Tak odporně lidský, až je to vidět

10. května 2020 v 1:12 | Misantrop

Přes dvacet dlouhých let jsem hleděl, bystrozraký,
tak jako filosof na muže ubožáky
a poučoval se na jejich poklescích,
na výsost osudných i nejmoudřejším z nich.
Za tímto cílem jsem pak užil vůbec všeho,
co lidský duch je s to si smyslit případného.
(Molière: Škola pro ženy)


Letos je zrovna takové mimořádně horké léto, a tak se holt do Evropy rozšiřuje kromě exotických moskytů, vší, písečných blech a mnohonožek také lidský černohubý hmyz. Vždyť nakonec i on má "mnoho nožek". Tímto způsobem a za těchto dočasně příznivých klimatických podmínek se přece kdysi rozšířil i samotný lidský rod po celé planetě. Žel, zimy jej však už nevyhubily ani nezatlačily zpět.


James Lovelock napsal: "Lidský druh je teď tak početný, že představuje vážnou planetární chorobu. Gaia trpí roztroušenou primatemaiou - lidským morem."


Ani ta největší přírodní katastrofa nemůže co do rozsahu a ničivosti soupeřit s lidským morem na této planetě.


Zabijete skoro všechno, samozřejmě že nezabijete mne, protože já vím, jak zacházet s lidským odpadem, jako jste vy.


Jakýkoli pokus o smysluplné soužití s člověkem, jakákoli symbióza či vůbec jakékoli mírové soužití a spolusdílení určitého biotopu s lidským druhem, je předem odsouzeno k totálnímu a bolestnému nezdaru, a to jednoznačně vzhledem k univerzálně zkaženému lidskému charakteru, jenž má svými povahovými rysy blíže k smrtonosným virům než k savcům.


Kdybychom měli srovnávat různé formy života,
zjistíme, že lidský život je zdaleka nejnákladnější.


Lidský dav je odsouzený, aby navždy tahal
jak tažné zvíře mlýnské žernovy
pořádků světa. Chceš ho osvobodit?
Nepřijme volnost, ač mu ji nabízíš
a nového si pána zítra najde.
Myslíš si snad, že by trpěl jařmo,
kdyby sám neměl zapotřebí pána
a cítil by se sebevědomějším?


Celý lidský život, tak jak jej žijí lidáci, jejichž reprezentativní vzorek teď spolu se mnou zasedá v rokovací místnosti - celý lidský život je jeden obrovský omyl. Omyl, jejž není nikdo z lidí ochoten napravit a neschopen pochopit. To je celá jejich tragédie.


Který, který že lidský tvor
získá ze všeho blaha víc
než pouhé zdání, že blažen je,
a náhlé zhroucení snů svých?
(Sofoklés: Král Oidipús)


Tragickým hrdinou dneška v tomto pojetí už není jen nějaký jednotlivý řecký hérós, je jím celý lidský rod.


Zdalipak myslíš, že takovému duchu, který se vyznačuje ušlechtilostí a poznáním úhrnu času i všeho bytí, se lidský život jeví něčím významným?
(Platón: Ústava)


- Samotný lidský život nemá cenu, jakmile jde o výdělek.
- Je lidský život malicherností?
- Překáží-li tento lidský život blahu tisíců...


Co lidé? Život plný psot?
Šel, přešel, dál jde lidský rod!
(Lermontov: Démon)


Lidský duch postupuje! Dnes si celý třetí stav nepřeje nic jiného - a to právem - než aby si mohl v klidu a podle potřeby ulevit a škytnout, aby mu žaludek dobře trávil.


Zdá se být neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufáme, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký.


Lidský život je všude tvořen několika stejnými věcmi a stejnými jednoduchými vztahy a je zbytečné cestovat kvůli tomu, abychom v něm objevili něco nového. Dokonce i růst květin se vyznačuje větší různorodostí než život člověka.


Lúkiános v dialogu Obrazy je poněkud nudný a příliš lidský, vychvaluje lásku k lidem, a dopouští se dokonce na jednom místě nechutné urážky staroegyptských zvířecích božstev, když píše, že egyptské chrámy jsou na pohled nádherné, ale uvnitř prý nesídlí bozi, nýbrž opice, ibis, kozel nebo kočka. Jako kdyby měl být rozpor mezi krásou a zvířeckostí.


Člověk je tak odporně lidský, až je to vidět.


Jsou určité věci, události, příhody a zjevení, které člověka neobyčejně osvěží. Jsou určitou složkou lidské radosti. Bez nich byl by lidský život prachmizerně jednotvárný. Lidstvo potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si vymyslilo obecní volby.
(Hašek: Obecní volby)


Jak se mohl rozvíjet lidský duch, znepokojovaný děsivými přízraky a vedený lidmi, kteří měli zájem ho udržovat v jeho nevědomosti a v jeho obavách?


Cicero je po vzoru Platónově příliš obšírný v něčem, co je od základu mylné a kde lidský duch "zabloudil", jak by se asi vyjádřil epikúrovec Lucretius.


Lidský duch byl nejsilnější a na vzestupu, když mu bylo nejhůř, když doslova ještě bojoval o holé přežití. Škoda, že se mu to povedlo...


V přírodě podléhá vše témuž zákonu: Co neroste, rozpadává se. Vše se oplozuje, zdokonaluje se, pak uvadá a zmírá. - Je podivno si pomyslit, že lidský duch byl by vyňat z tohoto zákona, společného celému vesmíru se všemi jeho slunci. Tak či onak, dříve či později, zrodiv se kdesi, v jakési nepěkné protoplasmě, se rozvíjí, dosahuje vyššího stupně a zachází.


Kdyby mi někdo nabídl, jestli chci bydlet v blízkosti té nejkrásnější zahrady, jakou kdy stvořil lidský um, nebo u nějaké ponuré bažiny, zcela určitě bych se rozhodl pro bažinu.
(Thoreau: Chůze)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama
Další mé stránky:

Hledáš něco pouze na mých stránkách?
Tip: Prohledávej je mým vlastním vyhledávačem MiSearch!
https://www.google.cz/cse/publicurl?cx=013770122102643942506:cu-cqhoxcdm