Parlament jsem nenáviděl odjakživa

14. listopadu 2018 v 14:24 | Misantrop

Parlament jsem nenáviděl odjakživa, ale vůbec ne jako instituci jako takovou. Naopak, jako svobodomyslný člověk jsem si nedovedl jiný způsob vlády představit, neboť myšlenka na nějakou diktaturu by mi při mém vztahu k habsburskému domu připadala jako zločin proti svobodě a rozumu.


Za dva roky po zvolení parlamentu se však ukázalo, že všeobecné hlasovací právo dělnictvu slibované výhody nepřineslo a že nový parlament byl poslušnější než předcházející. Co chtěla vláda, to dělal parlament.


Parlament jedná o nás bez nás
Vydává zákony s obecnou platností
Které dávají svobodu a pocit jistoty
Té zdegenerované morální většině
A zotročují a vhánějí úzkost
Do mé a do tvé nevinné duše


Tak je principem naší vlády svrchovanost lidu, zahrnutá v parlamentární formě, ačkoli to parlament nepřipouští!


Parlamentarismus, to znamená veřejné povolení volit mezi pěti základními politickými názory, se vlichocuje onomu množství lidí, kteří se rádi jeví jako samostatní a individuální a rádi by za své názory bojovali. Nakonec je však lhostejné, zda je stádu nařízen jeden názor, nebo zda je jich povoleno pět. - Kdo se od pěti veřejných názorů odchýlí a postaví se stranou, má proti sobě vždycky celé stádo.


V parlamentu sice sedí a spí převážně muži, ale to jsou přece pouze jejich zastupitelé, zvolení řádnou demokratickou volební ženskou většinou! Celý ten politický pletichářský kurník, který zde panuje, je vytvořen ženskou volební většinou - a podle toho to také vypadá! Nevím, na co si stěžují. Je to jejich dílo.


Stávkují jen učitelé a lékaři, to jest ti, kteří mají silnou lobby v parlamentu a kteří to ani nepotřebují, protože mají na rozdíl od obyčejných dělníků snadné živobytí. A ani ti nestávkují kvůli lepším pracovním podmínkám, nýbrž za vyšší plat!


Dnes je všelijakých vyžírků většina, ale nejsou to žádní svatí moudří mužové, jsou jen vychytralí: jsou v úřadech, v pojišťovnách, v bankách, na vedoucích místech, v parlamentu... Ti všichni vyžírají mne a ještě mají málo.


Peněz berou ne tolik, kolik je třeba, nýbrž tolik, kolik je možno, a úplně nezávisle na souhlasu nebo nesouhlasu poplatníků (všichni vědí, jak jsou složeny parlamenty a jak málo představují vůli lidu) a užívají jich ne na všeobecný prospěch, nýbrž na to, co vládnoucí mají pro sebe za nutné.


Svět lidí nepotřebuje žádné slouhy lůzy, jako to vidíme u dnešních politiků; žádné přísavné pijavice, které využívají politiky jen jako pohodlného a privilegovaného zdroje vysokých nezdaněných příjmů, bez osobní zodpovědnosti v poměrném zastupitelství stran a koalic, v tichém a bezpečném závětří parlamentní kantýny, za zády tělesných strážců. Ne! Co nejvíce potřebuje dnešní svět, je nějaký nový César, nový osvoboditel, jenž by naučil své lidské opičky říkat "ne" a jenž by spíše život usnadnil, zlevnil, zjednodušil!


Na bouchala si nikdo nepřijde. Nikdo si na něj ani pořádně dupnout nechce, neboť myslivci mají vliv na vysokých státních místech, lobbují úspěšně v parlamentu, určují, které zvíře je "přemnožené", a tedy na odstřel, a které ne.


Seděl jsem pět let v parlamentě (uprostřed té směšné sbírky zazobanců zvolených davem). Stačilo mi to, abych se přesvědčil, že se parlamentarismem nedá ničeho dosáhnout. Je to, jako byste se pokoušel mluvením uhasit požár.


Neúnavní tlučhubové přeměnili parlamenty a zasedání vlády na závodiště v řečnění.


Když později Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení: "Každej tam mohl mluvit, co chtěl a co mu slina právě přinesla na jazyk, jako by byl v parlamentě."


Vezmi si ty, co sedí v parlamentu: takových je jako much - ale lidi, jako my, potkáš jen tady, v blázinci.


Parlamentní kretenismus dosáhl toho nejvíce zahanbujícího stadia.
(Benito Mussolini)


Mein Kampf: Přečetl jsem toho hodně, ale lepší kritiku demokracie a parlamentarismu jsem nikde jinde nenašel. Ani mezi významnými teoretiky anarchismu.


Podle mého názoru rozuměl dobře parlamentu jedině starý Guy Fawkes, který jej chtěl vyhodit do povětří.
(Shaw: Na úskalí)


Záhy po vydání Helvétiova díla O duchu (1758) bylo toto dílo zakázáno, roztrháno na kousky a spáleno rukou kata u schodiště francouzského parlamentu.


Neboť popisy nejrůznějších druhů lidských perverzit, úchylek, zvráceností, hnusných oplzlostí a nechutností, nad nimiž se misantropovi zvedá žaludek, odporností vykonávaných hlavně těmi nejctihodnějšími a nejváženějšími autoritami doby druhé poloviny 18. století, jako jsou zvláště chlípní mniši, kteří by ze všech nejvíc měli zachovávat cudnou čistotu pohlavní, dále různí šlechtici, soudci, církevní hodnostáři, poslanci parlamentu - zkrátka pilíře lidské společnosti -, takovéto pornografické popisy obscenit a perverzit, jimiž lidé běžně vyjadřují svou lásku a sexualitu, nesvědčí právě o autorově lidumilnosti a úctě k lidské důstojnosti. Román 120 dnů Sodomy je tedy bezesporu útokem na lidskou důstojnost!


Je-li třeba užít nějakého silného výrazu, který skutečně padl, nerozpakuji se podat jej právě tak, jak se stalo. Opisovat nebo vytečkovat považuji za nejpitomější přetvářku. Slov těch užívá se i v parlamentech.
(Hašek: Doslov ke Švejkovi)


Většina poslanců, politiků a lidí veřejně činných je na nadávky zvyklá z parlamentu. Musíme si však být toho vědomi, že život není žádné Národní shromáždění, kde nadávka patří k politické debatě. Zabočit vně parlamentu na dráhu sprostoty svědčí o malé inteligenci.
(Hašek: Rady pro život)


Ministr vyučování zakázal všechny tělesné tresty ve školách v celém Rakousku, a políček stal se jedině výchovným prostředkem v parlamentě.


A při příštích volbách do rady říšské naskytne se jistě možnost, abych, jsa zvolen na některém či více okresech jednohlasně, zbavil rakouský parlament té ostudy, že tam dosud nezasedl nejšlechetnější muž rakousko-uherského mocnářství!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm