Prokleté lidské ruce!

18. listopadu 2018 v 13:40 | Misantrop

Čech válčil jen, když hájil své,
on neved války z návodu,
on nemá ruce krvavé,
a nezná kletbu národů.


Štěstěno! Jen si nazpět vem
úrodná pole, pyšné jméno,
ty ruce v spěchu otrockém,
kterých je všude nastaveno.


Oči jáma a ruce hrábě.
(o lidské nenasytnosti)


Čím čistší jsou oběti, tím špinavější jsou ruce vrahů.


Všechny ruce se vztahovaly k hirošimskému nebi v pocitu vděčnosti, naděje a lásky. Starci padali na kolena a děkovali bohům, že je obdařili milostí zhlédnout tento zázrak. A nutili malé děti, aby se klaněly jako oni a spínaly ruce v gestu blahořečení.


Já tvořivé síle klnu a klnu tvůrčí muce,
prokleté naše dílo, prokleté moje ruce!


"Dědo, pročpak zabil tu užovku? Dědo, pročpak ji zabil?"
"Je to hlupák! Svrbějí ho ruce, proto ji zabil," odpověděl děda.
(Čechov: Step)


"Je pravděpodobné, že člověk se svýma dvěma rukama, s krátkými a nešikovnými prsty byl v nevýhodě od svého zrození," řekla Zira, "že je neschopen vyvíjet se a pokračovat v chápání světa. Já jsem toho názoru, že jedním z nejdůležitějších faktorů opičího duchovního vývoje je to, že máme čtyři ruce. Pomohlo nám to nejdřív k tomu, že jsme mohly lézt po stromech, a tak pochopit trojrozměrnost prostoru, zatímco člověk, vinou svého špatného tělesného uzpůsobení, zůstal přikován k zemi, a tak jeho myšlení nepřekročilo chápání roviny."


Jakou bolest lidstvo jednou rukou vyhojí, druhou si působí.
Člověk má jen dvě ruce, ale jedna neví o druhé.


V republice, víte, mají na starosti jiné věci než dbát o génia!
Mají plné ruce práce, jak víte.


Děje se něco podobného tomu, co dělá vězeňský dozorce, překládaje pouta zajatcova z šíje na ruce, z rukou na nohy, nebo snímaje je, ale upevňuje závory a mříže. Všechno zlepšování stavu dělníků dosud záleželo v tom.


Národy, u nichž je zaveden přepych, stanou se dříve či později oběťmi despotismu; své slabé a ochablé ruce nastrkují okovům, jimiž je tyranie chce spoutat.


"Můj spasiteli!" a rozpřáhla ruce k obrazovce.


Čemu říkáte klid? Složit ruce do klína? Strpět, co člověk nemá strpět? Snášet, co člověk snášet nesmí?
(Lessing: Emilia Galotti)


Nemysli, že kdy změkne mysl má
a prosit budu toho, k němuž nenávist
mám hroznou, ruce jako žena vzpínaje,
by pout mě zbavil. Toho dalek jsem!
(Aischylos: Upoutaný Prometheus)


Mám dvě ruce a dvě nohy tak jako vy, mluvím česky, mám bílou pleť.
Vaše nenávist ke mně byla iracionální.


Izmael bude člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu.


Běda, příliš dlouho se obírali "spravedlností", takže ďáblové v jejich podání jsou ubozí a neschopní. V "bratrské" jednotě si proto podávají ruce a v beznaději kráčejí do Valhaly na poslední velký ekumenický koncil.


Takoví jsou lidé! Jsou všichni stejní! Znají předem všechny špatné stránky činu, pomáhají, radí, dokonce ho schvalují, když nevidí jiné východisko - ale pak si umyjí ruce a s nevolí se odvracejí od toho, kdo měl odvahu vzít na sebe celou tíhu odpovědnosti. Takoví jsou všichni, i ti nejlepší a nejrozumnější.


Byl by potřeboval paže a ruce, aby se zdvihl; místo nich měl však jen spoustu nožiček.


Nenašel jsem žádnou stopu po vraždění, žádnou známku po krveprolití, ani lebky a skalpy nepřátel, napíchnuté na dlouhých píkách anebo přibité na vesnických vratech. Zdá se mi, že jste si dosud nevytvořili umění a ještě ani kovy nedovedete zpracovávat. Vaše srdce jsou však čistá a vaše ruce neposkvrněné.
(France: Ostrov Tučňáků)


Jak se zdravili! Brali se vám navzájem za ruce. Taková blbost! Jak to musí být nehygienické a navíc tak důvěrné, až se člověk stydí. Takhle se navzájem dotýkat těl, a úmyslně!


Lidem se raději vyhýbám. Bojím se, že bych jen bezmocně sledoval, jak se mé ruce samy od sebe pozvedají k hrdlu toho odporného tvora, jehož tak k smrti nenávidím.


Budou potřeba nové vyhlazovací tábory pro lidskou verbež.
Jen nevím, kdo si s ní bude chtít špinit ruce.


Mám pocit, že bych si zadal a zbytečně pošpinil ruce tou sprostou jezedáckou chamradí.


Rozčarování z lidí. A pro koho zbývalo mi psáti? Vše kolem malicherné a zmalicherňující: k čemu jim třeba tvého díla? Založ ruce. Bav se. Směj se, chceš-li. Opovrhuj, nenáviď!


Ten, kdo řádně a poctivě žije,
s rukama čistýma vždy, ať pohrdá jedním i druhým.
Nebude žádný krám ni výklad chovat mé knížky,
aby je špinily ruce davu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm