Člověk-kámen, žitím zmámen

Sobota v 11:49 | Misantrop

Nečekaný příchod koroptvího hejna mě proměnil v kámen, v kamennou sochu sedící mezi balvany. Koroptvičky přišly až ke mně a neustále si povídaly. Jenom jeden kohoutek s hnědou podkovou na prsou se zastavil. Zkoumavě si prohlížel člověka-kámen. - Znehybněl jsem ještě víc. Ani jsem nemrkl. Kohoutek naklonil hlavu na pravou stranu, podíval se levým okem, potom naklonil hlavu na levou stranu a podíval se pravým okem. Člověk-kámen se nehýbal, i když si ho prohlížely divoké korálky obou očí.


Znám místečko: je to kámen
u jasného pramene.
Jinde mi nechutná víno
jako tam - jinde ne!


Sosny žloutnou, cypřiš padá, v misce voní pistácie
Na kámen se k spánku kladu, mysl plnou harmonie
(Chan Šan: Harmonie)


Pěkný velký kámen, vodou nedávno odhalený, ležel na vyvýšenině u půvabného lesíka nad kamenitou cestou ve společnosti trávy, vyzdobené různými květy nejrozmanitějších barev, a viděl spoustu kamenů na cestě pod ním ležící. Zatoužil skutálet se dolů a sám k sobě pravil: "Co já dělám tady s tou trávou? Chci pobývat ve společnosti svých bratří!" Spustil se dolů a zakončil svůj vrtkavý běh mezi vytouženými druhy. Zanedlouho ho začala sužovat kola vozů, podkovaná kopyta koní a poutníci: jeden ho obrátí, druhý po něm šlape, občas se z něho kousek odlomí, jindy je pokryt blátem a trusem zvířat a marně se dívá zpět na místo, odkud přišel, na místo samotářského a klidného míru. - A tak to dopadne s každým, kdo ze samotářského a rozjímavého života odejde do města mezi lidi a jejich nesčetné svízele.


Kdo je mysli zmužilé, ten pozdvihne se z prachu na výsost; choulostivý ale a lenivý ostane při zemi, a byl-li rodem povýšen, neudrží se nahoře, ale skotoulí se dolů jako nepodepřený kámen, nemající vlády.


Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.


Jeden uctívá Boha v kameni a druhý ten kámen ničí, ale oba jsou ke kameni připoutáni svým vlastním způsobem a oba se domnívají, že kámen je velmi důležitý - jednou k uctívání, jednou k ničení. Jeden cítí, že pokud nebude tento kámen uctívat, nebude náboženský, a druhý cítí, že pokud tento kámen nezničí, nebude náboženský. Ten kámen je pro oba velmi důležitý.


Když jste velebil jako správné to, proti čemu se bouřila celá moje duše jako proti něčemu odpornému, tehdy jsem začala zkoumat stavbu toho vašeho učení až do jeho základů. Ale jak jsem uvolnila jen jeden její kámen, sesypalo se to všechno. A tu jsem poznala, že to je jen domeček z karet.


Věřiti ještě - zvedat kámen.
Těžké to, těžké břemeno!
Chce vůlí mozku, silou ramen
do výše býti vzepřeno.


Každý kámen má své zvěsty dávné,
každá ves své muže veleslavné.


Na člověka se neukazuje prstem jako na kámen nebo na kus dřeva, nýbrž teprve, když někdo ukáže jeho názory, tehdy ho ukáže jako člověka.


Na holý kámen když poklepeš prstem,
jen jeho vrchní vrstvy a barvy se dotkneš;
té však necítíš hmatem; ten postřehne pouze,
kterak je kámen skrznaskrz ve vnitřku tvrdý.


Ve spise O duši připomíná Aristotelés Thalétovy názory, že "kámen (magnetovec) má duši, protože hýbe železem" - neboť dokonce i zdánlivě neživý kámen vykazuje známky života neustálým pohybem svých atomů!


Seděl v hlubokém mlčení, nehybně, jako kámen. Kdyby však někdo za této noci byl odhalil jeho lebku a pohlédl na jeho mozek, byl by ztrnul úžasem.
(Arcybašev: Sál nevyléčitelných)


Neexistuje nic, čeho bych se kdykoli nedokázal zříci. Každý majetek je jako kámen na noze.


Ať miluji ženu sebevášnivěji, když mi dá najevo, že se s ní mám oženit - sbohem lásko. Mé srdce se promění v kámen a nic ho znovu nerozehřeje.


Být tak kamenem! Žít miliony let! Jak by šel kolem mne nějaký člověk, vyprostil bych se rázem ze svého skalního útulku a mrštil bych sebou po jeho pitomé kebuli. Pak bych se bavil pohledem na to, jak mrchožrouti hodují na jeho vnitřnostech a jak za můj poťouchlý čin odsuzují k mnohaletému žaláři prvního nevinného človíčka, jenž šel zrovna náhodou okolo.


Hloupější lidé vždy házeli po bližních leda chlebem. Namísto kamene poučení častovali je tak alespoň svou dobrotou, když jim nemohli věnovat trus svých z moudrosti vzešlých nenávistných šípů. Chléb, jejž vrhám Já, je však starý a tvrdý jako kámen. Střezte se jej!


Mými ostny jsou mé vycvičené tělo, tvrdý kámen v kapse a ostrý nůž u pasu.


Nedoufej marně v jeho mravní přerod, tak jako nedoufáš v mravní přerod tupého kamene či jedovatého hada; uč se člověka raději nenávidět - to je pevný základ misantropického řádu světa!


I ten rozezvučený kámen dokáže po čase umlknout nebo pozměnit nesmyslné halekání typu "Jak se máš, Rakousko?" na smysluplnou odpověď "-ouzko, -ouzko...". Jen u lidí to trvá věky, než se opraví omyly.


Persea ze staré báje považuji za šťastného člověka. Moc mu závidím, že mohl proměnit v kámen každého, s kým se setkal.


Pád člověka, který se v našich časech dovršuje, a člověk padá už jen jako kámen volným pádem do propasti, začal ve chvíli, kdy člověk porazil první strom.


Jaký má člověk vlastně ještě dnes smysl? Jeho čas skončil. Jeho existence na této planetě, v potu tváře vydřená a za nesmírných obětí, znamená jen lopotu a ničení přírodních zdrojů. Kvalitou života jej předčí každé "nerozumné" zvíře, rostlina či kámen.


A tak opouštím tento svět, kde musíš mít buď srdce zlomené, nebo tvrdé jako kámen.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm