Kde blb, tam nebezpečno

5. prosince 2018 v 14:49 | Misantrop
Hieronymus Bosch: Loď bláznů (1490-1500)

Včera to byl zase den! Hloupý jako v oněch románových Chavignolles a blbý jako ve filmu "Idiokracie". - Nejdřív jakýsi psohlavec nejapný čuměl jak blb na naši vzrostlou břízu před barákem pitomým a divil se, čím to, že se její naklánějící se kmen nezřítí převážen svou vlastní vahou. Asi blbec netuší, že stromy mají také své pevné kořeny hluboko pod zemí ("ve zlu", podle Nietzsche), které jsou mnohdy stejně velké a mohutné jako sám strom nad povrchem! To jsou pitomci!


Ani dnes brzo ráno před svítáním, když jsem procházel předměstími k lesu, jsem se blbcům nevyhnul. Vyrazil jsem kvůli nim o dalších pět minut dřív, bylo ještě tma, ale i tak časně jsem přesto potkal jednu ženskou, jdoucí do práce, jednoho blba v krátkých spodních kalhotkách, venčícího psa, a ovšem na dovršení všech pitomců, kteří se mi ráno pletou do cesty, znovu osobní vůz, jedoucí po uzavřené (!) silnici. To jsou neuvěřitelní blbci!


Pro mne jsou tělesné pocity libosti více rozhodující než názor nějakého učeného blba, který o mém těle a jeho libostech a nelibostech neví zhola nic, nebo alespoň méně než Já, svrchovaný vlastník tohoto těla a přední vnímatel jeho pocitů. "Je to pravda, říkal to ten a ten odborník." - Hovno je pravda! A hovno tomu ten blb rozumí!


A to vše přerušují všude a kdykoliv další vlezlé reklamy, aby se nakupovaly další zbytečnosti a aby bylo proč chodit do práce, z níž se pracující blb vrací utahán znovu jako v začarovaném kruhu zpět před hypnoticky blikotající obrazovku své posvátné "bedny", u níž sedě či leže modlí se touto svou postmoderní modlitbičkou před spaním, vzývaje démona lidských bezcenných "hodnot", jež stvořily ďábla civilizace.


Pouze blb je schopen opakovat práci jiného blba.
(Murphyho zákony: Freivaldův zákon)


Jednoročák Marek hlásil: "Jsem obžalovanej pro vzpouru! Nechtěl jsem pucovat záchod!" - "Nejlepší uděláš," řekl Švejk, "když se budeš teď vydávat za blba." - "Dnes už na vojně nikdo nevěří v zatížení," odpověděl jednoročák, "to by museli všechny jenerální štáby zavřít do blázince."


Nesměje se hloupě jako blb, jenž smíchy hýká,
úsměv nekřiví a nehyzdí mu ústa, jimiž moudra říká.


"V karlínskejch kasárnách bejval obrlajtnant Holub," vypravoval po cestě Švejk, "a ten byl tak učenej, že ho všichni u kumpanie považovali za blba, poněvadž se kvůli své učenosti nenaučil nadávat na vojáky a vo všem rozjímal z vědeckýho stanoviska."


Rock je na dně, i rockoví šílenci začínají žít z tantiém nepravým životem rentiérového blba a už jim to taky nestojí tak jak dřív.


Po šichtě, vraceje se na ubikaci, jsem zase potkal toho blba Humeníka hlídkovat na sídlišti s čoklem! To je strašné! Tentokrát jsem je obešel kolem baráku pitomýho, abych se nemusel rozčilovat, protože ten jeho čokl nevycválanej by na mne určitě zase skočil. Opravdu "luxusní adresa", tahle "rezidence"! Sere.


Také jsem, lidužel, potkal obecního blba na motorce, neb každá vesnice má alespoň jednoho takového, v horším, avšak typickém případě, hned několik takových blbů; a je zajímavé, že se ti debilové otravní vždycky tváří jako nějací suverénní pašáci, miláčci žen a davů, kteří musejí být všemi ostatními hlupáky obdivováni; Já bych je spíš bez milosti likvidoval; ale to už je věc názoru: blbého nebo správného. Můj je správný.


Když se blíží po cestě u lesa motorka, srnky a srnci zvednou hlavu od pastvy a nevzrušeně se zadívají oním směrem, co za blba to jede kolem. Asi to při svém mládí považují za normální část života; Já jsem podstatně starší než oni, a tak vím, že to normální není.


Kde blb, tam nebezpečno.
(Jan Werich)


Náhle nastal na rybníce jakýsi poplach. Kachny odlétají a s nimi i volavka, poláci odplouvají dál směrem mým, blíž ke středu rybníka. Pátrám dalekohledem, co se to děje, kdo to ruší jejich pohodu... - No samozřejmě, to mě mohlo hned napadnout: už vidím čouhat zpoza hráze se vynořující palici záškodnického člověka, nejapně podle vzezření přemýšlejícího, co by těm ptákům provedl a jak by jim ublížil! Poznám na první pohled tyhle primitivní typy kazisvětů, co nenechají nikoho na pokoji! Verbež číhá všude. Blb mě uviděl také a čumí na mne. S nevýslovným odporem se odvracím a kráčím dál svou cestou k verbežárně.


Příroda se děsí blba.


Druhý den je tropické vedro, a tak mířím samozřejmě na opačnou stranu do "dolního" lesa, přes "napajedlo" k rybníku. Poláci jsou všichni do jednoho pryč, což by mohlo znamenat, že je tady někdo vyrušuje. A taky že ano. U schůdků jsem nalezl čerstvé tři vajgly od nějakého blba, který si sem chodí kazit zdraví.


Poručík Dub: "Muž ten, pane plukovníku, dělá ze sebe blba, aby kryl svým idiotstvím svá darebáctví."


Zavírám okno, neboť se ven vyřítil kluk s červeným autíčkem, nasedá do něj a jako obvykle nejméně desetkrát za den někam ve své hlučné červené hračce musí "neodkladně" kamsi jet, aby ani ne za pět minut zase s burácejícím motorem přijel zpátky. - Ten blb už mi leze na nervy stejně silně jako sousedka v přízemí se svou věčně uhulákanou čubkou. Kolik se jen na silnicích denně přihodí smrtelných nehod, ale on pořád nic. Kdo se má zabít, ten se jako naschvál nezabije.


Toužím často po odstřelovačské pušce, vidím-li blba s mobilním telefonem u jeho blbé palice.


Jeden blb do studny kus skály svalí - tisíce mudrců ji odtud nevyvalí.
(Arabské přísloví)


"Věříte v konec světa?" ptal se Švejka vážně jeden z pánů. - "Napřed bych ten konec světa musel vidět," ledabyle odvětil Švejk. Nato se kolegium tří pánů shodlo, že Švejk je notorický blb, což nejlépe osvědčil výkřikem: "Ať žije císař František Josef I.!"


Jeho oddanost k císaři pánu vylíčena byla jako těžká psychóza zcela dle slov pana štábního lékaře, který, když došla řada na Švejka, řekl šikovateli: "Zavolají sem toho blba."
(Hašek: Dobrý voják Švejk v zajetí)


Již ke hře jdou. Musím zas blbem být.
(Shakespeare: Hamlet)


Doslov. Strašný canc. Já nevím, který blb ty doslovy vymyslel. Já bych je zakázal jako je zakázáno porušovat autorská práva. Doslovy jsou pro blbce. Kdo není schopen svým velkým, líným, zatemnělým a zakrnělým lidským mozkem porozumět dílům nadlidských géniů, měl by zůstat u svého duchovního dna a číst dál jen noviny a časopisy. A kdo čte díla géniů jako by četl sám sebe, ten žádné doslovy číst nepotřebuje.

Bartholomeus Maton: Blb se sovou (1675)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm