Naše uvažování je pochybné

31. října 2018 v 13:24 | Misantrop
Dosso Dossi: Jupiter, Merkur a Ctnost (1524)

Pojíte dobré krustuminské a bergamské hrušky, jablka s krátkou stopkou, několik tourských švestek, několik třešní z mé zahrady. A nebudete se musit obávat, že vám z toho vzniknou sny pochybné, klamné nebo podezřelé.


Už když se sejdou dva lidé, přemýšlejí hned, ne jak by se pobavili, nýbrž co by provedli třetímu. Nutno dodat, že i to je významnou součástí jejich pochybné zábavy.


Je to fašismus, povídám, spiknutí chorých mozků - a všem se to tak zřejmě líbí, to je to nejhorší. Až jim budou vpalovat do těch jejich chorých mozků čipy na dálkové ovládání, také se to všem bude líbit a také budou všichni říkat, že je to pro jejich pochybné "dobro".


Všichni se nakonec přidají na stranu moci a autority, ať je jakéhokoli druhu, na stranu silnější většiny, do zdánlivého bezpečí lidského stáda, poslušni jeho pradávných zákonů jednolitosti a mlčení; až za hrob zůstanou věrni té tajné genetické přísaze věrnosti lidskému ničemnému druhu, a to jen proto, aby nedopadli jako ty: aby nepřišli o svá teplá místečka a o své pochybné jistoty.


Vláda nepotřebuje "lidi", jako jsem Já. Vláda potřebuje masu nevolníků, kteří obratem ruky celou výplatu utratí, prochlastají, prožerou, prohrají a probendí za "produkty" pochybné kvality z klamavých reklam.


Kdybych i mocí mermo chtěl své srdce podrobit obecnému vkusu, vyšlo by z toho cosi falešného, a tudíž nepravdivého, pročež bych se nevyhnul provinění a pochybné proslulosti.


Já znám sebe lépe nežli vy mne; vědomí moje o sobě je úplně jisté a bezpečné, kdežto vaše vědomí o mně je velice pochybné.


Seton byl vegetariánem jen jednou, v mládí, a to ze dvou zcela pochybných, směšných a nepříslušejících důvodů. Když měl hluboko do kapsy, nejedl maso ne kvůli zvířatům, nýbrž právě z hrubých finančních důvodů, protože maso bylo tehdy za jeho pobytu v Londýně drahé; přestal je tedy jíst. Druhý důvod jeho dočasného vegetariánství je trapně směšný a úplně neadekvátní: zřekl se masa prý proto, aby zeleninovou stravou potlačil smyslnou žádostivost těla, která se zvýšenou měrou přihlásila v pubertě.


Dobrovolné vyhladovění k smrti se mi líbí. Nicméně toho je schopen jen "člověk" s nadlidsky silnou vůlí, který je opravdu pevně rozhodnut skoncovat s lidskou existencí a má pro toto své rozhodnutí závažné důvody - což by mohl být jednou i můj případ. Rozhodně lepší než strávit většinu "života" někde v nějaké otrokárně s lidáky a pro lidáky. A to jen pro pochybné privilegium dýchání, jak praví moudrý Schopenhauer.


Je lepší strůjcem vlastní zkázy být
než v pochybné radosti živořit.


Co je to vlastně, ta neblahá života chtivost,
která nás nutí se v pochybné počiny pouštět?


Amásis poznal, že je Polykratés ztracen. Nikdo ho nemůže zachránit před neštěstím, které naň čeká. Ach běda, běda Polykratovi, když má takové pochybné štěstí, že se mu vrátilo to, co zahodil. Bohové nepřijali jeho oběť. Jistě mu chystají zkázu.


Vlastenectví křesťansky založených lidí je podle mého názoru i zkušeností vždy přinejmenším podezřelé a téměř jistě pochybné. Pravým českým vlastencem nemůže být někdo, kdo se podílí na celosvětovém židovském spiknutí na ovládnutí světa nebo kdo je alespoň duchovně spřízněn s mezinárodním křesťanstvím, které, jak víme, má jednoznačně židovský původ. Ježíš byl Žid a první křesťané byli rovněž Židé. Já zásadně nevěřím Židovi, už vůbec ne mezinárodnímu Židovi ani jeho křesťanským následovníkům. Kdo je křesťan? Duševně úchylný člověk, zrádce všeho přirozeného a odpadlík od víry v přírodu - to je ten podivný netvor zvaný křesťan! Naší pravlastí jsou nekonečné lesní tišiny, nikoli poušť. Naším původním národním náboženstvím je víra v přírodu, nikoli scestné židokřesťanské bláboly o všestranném jediném Bohu Stvořiteli pro všechny národy. Tomu ať věří duchovně vyprahlý pouštní Žid, nikoli svobodné lesní dítě matky přírody!


Myšlení smrtelníků je nedokonalé a naše uvažování pochybné, neboť pomíjivé tělo zatěžuje duši a pozemský stan je břemenem pro mysl naplněnou starostmi. Stěží postihujeme a s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky.


Konečný závěr zní, že nemůžeme být původci svých činů. Slabý nádech svobodné vůle je ponechán v pojmu veta - schopnosti vědomí zdržet nebo přerušit akci, kterou mozek zahájil. Potíž je v tom, že nemůžeme vědět kdy - nebo zda vůbec - jsme veta použili. Naše subjektivní zážitky jsou často, možná vždy, pochybné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm