Schází nám rozkaz

17. listopadu 2018 v 11:54 | Misantrop

Dávám se do psaní knihy. Mnohým bude určitě připadat nesmyslná - pokud si vůbec troufnu pomyslet, že ji "mnozí" budou smět číst - protože se do té práce pouštím sám o své vůli, bez příslušného rozkazu, a navíc sám nemám tak docela jasno proč. Chci a musím, to je vše.


Často nevyjdu celý týden z domu a žiju velice spokojeně. Ze stejně dlouhého domácího vězení na něčí rozkaz bych onemocněl. Kde je svoboda myšlení, tam se člověk s lehkostí pohybuje ve svém kruhu, kde je myšlení pod nátlakem, tam se i dovolené myšlenky vynořují s bojácnou tváří.


Poprvé po letech stojím znovu tváří v tvář sám sobě. Po celý ten čas jsem dostával rozkazy, měl jsem právo na život. Ale teď mi už nikdo nemůže dát žádný rozkaz. Takový zbytečný kousíček života navíc. Ano. Přesně tolik času, kolik je třeba, abych se zabýval sám sebou.


Jak se mi líbí Thérámenés! Jak vznešený je jeho duch! I když se nám při čtení o jeho osudu oči zalévají slzami, přece smrt tohoto výtečného člověka nevyvolává lítost. Byl uvržen do vězení z rozkazu třiceti tyranů, vypil pohár s jedem, jako by měl žízeň, a zbytek, který nedopil, vylil, že to zašplouchalo, při tom zvuku se usmál a zvolal: "Na zdraví krásného Kritia!" - a to byl ten, který na něho byl nejošklivější.


Za časů císaře Diokleciána, jak zaznamenáno v historii církevní, dostal svatý mučedník Vavřinec 3000 políčků od legionářů ze Sýrie a Cymberie na rozkaz samotného císaře Diokleciána. Poněvadž se ale ani potom nenapravil, hodili ho do vařícího oleje.


Erysichthón svatý strom své čeledi káže
podtít a vida, že váhá ten rozkaz provésti, vyrvav
sekeru jednomu z nich, ten bezbožník, promluvil takto:
"Byť i byl božstvem sám, a nikoli milý jen božstvu,
za chvíli musí se dotknout svým listnatým vrcholkem země!"


Sókratés, maje nařízeno přivést kteréhosi Salamíňana, uznal za šlechetnější rozkazu se vzepřít a pak "si hrdě ulicemi vykračovat", což by bylo svrchovaně neuvěřitelné, i kdyby to bylo pravda.


Poslouchal jsem za dveřmi jako dělám vždy, a slyšel jsem, jak tatínek povídá: "Ty si ho vezmeš z mého otcovského rozkazu a on tebe z povinnosti úřední!"


Lásku k lidem nelze lidem rozkázat, tu musí mít každý v sobě, hluboko v zkaženém nitru duše, jinak, v opačném případě, vyvolá takový nesplnitelný rozkaz k lásce reakci přesně opačnou, to jest nenávist.


Vezmi si Sókrata a pozoruj ho: měl manželku a děti, ale jen jako cizí majetek. Proto, když byl poslán od "třiceti tyranů" pro Leónta, tehdy, protože jejich rozkaz pokládal za hanebný, vůbec o něm ani neuvažoval, třebaže věděl, že bude musit snad i zemřít. Ale co mu na tom záleželo? Něco jiného si chtěl zachovat: nikoliv své bezcenné tělo, nýbrž svou čest a svou důstojnost.
(Epiktétos: Rozpravy)


Není pochyb o tom, že mě vypudí na ulici bez prostředků, tak aby mně nutnost velela zařadit se mezi ty ubohé všední otroky. Jelikož mi nelze dát žádný rozkaz, uchýlím se do lesní skrýše, již si vybuduji na řádně odlehlém místě, tak jako v Rusku utíkali hrdí lidé do lesů před Stalinem; tak jako partyzáni, loupežníci nebo eremité.


Řekněte mi, kdo je tak na hlavu padlý, že mohl podepsat rozkaz, aby byl zaskočen a jat rytíř, jako jsem já?


Nějaký rozkaz je lepší než žádný.


Záběry z dobových filmových žurnálů ukazují jen tu mírnější část spojeneckých náletů. Realita byla jistě drsnější. Na starých filmech britské a americké letectvo bombarduje téměř výhradně německé železnice, mosty či továrny, ale ty záměrně ničivější zápalné fosforové několikatunové pumy přece zabíjely hlavně civilisty v obytných domech a sklepeních - ženy, děti, starce, nemocné, zraněné, vězně, totálně nasazené zahraniční dělníky... Taková je zkrátka pravda. Vzpomeňme jen na Drážďany, však bomby určené jim dopadaly a vybuchovaly a zabíjely dokonce i v Praze! A jiná města srovnaná se zemí na přání či rozkaz Stalinův!


Proč každý voják chlubí se tím, kolik nepřátel pobil? Proč je za to chválen? Proč dostává za to medaile? Zde to vězí: takový hloupý voják je za to chválen proto, že činí tak jen na cizí rozkaz, jen z psí poslušnosti, nevěda sám proč a nač: otrocké jednání a otrocká duše dojdou vždy u lidí pochvaly. Ale protože my to, co takový otrocký "vojenský hrdina" dělá z milostivého dovolení a na rozkaz, děláme z vlastní vůle a z vlastní iniciativy, proto spílá nám svět lotrů, ničemnic, zvrhlých tvorů, - jen proto, že nejdeme se ať už takové nebo makové vrchnosti zeptat, smíme-li vraždit: neboť samovolné, volné, samostatné jednání je lidem odjakživa hrůzou...
(Klíma: Soud Boží)


Není vezíra, který by nechtěl lidi uvést do stavu starých Peršanů, kteří byli ukrutně zmrskáni z rozkazu panovníka a pak musili přijít k němu a říci: "Přicházíme vám poděkovat, že jste si ráčil na nás vzpomenout."


Dobrý voják Švejk ví, že rozkaz je čímsi posvátným, že je to něco podobného, jako když misionáři pouštěli do černochů elektrický proud a říkali jim, že to je pánbůh. Od té doby černoši věřili v pánaboha stejně jako Švejk v sílu rozkazů.
(Hašek: Dobrý voják Švejk v zajetí)


Vít Nezval, jedinečný básník a zrádce všeho, nejen svého talentu, zemřel na rozkaz. Nezval podléhal odjakživa obskurantismu. Našla se bába, která mu vyvěštila smrt na ten a ten den; jistě tu byla prediagnóza, ale všechno působí dojmem, že si Vítězslav Nezval na její rozkaz lehl na pohovku, aby podle jejího příkazu zemřel. Františka přišla domů, Vít mrtev. Na den, jak věštila - a přikázala - obskurantní bába.


Když podlehnu panice z demografické exploze, představuji si, že svolávám deset biologů a že jim dávám bezpodmínečný rozkaz, aby rozšířili po světě strašný virus, který by ho zbavil dvou miliard obyvatel.


Kobylky dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem.


Rusové se mají, že mají v čele své země takového vlastence, jako je Putin. Ten prostě vydá rozkaz k sestřelení každého nepřátelského letounu, a hned je ruské nebe čisté a modré, jaké bylo ještě včera i u nás.


Urážek a hanby nedbají, jen když mají v tašce tolary, i kdyby byly posrané; a snad bychom je pomlátili jako Herkules, ale schází nám k tomu rozkaz Eurystheův.


"Setkáme se, kde není tma!" Bylo to řečeno docela pokojně, jakoby náhodou, bylo to konstatování, ne rozkaz.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm