Filosofické poznání osvobozuje

14. října 2018 v 11:26 | Misantrop

Filosofové většinou mívají hluboký vnitřní pocit, že filosofické poznání osvobozuje.


Jde o filosofické učení prastaré doby, která neměla ani potuchy o komplikovanosti našich sociálních a psychologických problémů.


Kdo říká, že ještě nenastal vhodný čas pro filosofické úvahy nebo že již vhodný čas minul, podobá se tomu, kdo říká, že ještě není pravá chvíle pro blaženost nebo že již tato chvíle zase není.


Pravé filosofické zmoudření - jako třeba Buddhovo nebo Misantropovo - bývá učiněné naopak již v mládí, v přebytku sil, v blahobytu, ve štěstí, v podstatě proti všem obecným očekáváním. Ale co jsou ta "obecná očekávání"! Nic než písek, s nímž si hraje vítr!


Dokonce i moje první filosofické dílko Poslední revoluce myslí, vymyšlené, promyšlené a sepsané v úderných stručných heslech, plných neskrývané misantropické nenávisti, vyjevené světu zhruba ve stejném věku, v jakém vydal mladý Schopenhauer své hlavní dílo, ve věku, kdy životní síla a genialita dosahují nejobecněji svého zenitu, byť ne zralosti, která se dostavuje až později, s lety - dokonce i toto mé rané nezralé dílko je lepší než Schopenhauerovy akademické rozvláčnosti!


Hlupák z roku 1823 plodí mlhavé, stokrát omleté, smrtelně nudné filosofické úvahy a tváří se přitom stále kysele.


Z jiných svých přátel Brutus nezasvětil do spiknutí epikurejce Statilia. Když totiž při filosofickém rozhovoru jaksi zdálky a opatrně zkoumal jeho názory, Statilius prohlásil, že moudrému a rozumnému člověku se nesluší, aby se vystavoval nebezpečí a neklidu pro špatné lidi a blázny.


A co podotknout k Renčínovi? Těším se na jeho inteligentní, pesimistický humor. Vadí mi jen jeho rybářské vtipy, protože vraždění a mučení ryb, ubíjení někoho ze sportu, jen pro zvrhlé potěšení, nepovažuji ani trochu za vtipné, tím méně filosofické. Neboť přestože je to odporné rybaření obecně považováno jen za jakýsi neškodný koníček navozující duševní pohodu, opak je pravdou: tím, že takový mamlas rybářský nedokáže ve svých rybích obětech rozpoznat živou a citlivou bytost, prozrazuje naopak velmi nefilosofického ducha a vůbec duševní omezenost.


Vědecké poznávání života hmyzu, nikoli filosofické, se tu děje za jediným účelem: ne pro obdiv, nýbrž pro lepší jeho likvidaci. Autor se tyto důvody vědeckého poznávání snaží umně zastřít, leč daří se mu to čím dál méně. To jsou prostě lidi. Hmyz je pro ně prostě jen "škůdce", kterého je potřeba zlikvidovat, jako kdyby i ten často obtížný hmyz nebyl nakonec lepší než lidé a jako by naopak lidstvo nebylo samo tím největším škůdcem přírody. Opakuje se tak opět situace tak častá i u jiné mé četby, totiž že Já si z ní odnáším vyšší filosofické poznání, úctu a obdiv k přírodě, zatímco lidé, kteří ji napsali a kteří ji čtou, měli na zřeteli zámysly méně ušlechtilé, cíle vulgárně materialistické, ba přímo barbarské nebo rovnou neeticky obscénní.


Na stole stály stohy braku. Byly to literární hody - z odpadků. Špatné romány, bezcenné verše, pitomé filozofické systémy a morální prostopravdy, bezvýznamné životopisy a nudné cestopisy, pietismus tak odporný a dětské knihy tak vulgární a hloupé, že číst je znamenalo stydět se za celý lidský rod.


Také akademie a filosofické katedry jsou vývěsními tabulemi, vnějším zdáním moudrosti; ale ta jim také většinou odřekla a je někde úplně jinde. - Vyzvánění zvonů, kněžská roucha a pitvoření je vývěskou, falešným zdáním zbožnosti atd. - Téměř všechno na světě je takový prázdný ořech.


Cicera nikdy nečtu. Myslil jsem si, že by se mi hodily jeho spisy filozofické, ale když jsem viděl, že o všem pochybuje, usoudil jsem, že toho vím právě tolik jako on a k tomu, abych nic nevěděl, si stačím sám.


Sémě pochyb je zvláštní, vzácné, filosofické, nemorální, transcendentní, obludné, plné zlomyslnosti, škodlivé lidem i majetku, příčí se pořádku ve státě a prosperitě říše, je zhoubou lidstva, zkázou bohů, postrachem nebes i země.
(France: Ostrov Tučňáků)


Podle mne byla ale velmi inteligentní a měla velmi rozumné úsudky, které by mohly být příkladem i na filozofické fakultě.


Dříve mohly vést k misantropismu spíše důvody jaksi morální a filosofické, zatímco dnes už je to více záležitost obranná, reaktivní, ano, dokonce pudová a reflexívní.


Filosofické myšlenky lze přijmout jen od jejich původců: proto má každý, kdo se cítí být puzen k filosofii, vyhledat její nesmrtelné učitele v tichých svatyních jejich děl samých.


Tvrdím, že jenom filozof je s to dokonale pochopit hodnotu filozofické knihy a číst ji s potěšením.


Vydáme-li se na procházku, jdeme přirozeně do polí a lesů: co by z nás bylo, kdybychom chodili jen po zahradě nebo po promenádě? Dokonce i některé filosofické školy pociťovaly nutnost dopravit si lesy k sobě, protože sami jejich členové je nenavštěvovali. "Sázeli háje a aleje platanů," kam chodili na subdiales ambulationes v otevřených sloupořadích.
(Thoreau: Chůze)


I když teď kvůli prosincovým a lednovým vánicím a fujavicím nekonám tak často své nezbytné filosofické pochůzky, při nichž mohu v spících temnotách nerušeně přemýšlet, přece je samozřejmé, že mi napadají různé myšlenky neustále, i v sedě a v leže, takže jich mám plnou hlavu.


Křesťané nám nepřinesli kulturu a vzdělanost, jak lživě tvrdí. Kulturu a vzdělanost už jsme tady měli. A lepší! Křesťané naopak mnohé cenné artefakty, umělecká díla, filosofické spisy a monumentální stavby zničili, majíce za úkol ničit všechno bezbožné.


Z čistě filosofického hlediska je úplně jedno, jestli vychováváme dítě s láskou, nebo špatně, nebo jestli je dokonce týráme. Děti přicházejí na svět pro naši potřebu, abychom je využívali pro naše účely, nikoli pro účely jejich - a tímto využíváním se právě dopouštíme zneužívání. Lhostejno, zda to nazveme zločinem, či hříchem či přestupkem či chybou - vinni jsme vždy, a ony, ty děti, se nám budou ve všem podobat.


Hlavním cílem surrealismu ovšem nebylo vytvořit nové literární, malířské nebo dokonce filozofické hnutí, ale vyhodit do povětří společnost, změnit život.


Potom, až zničeny budou všechny předsudky utvořené kouzlem lstivě kroucených krásných slov, až zjeví se holá jistota, až výsměch zasáhne všechny pověry: náboženské, morální a filosofické, až lidé pochopí, že tam, nad hvězdami, nikoho není, že jsou nikým nechráněni, osamoceni a nešťastni v samé své bytnosti, pak naleznou, co jest jim dělati.
(Arcybašev: Zločin dr. Luriera)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm