Každý kousek této země je svatý

2. listopadu 2018 v 15:00 | Misantrop

Každý kousek této země je mému lidu svatý, každé lesknoucí se jedlové jehličí, písečné pobřeží, mlha v tmavých lesích, každá paseka, každý bzučící hmyz je v myšlenkách a zkušenostech mého lidu svatý. Tento kraj je nám svatý. Musíte vědět, že je svatý, a učit své děti, že je svatý a že každý prchavý odraz v průzračné vodě jezer vypráví o tradicích a událostech ze života mého lidu. Popel našich otců je svatý, jejich hroby jsou svěcenou půdou a tak jsou nám posvěceny tyto pahorky, tyto stromy, tento kus země.


Léta od narození Kristova 723 přijela Libuše se svým mužem pod jedny hory, kde pronesla s pomocí svých bohů věštbu o postavení města. Když dojeli k řece Veltavě, uzřeli na místě zvaném Košurka (kde potom se počalo budovat město) dva olivové stromy, jež tak vysoko vyrostly, že až do nebe dosahovaly, a o těch vyrozuměla přítomné, že to je svatý Vojtěch se svatým Václavem. Kázala tedy tam založit město. Potom uviděla dva muže tesající trám a těch se zeptala, co z toho má být. Odpověděli jí: "Práh do domu!" A od toho prahu přikázala nazvat město Prahou, kteréžto město se potom čím dále tím více rozrůstalo.


Měli bychom dbáti napomenutí Husova a vymítnouti slovce německá, jako šorce, hynstkopy, pancíře, mazhauzy, mentlíky a jiné cizí nestvůry, proti nimž horlil náš svatý mistr.


V bázni, strázni, v tísni, v zlobě,
z kraje, kde drak sváru hýří,
modlíme se hlavně k tobě,
svatý Jiří!


Pomoz, pomoz, svatý Nikolo!
(volá topící se, a svatý mu:)
Jenom i ty hýbej rukama!


Svatý František vyzýval jednotlivce, kteří nežili z práce svých rukou nebo měli úřední funkce - tedy ty, kdo byli živi hlavně z peněz -, aby se živili tak jako jejich bližní z nižších vrstev, to jest přímo věcmi. Ovšem dnes je tomu docela jinak! Ale to neznamená, že svatého Františka můžeme prostě odbýt jako blouznivce a snílka. Ne, naopak, my jsme šílení, a ne on. Svatý František je jako lékař v blázinci. Bláznům jejich lékař připadá jako jediný šílenec mezi nimi. Jen až se vzpamatujeme, pak pochopíme, že ten lékař byl pořád jediným duševně zdravým člověkem.


Je to věc velice ošemetná, neshoduje-li se osobní víra naše s rozumem jiných lidí. Mírný člověk musí pro ten svatý pokoj činit, co mu je proti mysli.


Jsou lidé, kteří svým lidským rozměrem překračují hranice únosnosti. Horliví hlasatelé lidskosti jsou nejlítější zločinci. Pášou nejzavileji ty nejstrašnější zločiny proti zvířeckosti. Svatý Tonda Antoine de Saint-Exupéry ze Svatého Bujarí je zatížen vinou úmyslu vyhladit ostatní zvířata a udělat z naší společné planety "Zem lidí". Tento klackovitý "Malý princ" je vinen zločinem podněcování k umění zotročovat lišky pod pokryteckou záminkou tzv. "přátelství".


Svatý Eustach, tento dobrý svatý muž, potkal v lese medvěda. Medvěd šel ve své drzosti tak daleko, že chtěl světce sežrat. Klerikální listy by napsaly, že ten medvěd byl volný myslitel.
(Hašek: Světci a zvířata)


Zvířata také potřebují k životu klid a mír, stejně jako já. I ona se proto musejí bát lidí, stejně jako já. Máme toho mnoho společného, nejen tu společnou skrýš - náš božský svatý les, jenž je naším společným domovem.


Když ubohý svatý Antonín volá na ženu: "Odejdi, zvíře!", tato hrůza jí lichotí. Je unešena, vidouc se nebezpečnější, než se byla nadála.


Svatý Řehoř a další cílevědomě vymazávali všechny upomínky na antický svět, pálili díla básníků a historiků, ničili obrazy a sochy. Jestliže se jim to přece jen zcela nepodařilo, pak jen díky tomu, že i církev se dorozumívala latinským jazykem. Kdyby se byla mohla uchýlit k jazyku jinému, nebyla by po starověku zůstala ani stopa.


Ze všech nejhorší je pak chorá kreatura onoho obráceného Žida Šavla-Pavla. Tento svatý pošuk, tento "poturčenec horší Turka", tento ve vanu zvrácené doby plápolající překabátěný plášť, je totiž už typickým vrchním ideologem jak starého teologického ražení, tak i moderního totalitářského střihu a vidíme z jeho listů zcela jasně, že se stal dobrým vzorem jednak Goebbelsovi (který ho ve svých projevech přímo citoval), a za druhé je vzorem vůbec všem nacisticko-komunistickým propagandistům a demagogům novověkých totalitářských států, včetně těch současných (což jsou dnes v podstatě všechny, neboť nazývám totalitářským státem takový stát, který ovládá všechny důležité oblasti života, což dělá v současnosti každá, i ta nejliberálnější demokracie na tomto lidmi zpotvořeném světě).


Všichni lidé jsou stejní, ať je to svatý muž, filosof, věštec, muž míru a lásky, nebo ať je to obyčejný pobuda z hospody nebo z masokombinátu.


Nejodpornějším prefabrikátem lidského ohrnování frňáku nad vlastní minulostí a nad odlišným stavem je však bezesporu tzv. "morální převaha"; falešné vědomí dosud nepotrestaného zločince, že on je svatý a úctyhodný a že může nyní udělovat morální naučení těm malým rybám, jež uvízly v děravé síti zákonů a zvyků.


Budiž pochváleny pracovní dny! Já mám od nich svatý pokoj, oni mají co dělat, jejich ekonomika roste a moje tím pádem taky, aniž bych hnul prstem a musel s nimi být v partě.


Kdo mně štít
proti Titánů zvůli dal?
Kdo mne od smrti spasil,
od poroby kdo?
Zda vše to samoten, všecko zda nezmoh,
srdce, tvůj svatý žár?
(Goethe: Prométheus)


"Ty jsi, dobrý člověče, zajisté proslaven svatým životem a bohulibými skutky."
"Kdo? Já?" řekl burzák a couvl úžasem. "Já a svatý život?" pravil a zahleděl se setníkovi upřeně do očí. "Pánbůh s vámi, milostpane! Co to povídáte! Hanbím se to říci, ale vždyť já jsem zrovna o velkonočním půstu chodil za pekařkou."


Když se dítě narodí, zevšad se rojí pečovné ruce, voní květiny a lidé kolem se zaradují, ano, oni se opravdu zaradují i radují. Jaké strašné tajemství, svatý, pekelný koloběh.


Třicet osob včetně více než deseti dětí se udusilo během nedělní bohoslužby v evangelickém kostele v San Luis Potosí, hlavním městě stejnojmenného středomexického státu, když z třicetikilogramové láhve určené ke svícení začal unikat plyn. Tragédii objevil až v pondělí náhodný kolemjdoucí, protože z osob v kostele se podařilo přežít jen dvěma nebo třem šťastlivcům, kteří odešli při prvních příznacích dýchacích potíží. - Podle slov jednoho z nich většina věřících v kostele zůstala na výzvu duchovní, která prý prohlásila: "Vstupuje do nás Duch svatý, cítím jeho přítomnost, nebraňme se mu a odložme strach."


Svatý Pâris udělal asi tři sta nebo čtyři sta zázraků. Byl by také křísil mrtvé, kdyby mu to byli dovolili. Policie však zjednala pořádek na základě králova rozkazu a z toho vzniklo známé dvojverší:
Zázraky dělat v této části města
se od nynějška velmi přísně trestá.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm