close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Ať hrom burácí!

13. dubna 2020 v 9:33 | Misantrop

Perunův hrom ohlašuje blížící se bouři. Jako na zavolanou. Horko je příjemné, ale pršet vláha také někdy musí.


Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše
proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh,
Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat
na tom světě žádný.
(Hej, Slované)


J. V. Sládek: Má rodná mluvo...
Ó zvuč a zpívej, hlahol a bouři,
ty mluvo vítězná chudého lidu!
Když hlas tvůj urdoušen v krvi a kouři,
hlahol nám u krbu v domácím klidu -
až jednou zabouříš jako hlas hromu
od horstva k horstvu přes český luh -
bude zas dědicem ve vlastním domu
ten, jehož dědicem chtěl mít zde Bůh!

Kollár: Slávy dcera
Horší, nežli divé války, hromu, ohně divější,
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.


Cožpak můžeš říci: Toto jest! Když přece všechno pomíjí, když všechno se přežene rychlostí hromu?


Přiletěla zpráva od Krušných hor a udeřila jako hrom z čista jasna: že Němci již pole sbírají, že císař nebude do jara čekati, že teď už se chystá do Čech.


Kyklópové měli hlas jako burácení hromu a mysl náchylnou k zločinům.


Saháš po hromu? Dobře, že vám, bídným smrtelníkům, nebyl propůjčen! To je tak způsob tyranů, rozdrtit ty, kdo vám nevinně odporují, a tak si pomoci z rozpaků.


Kvůli čemu vede král své bitvy, které předčí blesk i hrom zběsilostí a zkázou? Chtějí mít konečně uspokojení.
(Grabbe: Don Juan a Faust)


Známý straširybka Václav II. zalézal při sebemenším zadunění hromu do skříně se svatými ostatky.


Ve skal hrudi obnažené
prach se znímá s řevem hromu,
v jejich pleci rozražené
zejí děsné rány lomu.


Vztýčený perlík, hrom, který dosud neuhodil! Ale uhodí! Vzdej se, kováři! Ne! Rozmysli si, kováři! Ne! Musíš! Ne! A Ratkin nahlas křičel: Ne a ne! A bylo mu, jako by se dával na pochod za zvuků hudby, pod výbojně vlajícími prapory...


Klíma dokázal vytvořit dílo, kde hrom bije do ledovce.


HROM ZNAMENÁME PO BLESKU
HROMEM se třesou nebesa siná,
protože éterné mraky, co vysoko letí,
jak na ně útočí vichry, se navzájem srazí;
neboť od jasné strany to neduní z nebe,
nýbrž čím hustší je hejno mračen, tím spíše
se odtamtud strhne rachot a hromová rána.


hrom burácí! Že hrozí zničit farmářovu úrodu? Tobě tu hrozbu neposílá.


V noci se blýská a vzdáleně duní hrom, leč bouřka nepřichází. Podle prodlevy mezi zablýsknutím a hřměním vypočítávám vzdálenost bouře na přibližně dvacet kilometrů. Nás tedy minula.


Kos se bouřky neděsí,
když hrom a blesk burácí;
na vrch stromu sedne si -
a má z toho legraci.


Fialový hrom dostal domácí vězení, poněvadž práskl do kardinálů na římském koncilu. Darmo se vymlouval, že koncil odhlasoval, že rouhači mají bleskem být usmrceni.
(Hašek: Fialový hrom)


Proto také, jako Hannibal dostal od svého otce Hamilkara za slavnostní a posvátné přísahy rozkaz pronásledovat Římany, pokud bude živ, tak i já mám příkaz, abych tu přebýval tak dlouho, dokud tady hrom do nich neuhodí a neobrátí je v popel, neboť lidé jsou tak zatvrzelí, že nevzpomínají, necítí a netuší zlo, které od nich přišlo, přichází nebo přijde, anebo cítíce je neodvažují se, nechtějí ani nemohou je vyhladit.


Hrom aby do toho bacil! Nebo alespoň do toho hovada...


A jestli něco jako tentononc, víme, nebo něco podobného, ať nám ruce upadnou nebo ať do nás na místě hrom uhodí!


"Rodiče byli otec a matka." Tyto necudné výrazy, ve skutečnosti ovšem čistě vědecké, padaly do rozpačitého mlčení jako rachot hromu.


Bouří, blýská se, hromy bijí, ale neprší. Nechci vidět, až se jednoho dne rozprší, aby nastalo vyrovnání, které musí zákonitě přijít. To pak bude pršet dlouho a hodně. Stejně tak nechci vidět, až jednoho dne dojde k vyrovnávání v lidské společnosti, které rovněž musí zákonitě přijít. Jak k tomu, tak i k onomu jednou dojde - a pak potečou proudy lidské krve jako spásný déšť, na který už dlouho celá příroda čekala. Už teď se zatahuje a zní vzdálené hromobití!


Ale kolaps nepřijde náhle jako úder hromu, ten konec je právě v chodu. Degeneráti lidského rodu již dospěli dávno do stadia, odkud není návratu.


Hrom burácel jako kanonáda a země se chvěla jakoby pod údery pneumatického kladiva. Zdá se mi, že nám ty bouře rok od roku přibývají a že jsou silnější. Jednou stejně bezbožná příroda nastolí pro člověka takové nepříznivé podmínky pro jeho život, že napraví svůj omyl a vyhladí lidstvo. - Ukonejšen těmito myšlenkami, usínám. Probouzím se do tiché tmy. Po bouři je veta, jen kapky vody tiše tepou do celty stanu, jak skapávají z ratolestí posvátného dubu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:
https://sites.google.com/site/misantropuvfilosofickyslovnik/home

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm