Obrazy dokonalého uvolnění

23. května 2020 v 16:22 | Misantrop

Když bylo hůř a hůře, když poddaný lid sténal v robotě, utěšoval se králem Ječmínkem, věštbou o lepší budoucnosti. Když pak za císaře Josefa poddaným značně uvolněno, počínali všude po dědinách věřiti, že přišel zaslíbený král Ječmínek, že nastává toužená doba, kdy bude robota úplně zrušena a plná svoboda všem dána. Proto také lid ani neuvěřil, když došla novina, že císař Josef umřel. - Že je živ, takové přesvědčení se v lidu ujalo, a že se jen ukryl před pány, kteří nepřáli uvolnění selského lidu, že císař mešká v přestrojení mezi lidem a obchází dědiny. A říkali mu zase Ječmínek.


Rád sedávám na takovém pahorku s výhledem na lužní les. V ozvěnách se tam ozývají ptáčci, jejichž hlásky se šíří daleko. Je to velmi tiché a klidné místo, působící to správné uvolnění pro hluboké rozjímání. Starostí mám stále plnou hlavu, proto tak vysoko vyzdvihuji ty vzácné prchavé chvíle naprostého uvolnění a štěstí v lůně mého lesního úkrytu.


Daleko v mé lesní zahrádce, kam zřídkakdy někdo zajde, docházím konečně krátkodobého uvolnění. Příroda přece jen utěšuje zarmoucené srdce a mysl znavenou neustálou bolestí. - Je mi v lese smutno. Jeden den pro změnu, pro uvolnění a pro soustředění v naprostém osamění bohatě stačí. Pozoruji roztomilé veverky, které čile běhají kolem mne, nehybně sedícího a přemýšlejícího. Jaká milá zvířátka! Jak dovedou zarmouceného člověka povzbudit v jeho žalu!


Tyto autentické zážitky miluji na svých toulkách lesem nejvíc. I uprostřed okolní lidské pekelné vřavy lze občas najít uvolnění a oddych od totálně zhumanizovaného světa v podobě takovýchto bukolických scén. Jinak by vůbec nemělo cenu žít.


Jasně červená pláštěnka a meč blýskající se ve slunečních paprscích dovršují onu proměnu, tváří v tvář umírajícímu zvířeti zalitému potem a krví, a odhalují fascinující stránku celého představení. To vše se odehrává pod žhavým španělským nebem, vůbec ne tak sytým a nelítostným, jak se všeobecně soudí, ale spíše zářícím mdlým a kalným slunečným jasem, chvílemi až neskutečným, tak mocně rozptýlené světlo a úmorné vedro vyvolávají uvolnění smyslů, onu ochablou vlhkost těla.


Obrazy dokonalého klidu, harmonie a uvolnění by lidi nudily,
protože by v nich nemohli poznat sami sebe.


Války se nevedou proto, aby se zabránilo nudě, mají svůj původ v etnických a náboženských konfliktech, v soutěžení o obchod a území, v zápase na život a na smrt o ubývající zdroje. Ale jakmile je válka v plném proudu, často je přijata jako uvolnění. Stejně jako tyranie, slibuje i válka přetnout pouto okolností, které váže průměrného člověka k jeho každodenním povinnostem. Jako v případě tyranie, i zde je slib falešný; ale válka přeruší svět úkolů a jeho zaniklé naděje a prázdné povinnosti lze na chvíli odložit. Jestliže válku oslavujeme, je to proto, že pro velkou část lidstva představuje sen o svobodě.


Svoboda. Ideál absolutního uvolnění, rozpoutání a vyvázání, ideál duchovního vytržení nespojovaného s jakoukoli askezí, ale dosahovaný cestou nejzazší přirozenosti v spontánní harmonii s přírodou a s přirozeným tíhnutím lidí.


Při vjezdu do lesa zažívám překrásný pocit naprostého uvolnění a blaha. Nadýchl jsem se osvěžující vlhkosti chladného lesního chrámu a uslyšel v sterých ozvucích líbezné zpěvy ptáků. Byla to nádhera.


Co se nazývá čilostí génia, chvílí vzpomínek, okamžikem nadšení, není nic jiného než uvolnění intelektu, který se, je-li dočasně zbaven služby vůli, neponoří do činnosti nebo znavenosti, nýbrž na krátkou chvíli je činný zcela sám, z volnosti. Potom má největší ryzost a stává se jasným zrcadlem světa. V takových okamžicích plodí duše nesmrtelná díla. Naopak při všem záměrném přemýšlení intelekt není svobodný, neboť ho vede vůle a předpisuje mu téma.


Toto pak je, mnichové, ušlechtilá pravda o zničení strasti: je to zničení oné žízně pomocí úplné bezvášnivosti, je to vzdání se, odvrhnutí, uvolnění se, neulpívání na oné žízni.


Lao-c' přišel, když nadešel jeho čas, a odešel, když mu bylo odejít. Tam, kde se přichází i odchází v pravý čas, tam není místa pro smutek ani pro radost. Ve starověku tomu říkali božské uvolnění pout.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:
https://sites.google.com/site/misantropuvfilosofickyslovnik/home

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm