Při pohledu na kocoura

Pátek v 14:18 | Misantrop

Křesťanství naordinovalo lidem takovou nenávist ke kočce, že i sám český a polský král Václav II. upadal do mdlob při pohledu na černého kocoura!


Pátek třináctého je hloupá pověra. Neboť pro mne to vůbec není smolný den ani nešťastný, nýbrž naopak mimořádně šťastný, a to i přesto, že mi přeběhl přes cestu černý kocour. Toto domácí zvířátko bylo totiž jediným živým stvořením, které jsem při svém nočním přesunu do lesa potkal. Žádní lidé ani vozidla, žádný pohyb ani řev, jen pustá tichá tmavá noc, kterou nekazil ani mírný deštík, jenž záhy ustal. Tak to má být.


Hádejte, jste-li pověrčiví: kdo přináší smůlu - člověk na kole, nebo černý kocour na chodníku?


Hlavně mi vadí, že náš svět je tak hrozně, nezdravě krotký. Prohlašuji, že je krotký. Jako ohavný vykleštěný kocour.


Viděl někdo z vás teď kreslenej film? Jsou špatný. Vzpomínáš si, když myška bacila kocoura láhví do hlavy a tak ho rozplácla? Víš, co dělaj teď? Jdou na terapii se vypovídat! A víš, kdo za to může? Ženský a pacifisti!


Televize? To je, jako když se vyblije náš kocour!


Žil kdysi veliký světec jménem Gáutama, znalý minulosti, přítomnosti i budoucnosti, a ten měl za manželku Ahalju, jež překonávala krásou i nebeské víly. Jednou ji potají svedl král bohů Indra zmámený její krásou, neboť duch vladařů zaslepených mocí tíhne k nepředloženostem. Hloupá a mužůchtivá Ahalja Indru ráda přijala. Světec Gáutama však o tom zvěděl dík svým nadpřirozeným schopnostem, přišel tam a Indra se ze strachu okamžitě proměnil v kocoura. "Kdo je to tady?" zeptal se Gáutama Ahalji a ona mu odvětila v nářečí, aby přímo nelhala: "To je jenom můj macek."


Marko vidí: je v sevřeném kruhu jezdců, kteří na něho hledí jako psi na kocoura.


- Kdo by to byl řekl: Takový na pohled docela obyčejný kocour, a přitom...
- ...je to taková potvora.
- Hlídejte ho dobře, anarchistu!


Dole pod kopcem se plíží podél potoka kocour. Za chvíli odtud odchází vítězoslavným krokem panské šelmy a v zubech si jako kořist odnáší uloveného hraboše. Jako nějaký tygr v džungli.


V noci jsem odrážel několik útoků hraboše na stan. Nakonec to zašustilo v mém lůžku, načež vypadl odtud na podlahu malý potměšilý hraboš. Hbitě vrhl jsem se na něho jako kocour a chytil ho do rukou. Uchopil jsem ho za ocásek, otevřel okno a shodil jej dolů do měkké trávy před naším domem... Před naším domem? Vždyť jsem dosud v lese! Aha, on to byl to jenom sen...


MURILEGO MURES FIUNT ABSENTE REBELLES
Když kocour není doma, mají myši pré (hody)


U zahrádek na předměstí potkávám ducha velkého bílého kocoura, jímž bych se chtěl stát. Dvě holky, jež šly za mnou, úlekem vyjekly.
"Kdybych nebyl Alexandrem," pravil podle legend veliký makedonský král, "chtěl bych být Diogenem." A Já pravím: "Kdybych nebyl Misantropem, chtěl bych být kocourem."


V příštím životě chci být určitě kocourem!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm