Naše zeměkoule onemocněla

3. prosince 2018 v 11:21 | Misantrop

"Obrazně řečeno," řekl našemu zpravodaji profesor Janík z pražské univerzity, "naše zeměkoule onemocněla katarem průdušek, rýmou a těžkým průjmem současně. Zbývá doufat, že se z toho nakonec nevyvine rakovina."


Okolo roku 1600 bylo na zeměkouli asi půl miliardy obyvatel. Během devadesátých let 20. století vzrostla lidská populace o stejné číslo. Lidé, kterým je nyní něco přes čtyřicet, během svého života zažili zdvojnásobení světové populace. Je přirozené, že si myslí, že tento trend může pokračovat. Přirozené, ale - pokud lidé skutečně nejsou rozdílní od ostatních zvířat - mylné.


Na mnoha místech zeměkoule si verbež důkladně vyholuje chlupy. Důvod: člověk by jinak vypadal jako zvíře. Další úpravy těla, jako malování, tetování, oblékání, zdobení a podobně, mají tentýž účel: nepodobat se zvířatům.


Dnes žije na celé zeměkouli asi dvacet miliard civilizovaných Mloků, čili asi desetkrát tolik jako všech lidí; z toho s biologickou nutností a dějinnou logikou vyplývá, že Mloci, jsouce ujařmeni, se budou muset osvobodit; že jsouce homogenní se budou muset spojit; a že stanouce se takto největší mocí, kterou kdy svět viděl, budou muset převzít vládu nad světem. Myslíte, že jsou takoví blázni, aby potom šetřili člověka?


Příroda nezná žádné politické hranice. Sama je vytyčuje živým tvorům na této zeměkouli a přihlíží hře sil. Nejsilnější a nejodvážnější, její nejmilejší dítě, dostane právo vládce nad bytím.


Denně násilně umírají lidé na ulicích měst a v desítkách válek v kdejakých koutech zeměkoule. Mír je hit, ale tolik válek a konfliktů, včetně války lidí se zvířaty, včetně zárodků válek v srdcích, ukazuje na jediné: mír je utopie. Abychom si uvědomili, jak velká je to pravda, podívejme se na převážnou většinu lidstva, jež se dosud klaní tomu, čemu je zvykem říkat bůh. Lidé zbožnili onen princip životní síly, jež se projevuje tak, že se všechno na světě navzájem požírá.


Proč se mi nedostalo takové tělesné síly, abych jednou ranou sekery sťal hřích této planety? Proč můj vzpurný hlahol není silnější než plechové povely, které mají moc nad dušemi celé zeměkoule?


Všichni musí platit za to, že žijeme v přelidněném světě. Kde jsou ty časy, kdy si jednotlivci i celé národy (malé, mnohem menší než dnešní milionové) mohli svobodně hledat svou vlast; země byla ještě velká a pustá, místa bylo pro každého dost; války a otroctví vypukly až s přelidněním. Také fašistické nátury dnešních lidáků mají původ a počátek někde s početním rozmachem lidstva, řekněme nad pravěký milion lidáků na celou zeměkouli.


Tato něžná starostlivost, ta podezíravá a dohlédající žárlivost křečovitě se chytající lidí, kteří se potkali a domnívají se, že jsou k sobě vázáni, protože se jeden druhému zalíbili, vzniká vlastně ze strašné obavy ze samoty, která pronásleduje lidi na této zeměkouli.


Ó samolibosti! Jsi páka, kterou chtěl Archimédés pohnout zeměkoulí.


Podle našeho mínění je na celé zeměkouli za století (a možná ještě déle) sotva víc než stovka lidí, kteří se snaží opravdu porozumět tomu, co čtou, a nedívají se na to jen jako na nálepky na kelímcích s hořčicí.


Venku se zelená rozkvetlá zahrada. Obloha je bledě modrá. Ptáci hlučně prozpěvují. Je tu dobře. Aby člověk poznal, jak je tady dobře, musí obeplout celou zeměkouli.


Z nitra lesa, kde mám své skryté zvířecí doupě, vycházím prakticky jen pro vodu k potoku podél cesty, kde je silnější proud, takže nikdo z lidí nevidí mne a mé štěstí, a ani Já nevídám člověka a jeho odpudivost. V rámci omezených možností a v rámci dnešního neutěšeného stavu světa je to tu dokonalé pro jednoho misantropického poustevníka, který hledá klidné ústraní pro své meditace a pokoj od všech lidáků zeměkoule.


Lidáka jsem dnes neviděl, ale přece jsem zaznamenal jeho škodlivou přítomnost podle paseky, kterou nadělal svými nenechavými prackami. Kdosi zřejmě dopoledne vysekával trávu okolo malých smrčků - ještě jsem cítil vůni čerstvě posečené trávy. No dobře, dejme tomu, ačkoli je to úplně zbytečná práce, stromy přece rostou samy - ale proč to lidské hovado muselo vejpůl přelomit také všechny bezové stromky v okolí, to je záhada, jíž může porozumět a ji vysvětlit zase jen chorý mozek člověka, Já si to vysvětlit nedovedu. Chápej: nepodřezal je, neuříznul u země; pouze je zlomil vejpůl a nechal být. Jako kdyby se těm stromkům mstil, jako kdyby to měl být nějaký úchylný trest někomu pro výstrahu, pranýř, říkající a oznamující celému lesu: "Tady vládnu já, člověk, ředitel zeměkoule! Země by se zastavila, nebýt mne, odborníka na slovo vzatého!"


Mám dost. Mám dost všech lidí v tomhle městě, v téhle zemi, na celé zeměkouli. Nenávidím je, vždy jsem je nenáviděl a nenávidět budu. Nikdy to nebude jinak, protože lidé jsou zkrátka sběř, kterou lze jen nenávidět a co nejvíc se jí vyhýbat.


My lidé, vládnoucí ohromnou krásnou zeměkoulí, vzácným složitým umem a bohatými city, musíme se obávat, že přijde ten nejhloupější a nejmizernější člověk a prostou holí rozštípne nám lebku... jako prázdný hliněný hrnec, v němž nikdy ničeho ani nebylo... Jakoupak úlohu hraje potom tento um i tyto city?!
(Arcybašev: Lidská vlna)


Tak jsem přemejšlel vo tom bejt zeměkoulí. Ale rozmyslel sem si to: to by totiž chtělo furt se točit na jednom místě v luftě.


Představíme-li si, že za milión let přeletí prostorem kolem zeměkoule nějaký duch, pak neuvidí nic než hlínu a holé útesy. I kultura i mravní řád - všechno zajde a ani lopuchem nezaroste.
(Čechov: Pavilón čís. 6)


Budoucnost mi dá za pravdu, že lidstvo je jen přechodná vyrážka na tváři zeměkoule, jen pubescentní beďar na nose dospívající Matky Země, jen dermální flíček, který časem pomine!


Pokud jde o zmrtvýchvstání na této zeměkouli, děkuji pěkně! Pokud jde o vědomí, jemuž se těším, to je náhoda, úkaz jednoho okamžiku jako bublina utvořená na hladině vody.
(France: Ametystový prsten)


Zeměkoule, živý život na ní, a zejména život lidský, zdá se být nedorozuměním v kosmu, trapností, nekonečným týráním. Přec si nemohu při rozvrhu koncepce tak velkolepé, jakou je kosmos, myslet a rozvádět, že Bůh si z rozmaru na vteřinu oblékl maškarní kostým Satana a porafičil to tak, aby vše živé zde na zemi spělo k neodvratnému zániku, v prach se obrátivši, a abychom se tu my, červi, donekonečna trápili v začarovaném kruhu nedospění, krutosti a stalinství. Proč by to byl činil? Anebo mu něco uklouzlo pod rukou? Vypadá to absurdně, ale právě adjektivum absurdní je nejvhodnější... Jít do koupelny a oběsit se.


Ještě 500 roků u vás, 300 v podsvětí, - a křesťanství zmizí, - a započne nový život... Ale tuším, že ten nejhořčejší kalich budu muset ještě vypít - vždyť vlastní kal vzniku křesťanství je i v podsvětí skoro neznám, - a cítím, že mne teprve teď udusí. Bude to hrozné, až vyjde vše najevo! Ale konečně bude nejhorší špína, která zeměkouli kdy potřísňovala, smyta, - a já očištěna...
(Klíma: Bílá svině)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm