Hleď to jasné oko

29. května 2020 v 21:53 | Misantrop

Poslyš, co svět má tělísek, o kterých uznáš
jistě, že jsou, ač oko je nemůže vidět!
Vlhkost a voda kterak se vypaří v parnu, to nespatříš okem.
V maličké částky se rozešla vlhkost,
tak malé, že oko je nemůže uvidět vůbec.
Prvotní tělíska okem je nemožno vidět.


Učenci tvrdí, že oko zvířete, které je jiné než naše, vidí také jinak než my... A mé oko není s to postřehnout tu novou bytost, která mne zotročuje. - I uvažoval jsem dále: mé oko je tak slabé, tak nedokonalé, že nerozezná ani hmotná tělesa, jsou-li průhledná jako sklo!... Kdyby mi stálo v cestě zrcadlo bez stříbřitého podkladu, narazil bych na ně jako pták, který vlétl do pokoje a bije křídly do oken. Což koneckonců nešálí a nesvádí na scestí mé oko na tisíce věcí? Jaký tedy div, není-li s to postřehnout novou bytost, již prostupuje světlo.


Všemu, nač jenom oko nebe zírá,
na zemi, moři, stanovena míra.


Napravo šíře hledím, nalevo zrak bystře otáčím,
než mé darmo oko v Slavii Slávu hledá.


Oko dobrého plní se neobyčejnou tesknotou. Hoch to neví. Oko dobrého nemá, proč by zatesknilo nad vlnou nebo nad vážkou; leč nad srdcem hocha zatesknilo.


Přijď, noci, a zakryj lítostivé oko dne!


"Neví se, kde jsou prameny Nilu," řekl si Julián, "lidskému zraku nebylo dovoleno vidět krále řek ve stavu pouhého potůčku: žádné lidské oko nesmí také vidět Juliána jako slabocha, a to předně proto, že slabý není.


Hleď to jasné čelo, oko,
jak se leskne pod ním bystře.
Pak mi pověz, zda zde dříme
pouhý jen stín nejmenšího strachu?


Jeho bystré oko dopadalo hloupost všude, ať se skrývala ve sloupcích novin nebo dokonce v řádcích krásné knihy.
(Maupassant: Studie o Gustavu Flaubertovi)


Goethovo oko, to velké oko otevřené do vesmíru, svobodnější, pravdivější, pronikavější než jeho inteligence, vystihlo jediným pohledem všechno: všechno podstatné z Beethovenova génia, z jeho jedinečné osobnosti.


Genialita je schopnost chovat se čistě nazíravě, aby zůstal jen čistě poznávající subjekt, jasné oko světa.


Kam oko světem dosahá: neznám v zápasech se srdcem a s myšlenkou spojence ani zpovědníka.


"Byla to vůle Boží, má drahá" nebo: "Teď je v rukách Božích, synu." Podobné fráze by se pánbíčkářům moc hodily, aby mohli omlouvat Boží nemilosrdnost a přimhuřovat nad ní oko.


Množte se a naplňte Zemi, ať se mé oko potěší vašimi stálými rozbroji.


Ó lampo se stříbrným hořákem, oko na tobě nemůže utkvět a osvětluješ nejmenší podrobnosti Stvořitelova chlívku novým mocným ohněm, jako bys byla kořistí svatého hněvu.


Nic není nekřesťanštějšího nežli církevní hrubosti o bohu osobním, o "království božím", které přijde, o "království nebeském" na onom světě, o "synu božím", druhé osobě trojice. To všechno je - budiž mi prominut výraz - pěst na oko - ó na jaké oko!


Na oko svatý - dobrý - stěna nabílená jen.


Čím tupější je oko, tím dále sahá dobro!


Oko hledí daleko, a mysl ještě dále.


Já zvykl oko svoje na věčnost.
(Byron: Manfred)


Krajem zelených kočiček, pučících prutů. Lká to, viď!
V čepice vrchů, kde břízky bílé, jak sobolí,
slunce svých paprsků vyšívá, zlatou vplétá niť,
jaký jas oslepující! Až oko zabolí...


Nejdřív, pravda, trochu zarostete mechem, ale to nic, to jen chcete zapadnout do vší té drsné nádhery - nechcete tu přece být jako pěst na oko!


Lesy, paseky plné vřesu a žlutého hlodaše, shluky sosen, zářivé rybníky, nad nimiž se skláněly břízy a v nichž rostly lekníny a rákosí - to bylo tak krásné a úchvatné pro jeho oko, zvyklé na vyprahlou americkou poušť.


Mezi starými, vysokými stromy se rozvíral daleký, osamělý výhled na řadu horských vrcholků, kam až oko dohlédlo.


Tam na tichou si zdřímnu chvíli,
pak živé oko vzhlédne zas,
pak zanechám tu šat svůj bílý,
svou čistou roušku, věnec, pás!


Z rostlin spočine mé oko nejradostněji na řídce po lese rozsetých jednotlivých náprstnících. Jsou smrtelně krásní, jsou smrtelně jedovatí.


Oko se pohledem nikdy nenasytí!


oko se již nepotěší tím, co zří.


Mnozí by tak rádi potěšili oko své lidským utrpením a vykoupali svůj žal v lidské krvi, avšak nemohou, sami jsouce pouze lidmi, a tak jsou bezradní. Z této bezútěšné bezradnosti se pak rodí zvířecí tragédie namísto lidských.


A zde pak mohlo vidět oko lidské
nestoudnost, drzost, skutky násilnické.


Všichni, všichni jsou do jisté míry šelmy, avšak žádný nechce se přiznat a staví se tím či oním, jen ne tím, čím je. A když to vidí zdravé oko a poví to duši ve zdravém těle, jak by se nesmála nad takovou pošetilostí a přetvářkou!


Kdo zavleče koně do války,
nespatří už oko Polárky.


Oko lidské nezná spravedlnosti:
nic neutrpěv, mnohý s prvým pohledem
už nenávidí, aniž pozná nitro dřív.


Říká se "oko - do duše okno". Já v jejich očích nevidím nic než nečistého ducha.


Stanou-li se jednou z dnešních poloopic "lidé", bude zahledění se v oko svátečním úkonem.
(Klíma: Hledění do očí)


Lidská pýcha je to, jež píchá v oko trpitele; v oko trpitelovo se zabodávají lži-slova jako mučednický kůl, avšak zemřít mu nedají; v oku trpitele, jenž zná celou neokrášlenou pravdu o člověku a jeho "dovednostech".


"Prosím, neračte se urazit!" děl sladký, "ale to, co jste řekl, je vskutku trošinku směšné! Checheche!" - Oko Romaniho zasršelo blesky. Ale zkrotil se a mlčel.


Je zbytečné léčit oko bez hlavy.


Mdlý purpur večerní
za tvého letu bledne.
Jak hvězdu v světlém dni
oko tě nepostřehne.
(Shelley: Skřivánkovi)


Ještě že jsou ta zvířata na světě, že se má ustarané a lidmi znavené oko misantropovo čím potěšit ve světě zamořeném lidmi.


A oko mé nelidské zkonejší se, když tě nevidí. Ó člověče, kéž bych tě nikdy nepoznal!


Neuzří mě oko, jež mě vídávalo, budou-li mě tvoje oči hledat, nebudu tu.


Tvář s černým knírem shlížela ze všech nároží, kam oko dohlédlo. Jeden visel na průčelí domu hned naproti. VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE, hlásal nápis a tmavé oči hleděly upřeně do Winstonových.


"Big Brother"? Toto Orwellovo slovo pro vševidoucí oko státu je výrazem celého lidského stáda, ne jen jedné reality show. "Big Brother" je totéž co "Rakovina".


Zanícené oko nejraději spočine na tmavých, nelesklých barvách a odvrací se od záře a světla. Stejně tak i obec, která se dostala do tíživé situace, je zmatena a pro svou slabost je příliš citlivá, aby snesla otevřená slova v době, kdy je nejvíce potřebuje, protože za daných poměrů není možná jiná náprava chyb. Proto již předem kope hrob tomu, kdo se odvažuje mluvit otevřeně.


Naše civilisace je u konce s každou pravou produktivitou. Neboť kam naše oko dohlédne, všude jsme ovládáni módou.


Společnosti kapitulace vládne pohlcující oko TV obrazovky.


Stačilo by, aby bílé oko filmového plátna obráželo světlo, které je mu vlastní, a bude moci vyhodit vesmír do povětří.
(Buñuel: Poezie a film)


Jediné oko zasazené do ametystu přislibuje víc než celý osleplý les lidstva.


Osvobozen od čeho? Co Zarathustrovi po tom! Jasně však nechť mi věstí tvé oko: osvobozen k čemu?


Jeden prokurátor nevěrec si opatřil nádherně vázané Bourdalouovy spisy a podotkl: Tím si udělám oko u kněží.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:
https://sites.google.com/site/misantropuvfilosofickyslovnik/home

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm