Plahočení kdekomu dává živoření

9. října 2018 v 12:55 | Misantrop

Jsme na tom světě krátce
a tisíc plahočení
kdekomu dává život, živoření -
a proto my svůj věk
chcem žít a užít podle svého přání.


Plahočím se, byliny dlouhého žití sbírám
Zdaž všechno mé odříkání dovede mne k nesmrtelnosti?
(Chan Šan: Za úplňku)


A starý Knemón si žije sám,
vláčí se s dřívím, kope a orá, plahočí, dře se
bez kousku klidu, celý svět nenávidí, sousedním domkem
a bývalou ženou počínaje, až někam do Cholargu.
(Menandros: Dědek)


Ženit! Probůh! Co tě vede!
Při světcově botě svaté,
všichni, kdož mě dobře znáte,
víte, že bych snášel rázně
všechna muka, boly, strázně,
jen ne tohle zotročení
manželského plahočení!


Plnoprávně může po knize sáhnout jen člověk ubitý, uštvaný spiknutími, uplahočený dennodennostmi beze smyslu - tedy právě ten, který na četbu nemá ani pomyšlení.


Celý život sloužíme, plahočíme se a nikde nevidět smysl a výsledek. Znaven a vyčerpán tím vším a nevědět, k jakému konci spějeme. Není to k pláči? Člověk si řekne: Neumírám! Co mu to však pomůže? Jeho tělo podlehne proměně, jeho duše s ním. Můžete snad popřít, že je to dvojnásob k pláči?


Pravda, ne každý člověk dovede být v hmotné skromnosti plně spokojen, ba většina lidí je šťastna právě jen v přepychu a drahotě, jež jim přinášejí starosti, plahočení a nezdravý spánek.


Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení; běda těm, kdo předpisují plahočení!


Antikrist vše zkoupil svým zlatem. Dal utápěti
svět celý v svém zlatě... My staří i děti
jsme pro něho od rána do noci
jak otroci
se plahočili... Tož má teď zlato.
Však hlad nám pouze uštědřil za to...


Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná.
(Bible: Přísloví)


Bůh je naše plahočivost za šílenstvím.


Já a dub jsme spřízněni podobným osudem, jenž vyplývá z našich povah. Vysoko nad zemí v jeho koruně mě lehce ovívá teplý větřík a hřeje jarní sluníčko. Nechce se mi sestoupit zpátky na zem a znovu se po ní jako bloud plahočit.


Básník, který dá najevo, že už má všeho dost, a to nikoli poezie, ale především lidí, že se jich straní a přeje si, uplahočen a přetížen, už jenom slušně umřít, doslechne se: no jo, dědek, s tím je šlus, ten už je vypsanej. Toť "soud" nad obětovaným životem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm