Naše háje jsou jak ráje

25. října 2018 v 14:18 | Misantrop

V srdci Evropy se stkví со růže;
hledejte v světa okolí
tak utěšené oudolí,
které věnčí nebenosné hory,
jímž se táhnou požehnané dvory,
jehož
háje
jsou jak ráje.

Každý háj má místa utěšená,
zpěvce své a vánky jemné,
každý les své
háje svatotemné.


Na starém lesním posedu je klid. Právě odtud odběhla srnka. Sluníčko svítí, ptáčci si prozpěvují. Jejich zpěvy získávají v řídkém háji z vysokých jasanů a javorů klenutý zvuk jako v nějakém slovanském chrámu. Jak by ne, vždyť slovanskými chrámy se stávaly právě takovéto krásné vysoké háje!


Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty věků, co zůstalo z báječných vypravování přešlých pokolení, jež klaněla se bohům v šeru starých hájů.
Luka i lipové háje zvučely bzukotem včel, jež kromě lesních brtí chovali v slaměných úlech nebo ve špalkách ze starých kmenů.


Přát si lze, aby Čechové znovu světili háje a stromy a studánky a chléb v posvátném ohni upečený, solí země posypaný, jímž vítali hosty dobré, zlé však a roztahovačné a neodbytné svinským krokem hnali od domovů svých...


Celý svět světí a chrání
oltáře, studánky, sochy a háje i chrámy.


Bujné háje a lesíky
aiolský zpěv povznesou ke slávě.
(Horatius: Ódy)


Toužím jít hloub, probrouzdat dosyta
ty božské husté oživené háje,
jimiž nový den jemně prosvítá.
Už nečekám, vykročím od okraje.
Kroky mě nesou do té lesní krásy,
už nenašel bych, kde byl do ní vchod.


Potůčky chválím a háje a skály porostlé mechem.

Veškerých básníků sbor z měst prchá a miluje háje;
právem je chrání sám Bakchus, ten milovník spánku a stínu.


Provandroval jsem hezký kousek našeho světa, a proto ti mohu říci, že to je jinde ještě horší! Ujdeš pár kroků a jsi na hranicích lidské hlouposti. V přírodě nevidíš žádnou změnu. Tytéž barvy, lesy, háje, políčka, řeky, potůčky, totéž sluníčko tam hřeje, stejný vzduch tam polykáš, potkáváš stejné lidi, a přece, jaká změna! Jiná uniforma, navěšená na podobném člověku jako u nás, říká ti: "Dej si pozor na hubu, jsi cizinec!"


Vydáme-li se na procházku, jdeme přirozeně do polí a lesů: co by z nás bylo, kdybychom chodili jen po zahradě nebo po promenádě? Dokonce i některé filosofické školy pociťovaly nutnost dopravit si lesy k sobě, protože sami jejich členové je nenavštěvovali. "Sázeli háje a aleje platanů," kam chodili na subdiales ambulationes v otevřených sloupořadích.
(Thoreau: Chůze)


Bohům milý král Prijadaršin takto praví: A na cestách jsem dal zasadit banánovníky. Budou poskytovat zvířatům a lidem stín. Nechal jsem zasadit háje mangovníků.


Posvátné sady a háje vydávají sladké plody manga a červené plody bimba, podobající se dívčím rtům, roste tu ostrá darbhová a kušová tráva, v měsícem ozářeném rybníce rozkvétají lotosy, na stromech se skvějí krásné širíšové a palášové květy a temně zelené listy, mezi nimiž poletuje kukačkovitý pták čátaka, jenž se prý živí dešťovými kapkami.


Předkřesťanská Evropa ovšem také měla své přírodní rezervace: byly jimi pohanské posvátné háje a okrsky, zasvěcené přírodním božstvům. To všechno zhatilo to prokleté židokřesťanské šílenství na dlouhá staletí!


Úžasné květy, pestrobarevné louky, svěží stíne, potůčky, háje, zeleni, přijďte očistit mou představivost pošpiněnou všemi těmi ohavnými předměty!


Pestří ptáci se plaší a šumotem křídel
posvátné háje a ticho za noci ruší,
spatří-li v blahém spánku, jak za nimi letí
a útočí jestřábi půtek a potyček chtiví.


Jak můžete chtít od ptáků, aby zpívali, když jim pokáceli háje?


Kde spanilá v zelených hájech pěla písně Slavenka,
už hlaholem zpěvná ústa umlkla němým.


Vono to člověka žere, mučí, trápí, ale ten sakramentskej žaludek se uvondá eště víc! Není s tím mizerou žádná řeč, bručí a bručí. Vykládej mu, co chceš, že neděláš, že je průmyslová krise, že se nesmí bát a že se nesmí krást, že je krásná příroda, že sou tady lesy, háje, potůčky, hory a tak dále, a ten nenažranej žaludek se ti na všecky krásy světa vyflákne a bude řvát pořád svou: "Vem, kde vem, ale jenom honem dej!"


Mnozí ji chtěli mít, než Dafné ženichy zhrdá,
neschopna snášet muže: jen probíhá neschůdné háje.


Pakli ten oblak, jenž pohltí oheň, je sušší,
rázem vzplane a hoří, praskaje silně,
jak háje vavřínové když stravuje v horách
a ve víru vichru se široko plazící plamen;
žádný klest není slyšet tak strašně jak Foibův
delfský laurus a nic tak nepraská v ohni.


Křesťanství se šířilo ohněm a mečem. Zapalovaly se posvátné háje, kácely se posvátné stromy, klátily se modly bůžků. Však i to mírně negativní zabarvení slova "modla" nám naočkovalo křesťanství!


Samuel pověděl těm, kteří od něho žádali krále:
"Vezme vám olivové háje a dá je svým služebníkům."


Jakýsi žák, který se nemohl soustředit na meditaci, poněvadž musel stále myslet na svou krávu, jak je milá a hodná a co spolu prožili, na louky a háje, kam se vydali za chutnou trávou a dobrou vodou, po níž má její mléko medovou chuť; až mu mistr poradil, aby se příště tedy soustředil jen na svou krávu. Po různých nezdarech se žák nakonec soustředil tak hluboce jenom na to jedno, tedy na svou krávu, až se sám stal krávou. Mistr k němu vešel, něžně ho pošimral po tlamě a řekl: "Vidíš, tak to má být. A teď stejným způsobem své myšlenky soustřeď i na boha!"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm