Bdělý buď!

26. dubna 2020 v 17:10 | Misantrop

V bdělém stavu se zabýval přemýšlením o tom, co se mu zdálo. V bdělém stavu býval skleslý. Stále vás sledovaly ty oči a obklopoval ten hlas. Ať člověk spal nebo bděl - nebylo úniku. A jednou - Winston si nemohl vzpomenout, zda pod drogami nebo v normálním spánku, nebo dokonce v bdělém stavu - mu čísi hlas zašeptal do ucha: "Neboj se, Winstone, chráním tě."


Obrazy promítnuté bdělým lidem příliš rychle na to, aby si jich mohli všimnout nebo si je vědomě zapamatovat, se vynoří v jejich snech.


Snění v bdělém stavu je možná stejně důležité jako sny, a stejně nepředvídatelné i stejně silné. Po celý život, jako bezpochyby mnoho jiných, jsem si s touž rozkoší představoval, že jsem neviditelný a nehmotný. Tím zázrakem jsem se stával nejmocnějším a nejnezranitelnějším člověkem na světě.


Snažím se rozvrhnout si svůj denní program tak, aby se můj bdělý život co nejvíce posunul do nočních hodin. Jedině tehdy jsem trošku spokojený, poněvadž v baráku pitomém je ticho a svatý pokoj od lidáků jen pozdě v noci, když konečně upadnou do bezvědomí. Za bílého dne, když vstanou, se nemohu na nic soustředit kvůli neustálému štěkání čubky i kvůli jinému hluku, jejž ta havěť hnusná sousedská natropí.


Za tiché prahy
žoldáctvo se vtírá,
vyhání z nich skřítky bdělé,
staré jejich bydlitele.


Také stíhačky a pronikavě hlasitá siréna zmrzlinářského vozu mi nedávají spát. Jsem po všech stránkách unavený, ba přímo znavený bdělým životem, a ještě k tomu tohle.


Ten podivný zvuk, ozývající se za zavřenými, zatemněnými a utěsněnými okny mého pokoje, vzbudil ještě naposledy toho dne mou bdělou pozornost. Otevřel jsem okno, jako bych otevíral dveře do koncertní síně, a nyní jsem již bezpečně v nočním dosud tichu rozeznal typické řachtání drozdů kvíčal. Vzrušeně jsem zašeptl: "Á, noví sousedé!"


Potom se jdu projít po lese, abych zahnal tíživé vzpomínky, které se mi ihned usadily v příliš bdělé a nezaměstnané mysli. Ne že bych je tou chůzí cele zahnal, to ne, spíš jsem je jaksi rozběhl a tím nadnesl, takže se zdály lehčí, a také je občas přerušilo usměvavé sluníčko, čiperný ptáček či dvě hravá a neposedná srnčí mláďata. Příroda utěšuje, protože neumírá a poněvadž její tvorové jsou jakoby věčně mladí a svobodní - tak, jak se cítím být v přírodě i já, člověk v této době osiřelý a zarmoucený.


Nepřekonatelnou bariérou mezi Mnou a Jimi je spíš ta moje vlastnost, že jsem oproti nim příliš střízlivý, příliš probuzený… Střízlivý se s opilcem také nedomluví; a kdo je vzhůru, v bdělém stavu, ten se také se spáčem na ničem nedohodne.


V obydlí boha Spánku panuje věčné, hluboké ticho, takové ticho, jaké si nikdo z lidí neumí představit. Bdělý kohout tam nikdy nebudí svým zpěvem, neštěkají tam psi, nešelestí tam větve stromů, které na zemi rozechvívá mírný vánek, nikdy tam nezazní lidský hlas. Je tam věčný, němý klid. Jen potůček tam bublá, ale ten právě ukolébává v spánek.


Jako by mezi bim a bam
váš bdělý život byl ten tam.


Plynulý tok normálního času zažíváme jen při plném, soustředěném, bdělém vědomí, nejlépe ještě tak podporovaném nějakým časoměrným přístrojem.


Nutno částečně ztratit bdělé vědomí. A co se stane s tělem, které ztratí vědomí? Skácí se na zem a leží. Poloha ležmo je tedy nejpřirozenější polohou přemýšlejícího.


Jsa zcela bdělý mezi ospalci, ten, kdo dosáhl moudrosti, postupuje vpřed - jako závodní kůň předstihne tažného koně.


Buď bdělý a ostražitý. Nepřítel číhá. Varuj se žen.


PROVIDEAS CAMPUS OCULOS HABET ET NEMUS AURES
Bdělý buď! Pole má oči a pozorně naslouchá háj.


Jsi-li bdělý, nepotřebuješ žádnou disciplínu. Jen lidé, kteří hluboce spí, potřebují disciplínu - protože ti nevědí, co dělat. Upanišady říkají, že když se dostaneš do nejhlubšího jádra bytí a staneš se bdělým, naprosto si uvědomujícím, co se děje, víš, že jde o prakrti - přírodu - která vše vykonává. Ty jsi vždy pouze svědek - puruša.


Když pak Pýthagorás prozkoumal vše svou bdělou prací a duchem,
předkládal veřejně nauku svou a mlčícím žákům.


Bdělé slunce a luna, jež vozí své světlo
kol otáčivé a veliké svatyně světa,
o střídě ročních dob nám ponětí daly,
a že to běží dle pevného počtu a řádu.


Milovaní a pomýlení křesťané - vězte, že jste pod bdělým dohledem všudypřítomné ničitelky, která vás jednoho dne smete z povrchu zemského, vyžádavši si milosrdně vaše životy!


Nikdy ze mne nebude rodič. Je to pěknej podfuk. Člověk riskuje, aby vychoval bytost, která touží po jeho smrti a nekonečně ho nenávidí. Bytost, která se na začátku není schopná nasytit ani obléct, ale pak díky vaší bdělé výchovné péči vyroste a bude trvat na tom, že jste to zmrvili.


A málo mrzí mě, když censor bdělý
znemožní vtipkařům, by volnost psáti měli.
To všecko, věřte mi, jsou slova, slova jen!
Já jinou, lepší snad svobodu chtěl bych míti
a jiný, lepší snad o právu chovám sen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm