Co znamená "etický život"?

26. listopadu 2018 v 14:27 | Misantrop

Etický život znamená žít podle vlastní povahy a okolností. Neexistují žádná pravidla, která by říkala, že to musí být pro každého stejné nebo že se to musí přizpůsobit "morálce".


V každém z nás přetrvává nezničitelná vzpomínka na bývalou svéprávnost a v mnoha okamžicích touží opět naše etické já docela zdivočele po anarchii, po volnosti nomádů, po zvířeckosti našich počátků.
(Zweig: Léčení duchem)


Chan Šan, pozoruhodný tchangský básník (zhruba 8. století), odmítl společnost, která neodpovídala jeho etickým nárokům, odešel od rodiny a blízkých a uchýlil se na Mrazivou horu - Chan-šan, jejíž jméno přijal za vlastní.


"Chvála bláznovství" a obdiv k samotářům jsou etické povahy; vycházejí z přesvědčení, zkušeností opětovně utvrzovaného, že ryzí etické jednání je vlastně možné jen jako akt čirého sobectví a bezohledného egocentrismu, jako jednání do sebe zahleděné.


Také u Spinozy je svět a všechno v něm zcela vynikající a jak má být: proto nemá člověk nic víc na práci než "něco konat, žít a zachovávat své bytí na základě hledání vlastního užitku" (Etika, str. 325): má se radovat ze svého života, pokud ho má; zcela podle Kazatele 9,7-10. Zkrátka je to optimismus: proto je jeho etická stránka slabá jako ve Starém Zákoně, ba je dokonce falešná a zčásti pobuřující.


Buddha - indický myslitel (v 5. století př. Kr.), zakladatel učení víc etického než náboženského. Právě proto byl Nietzschovi buddhismus sympatičtější nežli křesťanství, dále proto, že v něm nenalézal "resentiment"; a posléze, že v něm viděl hlubší filosofickou promyšlenost.
(pozn. překl. k: Nietzsche: Antikrist)


Existence boha je co nejdůrazněji popřena - hlavně z důvodů etických (zlo ve světě).


Ašókovy ušlechtilé lidské i vladařské zásady byly pravděpodobně motivovány spíše politickou strategií než etickými pohnutkami - k trvalému míru a humánní vládě se přihlásil až potom, kdy už dobyl téměř celou Indii a potřeboval svou moc stabilizovat a upevnit.


Není pravdivo, že jsou pojmy a skutky ethické v rozmanitých svých stupních a obměnách lidstvem vysoko ceněny. V theorii jest tomu tak, ale v praxi? Ó nebesa!


Každý moralista či zákonodárce, ať už se prohlašuje za lidumila, nebo ne, celou svou bytostí dokazuje, jak lidský rod musí být držen na uzdě etických příkazů či omezován strachem ze zákonného trestu. A přece se ještě žádnému zákonodárství ani žádnému přikázání morálky nepodařilo člověka změnit.


Uskutečnění etických záměrů se nikdy ani zdaleka nepřiblíží svému naplnění.


Člověk je opravdu etický pouze tehdy, když dodržuje svou povinnost pomoci a podpory všemu živému nakolik je toho schopen, a když sejde ze své cesty, aby neublížil žádné živé bytosti.
(Albert Schweitzer)


"Kdo je necitelný ke zvířatům, je necitelný i k lidem." - Věta ta nejenže je, jak Schopenhauer ukázal, etickou mizerností, halíc v sobě myšlenku, že vlastně jen na citu k lidem záleží, - je v idiotském odporu ke zkušenosti. Láska ke zvířatům je něco mnohem pozdějšího, jemnějšího, vyššího než láska k lidem; tato má původ v sobeckém, ubožáckém pocitu solidarity; ona je objektivní, nadsobecká, čistě "etická".
(Klíma: Soucit se zvířaty)


Pokud jde o člověka, tam se lidé řídí úplně jinými etickými pravidly. Proč? V čem je rozdíl?


Člověk, jako lovná zvěř, se k těmto účelům hodí nejlépe. Není vůbec ostražitý a plachý - a neskrývá se. Není na světě přemnoženějšího zvířete nad člověka. Je to snadná kořist, lehce dostupná, vyskytující se v mnoha a mnoha exemplářích a navíc je mimořádně škodlivá a neužitečná, takže rovněž jakékoli etické zábrany jdou stranou.


Ovidius v XV. knize svého díla Proměny představuje nauku Pýthagorovu, vkládaje do jeho úst plamennou tirádu proti užívání pokrmů masitých. Antický básník zde podtrhuje především etický aspekt vegetariánství.
(Wiśniewska-Roszkowska: Vegetariánství)


Podle mne se však tenhle svět a jeho příroda neřídí žádnou etikou, která by se shodovala s veganstvím. Jediná morálka přírody je zákon džungle neboli zákon silnějšího neboli zákon vraždy neboli boj o život. Proto musejí být všechny úvahy z hlediska mravnosti zákonitě chybné. Kdo takto (eticky) přemýšlí, nevytváří tedy žádnou vyšší pravdu, ale jen prachsprostou demagogii.


Nejblíž ke správnému pochopení Proměny měl asi Kafkův přítel Gustav Janouch, který ji četl jako náboženskou a etickou parabolu.


Kromě ryze etických a hygienických důvodů mého vznešeného mrzoutství, je tu ještě jeden důvod navýsost praktický: Lidská hloupost je extrémně nakažlivá.


Práce je člověku prospěšná. Odvrací ho od vlastního života, odvádí ho od děsivého pohledu na sebe sama; zabraňuje mu pozorovat to druhé, jež je on sám a jež mu samotu činí strašnou. Je svrchovaným lékem etickým a estetickým.
(France: Ametystový prsten)


Pýcha, která se pyšní pokorou, je pýcha nejodpornější ze všech.
(Epifonéma, tj. mravoučné zvolání, etická výzva na závěr projevu)

Eugène Delacroix: Poslední slova císaře Marka Aurelia (1844)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm