatně.


Jakkoliv mě to, co je ve mně živé a fyzické, bude nutkat jít za sluncem, jsem mentálně, a vždycky budu, seveřan. Pokud jde o orientaci podle poledníků, cítím se nesvůj už na Moravě. Rusové jsou mi nepochopitelní, jejich povaha mě děsí.


Lidi kolem sebe já nemám rád. I když mně nic výjimečně neprovedou, stejně jsem z nich nejistý a celý nesvůj. Oddaluji se od nich, protože musím - každý musí - před nimi hrát divadýlko, nasadit vážnou tvář váženého spoluobčana a hlídat ledové vzezření, abych se třeba omylem nezatvářil jako nějaký usměvavý hlupák a nedodal jim tak pocit, že mně mohou snadno něco zlého provést. A to oni chtějí vždycky a neustále - a každému. Kdepak - já a lidé, to nejde dohromady.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm