Je třeba uvážit

13. května 2019 v 18:09 | Misantrop

Že plození a smrt je třeba pozorovat jako něco patřícího k životu a podstatného pro tento jev vůle, vyplývá z toho, že obojí se nám podává jako jen výše potencované výrazy toho, z čeho také sestává celý ostatní život. Ten totiž není vůbec nic jiného než stálé střídání hmoty za pevného trvání formy.


Je třeba uvážit, oč se jedná!... Hrdinovi mého románu U poslední čáry Naumovovi zdála se jeho myšlenka o nutnosti sebevražedného zničení lidského pokolení, proto, aby se ukončilo zbytečné lidské trápení v budoucnosti, nejvelkolepější humanitou. Jeho protivníkům se zdá zrovna tak opravdově, že humanita spočívá právě v prodloužení a zachránění života za každou cenu...


Těm, kteří dávají zákony, by nemělo uniknout to, co jim uniká, že totiž při omezování velikosti majetku je třeba omezovat i počet dětí.
(Aristotelés: Politika)


Je třeba trpící udržovat nadějí, jíž nemůže odporovat žádná skutečnost - nadějí, jež nemůže být odbyta splněním: nadějí na onen svět. (Právě pro tuto schopnost udržovat nešťastníka byla Řekům naděje zlem všech zel, zlem nejzákeřnějším: zůstalo na dně sudu zla.) - Aby byla možna láska, musí se bůh stát osobou; aby se nejspodnější instinkty dostaly k slovu, musí bůh býti mlád. K roznícení žen je třeba postavit do popředí krásného světce, k roznícení mužů Marii.


Víra v nesmrtelnost duše je civilizaci třeba.
Bez ní by se nešťastníci neodevzdávali svému osudu.
(France: Ametystový prsten)


Zbraň je třeba zuřivci vzít a ne mu ji do rukou dát.


Není nám vskutku třeba žádných mrtvých, jestliže se nechceme sytit jejich masem jako masem obětí, ale je nám třeba dobrých mužů, vy ničemové.


Mnohdy, obzvláště děti, je třeba nutit k požívání masa, pokud ještě mají přirozený instinkt. Teprve, až si na maso zvyknou, začíná jim chutnat.


Nastal čas uvést vše na pravou míru.
Falešné moralizování a okultní nesmysly je třeba opravit.


Všechno se nedá vypovědět, je třeba výběru. Ale ve výběru pramenů převládne určitý záměr a protože se mění podle zaměření spisovatele, nebudou nikdy dějiny spolehlivě zachyceny.


Je třeba proto číst pokud možno samy původce, zakladatele a objevitele věcí nebo alespoň uznávané velké mistry oboru a kupovat z druhé ruky raději knihy než jejich obsah.


Je třeba podřídit formu myšlenkám,
aby je řeč bez námahy sledovala tam, kam ji povedou.


Je třeba rytmu ducha k tomu, abychom pochopili hudbu v její podstatě; dává tušení, inspiraci nebeských věd, a co duch z ní smyslově pociťuje, toť ztělesnění duchovního poznání...


Aby se stal někdo kapounem, k tomu je třeba velmi málo. Je třeba vybrat myšlenečku velikosti špendlíkové hlavičky, zamilovat si ji jako sebe sama a potom s klidným svědomím měřit tímto ohromným měřítkem všechny jevy, jež probíhají před očima. Pak kapoun tloustne a stává se výborným soudcem a neomylným řešitelem osudů celého světa.


Je třeba mít se neustále na pozoru; neboť oni nesnesou, aby bylo něco, cokoli, svobodné. Ano, vskutku: jen "vo to jim, kurva, jde!"


Za svobodu je třeba, ba nezbytně nutné i život nasadit; a naopak, otroctví je nejhorší pohroma, která může člověka postihnout.


Svobodu si stvořiti a posvátné Ne i k povinnosti: k tomu, bratří moji, je třeba lva.


Je třeba odhodit zátěž, abychom se vznesli výš.


Nelze určit nějaký prostředek, s jehož pomocí by se člověk mohl stát svrchovaným: je třeba, aby jím byl, a potom mu svrchovanost nemůže být nijak odejmuta; ale pokud mu není dána, dosáhnout jí nemůže.


Jedná-li se o splnění nějakého nízkého účelu, bude se k tomu jeden člověk hodit téměř nebo úplně stejně jako jiný; pokud jde o vyšší účel, je třeba vzít v úvahu kvality jednotlivce.
(Thoreau: Chůze)


Je třeba osvojit si určité volní rysy, nezbytné pro život ve volné přírodě. Častým pobytem v divočině získá rehabilitované zvíře všechny potřebné návyky v tom, jak se chovat.


Aby byla vypěstována zdatná těla, je třeba prosté, ale zdravé a dosti vydatné stravy; dále výcviku, ne sice přepjatého, ale usilovného, je třeba zcela si zvyknout snášet výkyvy počasí.


Všem byla při zrození vtisknuta do ruky svíčka. Milióny běží se svíčkou v napřažené ruce. Jen nemnozí však přišli na to, že je třeba svíčku zapálit. A jen velmi nemnozí z těchto nemnohých, kdo vůbec svíčku zapálili, přišli na to, že je třeba svíčku uchopit ne za nohu, ale za plamen, a to ne proto, aby jej uhasili, ale aby jím propálili dlaň.


Říci, že člověk se dává zdarma, je absurdní a nepochopitelné. Kdo tak jedná, není při dobrých smyslech. Řekne-li se totéž o celém národě, je třeba předpokládat, že jde o národ bláznů, ale bláznovství se také nemění v právo.


Objekt, jenž nám poslouží, nemá žádné právo na naši vděčnost, vždyť všechno dělal pro sebe. Už sama existence takového člověka je pro silnou povahu ponižující a je třeba ho nenávidět nebo se ho zbavit.


Smrt je nevyhnutelný konec všeho. Je lepší uspíšit tento konec u těch, kteří se míchají do naší věci. Popravujeme tak chytře, že nikdo nemá žádné podezření, ani samy oběti našich rozsudků smrti. Umírají, když je třeba, jako na nějakou normální nemoc. Těmito metodami jsme vymýtili protesty proti našim příkazům.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm