Leibnizova věčná filosofie

31. ledna 2020 v 14:37 | Misantrop

PHILOSOPHIA PERENNIS
Věčná filosofie
Leibnizovo pojetí filosofie, jež je stálá, neměnná, jednotná a dokonalá, přičemž každý k ní nalézá svoji cestu, svůj přístup, nahlíží ji vlastním úhlem pohledu, prostřednictvím svých vloh, své individuality, ji otvírá a noří se v ní.


Filosof zavrhuje manželství včetně toho, co by ho k němu chtělo svádět, - manželství jako překážku a porážku na cestě za optimem. Který velký filosof byl dosud ženat? Hérakleitos, Platón, Descartes, Spinoza, Leibniz, Kant, Schopenhauer - ti nebyli; ba nedokážeme si je jako ženaté ani představit. Ženatý filosof patří do komedie, taková je má věta.


"Být, znamená být jediný." (Leibniz)


Kdyby byl každý opravdu uzavřen sám do sebe jako monáda (z řec. monadikós - jedinečný, je u Leibnize individuum, navenek uzavřené a neovlivňující jiná individua. - pozn. Mis.), nemohli bychom mít ten prchavý pocit sounáležitosti s jinými živoucími bytostmi, který je základním pramenem etiky.


MUNDUS HIC EST QUAM OPTIMUS
Tento svět je (ze všech) nejlepší
(G. W. Leibniz, Eseje o theodicei)
Existuje nekonečné množství světů, protože však Leibnizův bůh je neskonale dobrý, vybral nám ten nejlepší.


Který blbec se to uřekl, že tento svět je pomyslitelně nejlepším ze všech možných světů? Diderot? Voltaire? Spinoza? (Autorem výroku není ani jeden z nich; tím "blbcem" byl Leibniz; Voltaire naopak tento jeho výrok kritizuje a zesměšňuje v komedii Candide. - pozn. Mis.) Krása světa!? Dnes Most a Litvínov! A jeho osazenstvo? Skutečně by člověk dal na démony, kteří si ke své a nejiné potěše zaranžovali revue příšernosti a zlotřilosti, ale hlavně vazké a proolejované prolhanosti. Jenže svět nikdy jiný nebyl, není a nebude!


Kant byl, jako Luther, jako Leibniz, o brzdu víc v německé poctivosti, jež beztak neměla pevného kroku.


Šprýmovní filosofie univerzit, v níž jako předtím hraje hlavní roli spekulativní teologie; to je filosofie s gáží a honoráři, ba dokonce vyznamenávaná tituly dvorních radů, která pyšně čtyřicet let shlíží ze své výšky na lidičky, jako jsem já, vůbec si jich nevšímá, a starého Kanta, s jeho kritikami, by také srdečně ráda opustila a nechala z celého srdce žít ve výšinách Leibnize.


"Elixír lásky!" zasmál se bezděky doktor. "Ale tak to je, věda přišla do módy, páni sobě s ní zahrávají, aby se jen pobavili, a proto brzo se unaví. Pravdu má Leibniz, že se člověku konečně sám rozum zhnusí a věda že se mu stane nudnou. Pak nastane fantastika a vše, co má půvab tajemného a zázračného."


NIHIL EST IN INTELLECTU, QUOD PRIUS NON FUERIT IN SENSU,
NISI INTELLECTUS IPSE
V rozumu není nic, co nebylo dříve ve smyslech,
mimo rozum sám
(G. W. Leibniz, Nové pokusy o lidský rozum)
Výrok, na nějž se odvolal J. Locke, doplnil racionalista Leibniz polemickým dodatkem: nisi intellectus ipse - mimo rozum sám.


Z knihoven budou nakonec města, říká Leibniz.


Pozdravil jsem ji, pohladil její horký krk a optal se jí na jméno. Kobylka zafrkala, což by mi bývalo jako odpověď plně postačilo, dívka však odvětila něco jako "Vinárna" nebo "Binárna", přesně nevím, ani mě to příliš nezajímalo; to byla jen čistě seznamovací fráze, která navíc vůbec nepatřila té dívce, s tou se nikdo nebavil. Stejně jsou všechna zvířecí jména blbá jako ten, kdo jim je tak blbě dává. S koňmi se to má zrovna tak. Kde jsou slavná jména, jako je například Pegasus, Einhorn, Búkefalás, Rocinante, Ohnivý oř, Nezkrotný vítr, Tátoš, Sleipni, Šemík, Kalkí, Kentaur, Vihar, Balius, Xantus a další a další? Lidská vynalézavost, originalita a poetičnost ve vymýšlení a výběru jmen pro plnokrevná zvířata, a pro zvířata vůbec, se rovná nule. Nulová jména lidem, nulová jména zvířatům. Nula od nuly pošla. Úhor a slať. Neživá poušť. "Vinárna"? To musel být někdo ožralý. Nebo "Binárna"? Tedy něco jako Leibnizova dvojková číselná soustava? Binární počet? To už ji rovnou mohli pojmenovat "Kompaktní deska"!


Exercitium arithmeticae occultum nescientis se numerare animi. - Aritmetické cvičení mysli překrývající neznalost počtů. - Kdyby se nám podařilo nějaké dokonale správné, úplné a do jednotlivostí jdoucí vysvětlení hudby, tedy zevrubně zopakovat to, co vyjadřuje, v pojmech, bylo by to také dostatečné reprodukování a vysvětlení světa v pojmech, nebo něco, co zní stejně, tedy pravá filosofie a že bychom tedy mohli výše uvedený Leibnizův výrok, který je z nižšího stanoviska zcela správný, ve smyslu našeho vyššího náhledu hudby parodovat: Musica est exercitium metaphysices occultum nescientis se philosophari animi - Hudba je metafyzické cvičení mysli překrývající filosofickou neznalost.


Útěcha? Jen hudba, hudba proto, protože na dosud nevysvětlitelný způsob odkazuje k vyšší inteligenci, protože je avízem, že existují ještě jiné světy, než je ten náš, nejhorší ze všech myslitelných. ("Nejhorší ze všech myslitelných světů" - obrácená teze Leibnizova. - pozn. Mis.)


Nadarmo - to bylo vždy dílem Němců. - Reformace; Leibniz; Kant a tak zvaná německá filosofie; války "za svobodu"; Říše - pokaždé něco, co tu již bylo, něco nenávratného, narazí na nějaké Nadarmo...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm