Tvůj úsměv - léčka jen

21. října 2018 v 14:04 | Misantrop

Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, slovo podvod jen.


Jeden okrádá s úsměvem druhého - ale častěji i bez toho beztak falešného vyceněného šklebu, jemuž se mezi těmi ubohými a nezdárnými hovady říká "úsměv" - a ještě mají tu nebetyčnou drzost té zlodějně říkat "produkt", česky "výrobek"!


Mezi námi, otrocká služba, pokud možno služba s úsměvem, je přece nepostradatelná. Ale nesmí se to uznávat.


Společenskost je jenom velký úsměv, a velký úsměv není nic jiného než samé zuby.


Přemnoho lidí jen přetvářky dbá.
Vždyť každý radost svou jevě, je podoben těm,
kdo k úsměvu nutí svou mračnou tvář.


Nesměje se hloupě jako blb, jenž smíchy hýká,
úsměv nekřiví a nehyzdí mu ústa, jimiž moudra říká.


Básníci prvního řádu titulují se "geniální", druhého "vysoce nadaní", třetího "nadaní", čtvrtého "oblíbení", pátého "záslužní". Prvnímu řádu vzdává se pocta pokleknutím, druhému poklonou, třetímu shovívavým úsměvem, "oblíbených" si už nikdo nevšimne a "záslužné" smí každý kopnout.


Vězte však, že se poezie najde všude, kde není pitomě výsměšný úsměv člověka s kachním obličejem.


Je umíněný jako dítě, tupý jako dobytek a přitom mi klidně a s úsměvem na rtech vrazí skalpel do břicha, rozpárá mi ho a jménem vědy pozoruje moje tlukoucí srdce, jak v zájmu humanity jeho činnost slábne a slábne, dokud se nezastaví.


Nesnáším lidi, kteří vám s nezúčastněným úsměvem suše oznámí, že musíte kvůli nim chcípnout, protože jste podle nich menšího významu než zablešený pes.


Za jejich svatouškovskou maskou s úsměvem buzeranta
Poznávám fašistickou zrůdu


Dnes se jim možná ještě zasmějeme, ale jednou zmrzne úsměv i těm největším smíškům a všichni do jednoho budou svorně podporovat každý nesmyslný nesmysl z nepřeberné provenience stále vynalézavějších lidských nesmyslů a hloupostí. Mně už ten úsměv dávno zamrznul, mně už brada spadla.


Mám hrůzu z těch, co obdivují imbecilní úsměv reklamy.
(Milan Kundera)


Svět se stane jednou velkou přehlídkou domácího zvířectva. Všichni budou krásní a čistí a pojištění a načesaní s brýlemi a zářivým úsměvem a bez viditelné vady - ale všichni budou také naprosto přešlechtění, zdegenerovaní a neschopní svobodného života.


Příroda z nich udělala outsidery, ale oni se jí vzepřeli a "s úsměvem idiota" (Witkiewicz) vládnou rukou hrubou a neohrabanou, duchem mdlým a hloupostí, neznající hranic.


Kolik člověk musí vytrpět trapných úsměvů... To nejsou lidi, to jsou vši!
(Čechov: Ivanov)


Vidím, bratranče, na Tvé tváři ironický úsměv. Myslíš si vítězoslavně: "Neříkal jsem, že je to zbytečná na zemi plesnivina? Je-liž možno ji milovat? Je-li hodno jí sloužit?"


Nenávistí a hnusem dlužno se člověku probrodit do výšin Úsměvu.
(Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha)


Uzamkl jsem dveře a klíč jsem zastrčil do kapsy. Potom jsem s cynickým úsměvem prohlásil, že je v mé moci.


Chtěla bych, aby pro mne lidi nebyli, aby mi byla lhostejná jejich slova, jejich úsměvy.


Byla jako živá. A její ústa - dva zářivé rubíny - jenjen se usmát blaženým úsměvem či zajásat přívalem radosti...


A jak se začne už chýlit k vysvobození, může prokázat jen jedinou službu - kát se, umírat s úsměvem. A když jsem se zadíval do jeho tváře, kdysi jako křemen tvrdé vůči milosrdenství, zračil se v ní úsměv naděje.


LUCIFER (pozoruje zábavu)
S úsměvem mi pomáháte v práci.
Ať žije hřích a bída, milí žáci!


Pakliže však místy povídám něco šprýmovného, děje se to kvůli těm zhýčkancům, kteří nedovedou zhltnout ani jedinou léčivou pilulku, dokud není dobře pocukrována nebo pozlacena, nemluvě ani o tom, že patrně také nejváženější mužové, kdyby četli jen a jen o věcech vážných, odložili by takovou knihu dříve než jinou, která je občas přinutí k mírnému úsměvu.


Najmě společná koupel stehlíků a strnadů v jedné louži mi vyloudila po dlouhé době zase spokojený úsměv na tváři. Je to tak krásné, když létají okolo mne a poposedávají tu na stromech nade mnou, tu vyzobávají semínka z pcháčů zelinných.


Jsem vanaprastha, jsem ten, jenž odešel do lesů. Na tváři se mi rozzářil široký šťastný úsměv. Jsem zase doma mezi svými.


Asketický ideál ukazuje tolik mostů k nezávislosti, že se filosof při naslouchání příběhům těch odhodlaných, kteří jednoho dne řekli Ne vší nesvobodě a odešli do nějaké pouště, neubrání niternému jásotu a potlesku: filosof v takovém ideálu s úsměvem vítá optimum podmínek pro nejvyšší a nejsmělejší duchovnost, - on jím nepopírá "bytí", naopak jím přitaká svému bytí, a to možná do té míry, že není dalek zavrženíhodného přání: pereat mundus, fiat philosophia, fiat philosophus, fiam!...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm