Když větry kol dokola hubují

15. října 2018 v 14:41 | Misantrop

Když větry kol dokola usnou;
tehdy uzříš mraků mohutné masy
a jakoby z převislých skalisek sklenuté sluje -
a vpadnou-li do nich větry, když nastane bouře,
a naplní je, pak hubují s hukotem burným.


Ani takoví siláci a hrdinové, jako byli Argonauti, nezmohou nic proti Aiolovi, králi větrů. Vypustí-li ze svého paláce větry nepříznivé, žádná loď se neodváží na moře a je lépe počkat na vítr příznivý a bezpečný.


My, i všechno, co naše, jsme určeni smrti. Ať moře,
vklíněné v pevnou zem, nám loďstvo před větry chrání:
přec zaniknou výtvory lidské.


A když jsem na velké moře již vyplul a svěřil své plachty
naplno větrům, slyšte! Nic netrvá na celém světě!


Jen jméno ještě zbylo z národu,
však i to jméno zvrhlé jeho děti
již zapřely. Jak v poušti hrob
jen větrům známy, ježto přes něj letí,
a sloupům písku, v děsném pochodu
jej zasypávajícím beze stop.


Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykveteš na rumišti a svěříš větrům semínko života.


Myšlení je každý okamžik určováno jen zevními větry. Všichni lidé, jež jsem poznal, byli jen hříčky vnějšku, pápěrky peří na jeho větru.


Letos přišly únorové větry časně. Udělejte takovou zimu, až všichni začnou křičet a utečou. Udělejte takovou zimu, že několik dní nevylezou ze svých děr. Ať po ulicích chodí jen ti silní. Únorové větry, přistupte a burácejte, dokud je nevyhladíte.


Přimkni se úže, noci jižních větrů!


Jsem loď, zmítaná dvěma protichůdnými větry: tím větší strach, čím blíž je k přístavu.


Snad
měl po matce přemítavý smutek a po Bohu hlad,
že hodiny naslouchal větrům a díval se v lesy a cítil
změn prchavé stíny od jar až po zimy mráz?
(Sova: Mládí Jana z Husince)


Jsem přítelem Múz a větry ať odnesou pryč strach i žal.


Skutečným básníkem by byl ten, kdo by dokázal do svých služeb získat větry a řeky, aby hovořily za něho; kdo by přibil slova k jejich prvotním smyslům.
(Thoreau: Chůze)


Nahý světec sedící nehnutě na zemi, v sobě pokojně tkvějící, bičovaný větry a větry konejšený, s prasklou mozkovou cévou, která nevydržela nápor samádhi, to teprve je člověk, kdežto my ostatní jsme bordelová předsíň plná hadrů, souloží, chlastu a podrazů, od narození do smrti charakterizováni základní, ostudnou, roztržitou nedospělostí a apriorní, nevyléčitelnou věrolomností.


Všichni se nějakým způsobem snaží zakrýt svoji bláznivost. Ale čím více ji ukrýváte, tím více ji chráníte, a tudíž tím více se stává vaším rysem. Opusťte ji a ponechte ji větrům a hvězdám, slunci a měsíci a ona sama zmizí.


Nastoupí král mladý, za jehož panování strhnou se veliké vojny. V ten čas také nastanou v české zemi neúrody a Bůh sešle na ni mnoho ohňů, bouřlivých větrů, krupobití, přílišné sněhy a vody veliké.


Přikrslá planá jabloň stála tu do větrů a bouří rok co rok, a větry a bouře ji nezlomily. Vytrvale, neumdleně zachycovala se kořeny v tvrdé půdě a země, která ji zrodila, držela její srdce v pevném objetí. - Zvedl vzdorně hlavu, rozhlédl se po svých chudých polích a řekl, jako by odpovídal tisícerým hlasům: "Vytrvám! Jsem jako ten strom: Tvrdě jsem vyrostl, tvrdě žiji, ale větry a bouře mě nezlomí!"


Po špičkách chodili Srbové mimo strom na Suché planině, kde hrdina Marko dokonal. Srbům je to místo posvátné, přírodopiscům podivné. Prastarý buk je všelijak pokroucený, ale vzdoruje letním přívalům a prudkým větrům na podzim a v zimě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm