Vzpomínky na středověk

10. října 2018 v 15:09 | Misantrop

Měl jsem to štěstí, že jsem strávil dětství ve středověku, v té "bolestné a skvělé" době, jak napsal Huysmans. Bolestné v materiálním životě. Skvělé v životě duchovním. Přesný opak dneška.
Neurčité a trvalé vábení středověkem mi přinášelo dost často obraz feudálního pána, odděleného od světa a vládnoucího silnou rukou svému panství, v hloubi duše však spravedlivého. Nepodniká celkem nic, sotva jednou za čas nějakou malou orgii. Pije medovinu a dobré víno u ohně, na kterém se pečou celá zvířata. Čas na věcech nic nemění. Každý žije uvnitř sebe sama. A nikam se nejezdí. Svět bez nafty se mi zdál a stále se mi zdá jako jakýsi možný ráj v rámci mé středověké utopie.


Ve středověku skoro třetina roku patřila svátkům, dnům volna. Je možné, že nepokoje namířené proti reformě kalendáře měly co do činění spíše s jedenácti náhle ztracenými dny než s pocitem, že imperiální spiknutí se snažilo tyto průrvy v kalendáři, ve kterých se svoboda lidí akumulovala nejvíc, ucpat - provést jakési coup d'état, zmapovat prostor roku, zmocnit se času samého, aby proměnilo dosud organický kosmos ve vesmír ovládaný mechanismem hodin. Znamenalo to smrt festivalu.


Zlé časy však udeřily. To jsme se dočkali časů! Zlatí komunisti! To byli sice také zrádci, ale aspoň se nesnažili uvrhnout zemi do středověku a nepředhazovali odzbrojený svůj národ dobyvačným vetřelcům.
Představitelé moci chtějí zavést nový světový řád, nové středověké temno; proto hodlají neposlušné bílé národy zničit přívalem poslušných islámských nájezdníků, kteří nás mají na příkaz vyvraždit a nahradit.
Slované jako poslední nejvíce vzdorují novému světovému řádu. Vždyť i křesťanství jsme my, Slované, musili přijmout až poslední z celé Evropy. Ale dnes už není raný středověk, dnes už máme více znalostí, dnes už není tak snadné ohlupovat národy.


Středověk zcela realisticky zobrazoval peklo i s čerty, které budilo hrůzu věřících. Dnes je na pojem pekla nahlíženo spíše jako na metaforu. S "nebem" se to má zrovna tak. Náboženství dělá ústupky. Po vítězství síly vůle nad vůlí k moci, po vítězství Poslední Revoluce Myslí, bude náboženství navráceno tam, kam patří - do alegorické zahrady nespoutané fantazie, nikoliv však do praktického života!


Zástupům těch, kteří ve středověku řecky a latinsky pouze mluvili, nedával jejich náhodný původ právo číst geniální díla napsaná v těchto jazycích, neboť to nebyla řečtina a latina, kterou znali oni, nýbrž vytříbený jazyk literární.


V evropském středověku byly kratší vlasy častou známkou nevolníků a rolníků, zatímco dlouhé vlasy byly nejčastěji připisovány svobodným lidem, jako byli germánští Gótové a franští Merovejci.


Špenát pochází ze severní Indie a do Evropy se rozšířil až ve středověku.


Naši sedláci, abychom nechodili pro příklad příliš daleko, "si dopřávali" maso jen o svátcích, byť arci z jiných, méně vznešených pohnutek, zatímco ve středověkém Japonsku bylo požívání masa zakázáno úplně! - zřejmě pod vlivem buddhismu a všeobecného konsensu. To byl středověk! Samurajové, kromobyčejně vyvinutý smysl pro čest, pro zdvořilost, země uzavřená před cizinci, v období Tokugawa (1603-1867) dokonce zakázané křesťanství.
Ve středověku bylo lze zakopat si doma ve sklepě truhlu s pokladem z mincí. A vrátit se pro ni třeba po sto letech - stále byl obsah plně konvertibilní! Zkuste si totéž udělat dnes: za pouhopouhých deset let nevyplatí se ten "poklad" odnášet už ani do sběrných surovin. A s papírovými bankovkami si můžete leda... - však víte co: ...třeba zatopit! Ve středověku ovšem ještě platila významná omezení, vyplývající z kanonického práva. Např. nepovolovaly se úroky, veškerá úroková politika. Ta byla vnímána jako lepší lichva. V arabském světě úroky neexistují dodnes. Tam jsou zakázané, jsouce předmětem opovržení jakožto potměšilý vynález židovských lichvářů, ničící celé rodiny, vnášející rozkol do celého společenství a dokonce i vyvolávající války Gójů.


Dvakrát byly v raném středověku učiněny pokusy o politické sjednocení Čechů a Poláků (a potřetí, myslím, ještě za Přemysla Otakara II.?), ale vždy se postavil na odpor nějaký pokaždé jiný německý panovník a znemožnil vytvoření takové mocné říše v těsném sousedství Německa.


Každá historická doba mi připadá lepší než naše žhavá současnost, která stojí za hovno. Kromě křesťanského středověku a teroru francouzské revoluce se žilo lépe dokonce i v nacistickém Německu, oproti dnešku! Ano, rozhodně; nedělám si srandu!


Obojí - hloupost i moudrost - jsou za všech dob v nesmiřitelném a nesouměřitelném protikladu; v některých údobích dějin, například ve středověku, panovalo dokonce i jakési celosvětové zatmění mozků, globální blbnutí na kvadrát, hromadná totalita hlouposti; panovalo nejen Jungovo kolektivní nevědomí, ale přímo kolektivní nevědomost, kolektivní nerozum zároveň u různých nezávislých kultur (tyranie křesťanství v Evropě, vznik islámu v Arábii, znáboženštění buddhismu na Východě...) - všechno v jednu dobu.


Násilné pokřesťanšťování (či rekatolizace) má v Čechách dlouhou a nechutnou historii. Proběhlo nejméně hned třikrát: poprvé v raném středověku (potlačením pohanství), podruhé po husitských válkách, potřetí po bitvě na Bílé hoře. Není divu, že je zde tolik ateistů, komunistů a vulgárních materialistů.


Ve středověku sloužila filozofie jako intelektuální podpěra církve; v devatenáctém a dvacátém století sloužila mýtu pokroku. Dnes, protože neslouží ani náboženství, ani politickému přesvědčení, je filozofie předmět bez obsahu, scholastičnost, které chybí i přitažlivost dogmatu.


Jsem Bohumil Kristián Čert, kanovník ve službách vévody - - -, čestný člen společnosti pro šíření křesťanství mezi židy a rytíř papežského řádu za občanské zásluhy, který mi nedávno ve středověku propůjčil papež za to, že jsem mu udržoval luzu v ustavičné bázni.
(Grabbe: Žert, satira, ironie a hlubší význam)


I katolická církev ve středověku byla podle moderních měřítek tolerantní. Důvodem byla spíš skutečnost, že v minulosti neměla žádná vláda takovou moc, aby držela občany pod dohledem. Avšak vynález tisku usnadnil manipulaci veřejného mínění a film a rozhlas dovedly tento proces ještě dále. S rozvojem televize a technickým pokrokem, který umožnil příjem i vysílání týmž přístrojem, skončil soukromý život. Každý občan, anebo aspoň člověk dost důležitý, aby se vyplatilo ho sledovat, mohl být po čtyřiadvacet hodin denně držen pod dohledem policie a v doslechu oficiální propagandy, protože všechny ostatní komunikační kanály byly uzavřeny. Poprvé existovala možnost nejen si vynutit úplnou poslušnost vůči Státu, ale úplnou jednotu názorů všech poddaných.


Právě jsem četl v Revue du Monde Scientifique tuto stať: "Z Rio de Janeira jsme obdrželi velmi podivnou zprávu. V provincii São Paulo propuklo jakési šílenství, epidemie šílenství, jež se velmi podobá nakažlivým duševním chorobám, řádícím mezi evropskými národy ve středověku. Zděšení obyvatelé opouštějí své příbytky, stěhují se z vesnic, nechávají pole ležet ladem a prohlašují, že jsou pronásledováni, ujařmováni a znásilňováni jako lidský dobytek neviditelnými, ale přitom hmatatelnými bytostmi, jakýmisi upíry, kteří vysávají život z lidí ve spánku."


Obrovské vážky, obrovská sarančata, obrovští ježci, obrovští slimáci... Třeba se vracíme do pravěku, jako se určitě vracíme do středověku, soudě dle současného stavu společnosti a našeho zřízení společenského, které nám chce znovu zavádět nevolnictví a protlačovat zpozdilé náboženství Mohamedovo.


Po primitivním pravěku, hrdinském starověku, křesťanském středověku a humanistickém novověku přijde věk misantropický.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm